dnes je 27.11.2022

Input:

Obsazení insolvenčního soudu

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.2.1.2
Obsazení insolvenčního soudu

Obsazení insolvenčního soudu

 

Ustanovení § 12 IZ řeší v souladu s úpravou obsaženou v OSŘ obsazení soudu tak, že v insolvenčním řízení (včetně insolvenčních sporů) jedná a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (samosoudce). U odvolacích soudů (Vrchního soudu v Praze a v Olomouci) se rozhoduje v tříčlenném senátu, u dovolacího soudu (Nejvyššího soudu) se rozhoduje také v tříčlenném senátu, vyjma rozhodování ve velkém senátu kolegia Nejvyššího soudu, který je minimálně devítičlenný. To, který senát nebo samosoudce projedná a rozhodne konkrétní právní věc, stanovuje rozvrh práce. Ten vydává na období kalendářního roku předseda příslušného insolvenčního soudu po projednání se soudcovskou radou. Jménem insolvenčního soudu může jednat a rozhodovat i vyšší soudní úředník a asistent insolvenčního soudce.

 

Nesprávné obsazení insolvenčního soudu

Jestliže by insolvenční návrh nebo incidenční spor projednal a rozhodl soudce určený v rozporu s rozvrhem práce tj. "nesprávně obsazený" insolvenční soud, šlo by o zmatečnost ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ, a též o porušení ústavního principu vyjádřeného v čl. 38 odst. 1 větě první Listiny základních práv a svobod, podle něhož "nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci", což by zpravidla znamenalo zrušení jim vydaného rozhodnutí (k obdobným důsledkům v případě překročení působnosti vyššího soudního úředníka či asistenta soudce viz text níže).

 

Judikatura

1) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 39 INS 2737/2010, 3 VSPH 608/2010-B ze dne 14. 9. 2010 uveřejněné pod č. 114/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Princip specializace soudců (soudních oddělení) v insolvenčním řízení na agendu reorganizací (jako způsobu řešení dlužníkova úpadku) je možné ve smyslu § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích promítnout do rozvrhu práce jedině tak, že věci budou do příslušného oddělení rozděleny podle hledisek určitelných ke dni zahájení insolvenčního řízení (např. podle toho, zda byl návrh na reorganizaci podán spolu s insolvenčním návrhem, popřípadě podle kritérií stanovených v § 316 odst. 4 IZ.

 

2) Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 1 VSPH 876/2012-A ze dne 30. 7. 2012 (citace z odůvodnění):

Krajský soud v Plzni zjistil úpadek dlužníka C.P. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že opatřením místopředsedkyně Krajského soudu v P. JUDr. J. V. ze dne 23.11.2011 byla tato insolvenční věc napadlá do oddělení 29 INS podle § 42 odst. 2 věty čtvrté zákona o soudech a soudcích projednána soudcem JUDr. M.B.v soudním oddělení 54 INS společně s věcí sp. zn. 54 INS 16244/2010. Podle rozvrhu práce v oddělení 29 INS rozhoduje JUDr. Ing. P.Š. Podle § 42 odst. 2 věty třetí zákona o soudech a soudcích, způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern, projednávalo stejné soudní oddělení. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že v minulosti společnosti s ručením omezeným C.P. a A.S. koncern, avšak nebylo prokázáno, že by tomu tak bylo i v době zahájení řízení, a již proto napadené rozhodnutí neobstojí“.

 

 

Postavení vyššího soudního úředníka

Rozvrh práce

Vyšší soudní úředník (dále jen VSÚ), jehož postavení je upraveno v zákoně č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, je zaměstnanec státu s pověřením působit na konkrétním soudě. Vyšší soudní úředník vykonává úkony soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen. Činí tak dle § 4 odst. 2 ZVSÚ na základě rozvrhu práce, který určuje, ve kterých věcech a typech řízení v rámci zákonem svěřené působnosti (viz text níže) provádí jednotlivé úkony dle pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a který předseda senátu je oprávněn pověření udělit. Předchozí právní úprava obsažená v zákoně č. 189/1994 Sb. řešila tyto otázky činnosti vyššího soudního úředníka přímo tím, že výslovně stanovila, ve kterých věcech a typech řízení je vyšší soudní úředník oprávněn provádět úkony soudu samostatně (viz § 9 ) a ve kterých pouze na základě pověření předsedou senátu (viz § 10 , jde-li o úkony v insolvenčním (konkursním či vyrovnacím) řízení - viz § 10 písm. k).

 

Judikatura

Rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4259/2011 ze dne 14. 11. 2012 - citace z odůvodnění:

„Vyšší soudní úředník nebo asistent soudce okresního, krajského nebo vrchního soudu provádí v občanském soudním řízení jednotlivé úkony vždy jen v takovém soudním oddělení, do něhož byl zařazen rozvrhem práce; provedením úkonů, které smí činit jen na základě pověření předsedy senátu (samosoudce), ho pověřuje pouze ten předseda senátu (samosoudce), který působí v tomtéž soudním oddělení jako vyšší soudní úředník (asistent soudce). Úkony soudu, které vyšší soudní úředník (asistent soudce) provádí i bez výslovného pověření, si předseda senátu (samosoudce) působící v témže soudním oddělení může vyhradit ke svému provedení nebo může konkrétní věc vyššímu soudnímu úředníkovi (asistentu soudce) odejmout a vyřídit ji ve vlastní působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou.“

 

 

Samostatná odpovědnost VSÚ

Vyšší soudní úředník je dle § 3 odst. 1 ZVSÚ při rozhodovací činnosti odpovědný sám, pokyny soudce se řídí jen u úkonů nespočívajících v rozhodování. Soudce je tedy oprávněn udělit pokyn, že vyšší soudní úředník má rozhodnout, ale nikoli jak má rozhodnout. Ustanovení § 7 odst. 1 ZVSÚ ukládá vyššímu soudnímu úředníkovi povinnost předložit soudci k rozhodnutí věc právně a skutkově složitou, čemuž odpovídá povinnost soudce takovou věc vyššímu soudnímu úředníku dle § 8 ZVSÚ odebrat a vyřídit ji ve vlastní působnosti.

 

Působnost vyššího soudního úředníka v insolvenčním řízení

Působnost vyššího soudního úředníka je vymezena široce, končí tam, kdy začíná výhradní zákonem stanovená působnost soudce. Z pohledu insolvenčního řízení považujeme za vhodné zmínit, že vyšší soudní úředník má následující působnost:

 

a) ve věcech insolvenčního rejstříku, v nichž je oprávněn činit všechny úkony, včetně provádění zápisů do rejstříku, není-li třeba nařízení jednání ( § 10 odst. 2 ZVSÚ),

b) v občanském soudním (tedy i v insolvenčním) řízení pro tyto úkony soudu (nestanoví-li zvláštní zákon jinak)

- sepisování podání soudu včetně návrhů,

- vyřizování dožádání, s výjimkou dožádání ve styku s cizinou, mimo Slovenské republiky,

- odstraňování vad podání a odmítání podání pro neodstranění vad,

- rozhodování o složení zálohy, rozhodování o vrácení složených záloh,

- rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od povinnosti

platit soudní poplatek, rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a

zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek

souvisí s rozhodnutím ve věci samé,

- rozhodování o odmítnutí pozdě podaného odvolání,

- rozhodování o ustanovení zástupce účastníků podle § 30 OSŘ a o náhradě nákladů takto

ustanoveného zástupce,

- vyznačování právní moci na originál rozhodnutí ve všech případech a vyznačování

vykonatelnosti rozhodnutí,

- rozhodování o svědečném, znalečném a tlumočném,

- rozhodování o nákladech řízení, o nichž se nerozhoduje v rozhodnutí, jímž se řízení končí,

- zkoumání hlasovacích práv u každého z věřitelů a rozhodování o převodu nebo přechodu

pohledávky podle § 18 IZ,

- úkony ke zjištění pobytu účastníka řízení, rozhodování o ustanovení opatrovníka účastníku

řízení, jestliže není jeho pobyt znám,

- rozhodování o ustanovení tlumočníků a znalců včetně rozhodování o složení zálohy na

náklady důkazu,

- úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání,

- úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání

( § 10 odst. 3 ZVSÚ),

) v insolvenčním řízení pro všechny úkony insolvenčního soudu, s výjimkou jednání a rozhodnutí o

1. ustanovení

Nahrávám...
Nahrávám...