Obsazení
insolvenčního soudu
Ustanovení § 12 IZ
řeší v souladu s úpravou obsaženou v OSŘ obsazení soudu tak, že v
insolvenčním řízení (včetně insolvenčních sporů) jedná a rozhoduje v prvním
stupni jediný soudce (samosoudce). U odvolacích soudů (Vrchního
soudu v Praze a v Olomouci) se rozhoduje v tříčlenném senátu, u
dovolacího soudu (Nejvyššího soudu) se rozhoduje také v tříčlenném
senátu, vyjma rozhodování ve velkém senátu kolegia Nejvyššího soudu, který
je minimálně devítičlenný. To, který senát nebo samosoudce projedná a rozhodne
konkrétní právní věc, stanovuje rozvrh práce. Ten vydává na období kalendářního
roku předseda příslušného insolvenčního soudu po projednání se soudcovskou
radou. Jménem insolvenčního soudu může jednat a rozhodovat i vyšší soudní úředník
a asistent insolvenčního soudce.
Nesprávné
obsazení insolvenčního soudu
Jestliže by insolvenční návrh nebo incidenční
spor projednal a rozhodl soudce určený v rozporu s rozvrhem
práce tj. "nesprávně obsazený" insolvenční soud, šlo by o
zmatečnost ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) OSŘ, a též o porušení ústavního principu vyjádřeného v čl. 38
odst. 1 větě první Listiny základních práv a svobod, podle něhož "nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci", což by zpravidla znamenalo zrušení jim vydaného rozhodnutí (k obdobným důsledkům v případě překročení
působnosti vyššího soudního úředníka či asistenta soudce viz text níže).
Judikatura
1)
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 39 INS 2737/2010, 3 VSPH
608/2010-B ze dne 14. 9. 2010 uveřejněné pod č.
114/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Princip specializace soudců (soudních oddělení)
v insolvenčním řízení na agendu reorganizací (jako způsobu řešení dlužníkova
úpadku) je možné ve smyslu § 42 odst. 2 zákona o soudech a soudcích promítnout do rozvrhu práce jedině tak, že
věci budou do příslušného oddělení rozděleny podle hledisek určitelných ke dni
zahájení insolvenčního řízení (např. podle toho, zda byl návrh na reorganizaci
podán spolu s insolvenčním návrhem, popřípadě podle kritérií stanovených v § 316 odst. 4 IZ.
2)
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 14491/2011, 1 VSPH
876/2012-A ze dne 30. 7. 2012 (citace z odůvodnění):
Krajský
soud v Plzni zjistil úpadek dlužníka C.P. Z obsahu spisu odvolací soud
zjistil, že opatřením místopředsedkyně Krajského soudu v P. JUDr. J. V. ze
dne 23.11.2011 byla tato insolvenční věc napadlá do oddělení 29 INS podle § 42
odst. 2 věty čtvrté zákona o soudech a soudcích projednána soudcem JUDr. M.B.v
soudním oddělení 54 INS společně s věcí sp. zn. 54 INS 16244/2010. Podle
rozvrhu práce v oddělení 29 INS rozhoduje JUDr. Ing. P.Š. Podle § 42 odst. 2 věty
třetí zákona o soudech a soudcích, způsob rozdělení insolvenčních věcí musí být
dále stanoven tak, aby insolvenční věci dlužníků, kteří tvoří koncern,
projednávalo stejné soudní oddělení. Odvolací soud si je vědom skutečnosti, že
v minulosti společnosti s ručením omezeným C.P. a A.S. koncern, avšak
nebylo prokázáno, že by tomu tak bylo i v době zahájení řízení, a již
proto napadené rozhodnutí neobstojí.
Postavení
vyššího soudního úředníka
Rozvrh
práce
Vyšší
soudní úředník (dále jen VSÚ), jehož postavení je upraveno v zákoně č.
121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších soudních úřednících
státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, je zaměstnanec státu s
pověřením působit na konkrétním soudě. Vyšší soudní úředník vykonává úkony
soudu v rámci soudního oddělení, do kterého byl zařazen. Činí tak
dle § 4 odst. 2 ZVSÚ na základě rozvrhu práce, který určuje, ve kterých věcech
a typech řízení v rámci zákonem svěřené působnosti (viz text níže) provádí jednotlivé úkony dle pověření nebo bez pověření předsedou senátu, a
který předseda senátu je oprávněn pověření udělit. Předchozí právní úprava obsažená
v zákoně č. 189/1994 Sb. řešila tyto otázky činnosti vyššího soudního úředníka
přímo tím, že výslovně stanovila, ve kterých věcech a typech řízení je vyšší
soudní úředník oprávněn provádět úkony soudu samostatně (viz § 9 ) a
ve kterých pouze na základě pověření předsedou senátu (viz § 10 ,
jde-li o úkony v insolvenčním (konkursním či vyrovnacím) řízení - viz § 10 písm. k).
Judikatura
Rozsudek
Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 4259/2011 ze dne 14. 11. 2012 -
citace z odůvodnění:
Vyšší
soudní úředník nebo asistent soudce okresního, krajského nebo vrchního soudu
provádí v občanském soudním řízení jednotlivé úkony vždy jen v takovém soudním
oddělení, do něhož byl zařazen rozvrhem práce; provedením úkonů, které smí činit
jen na základě pověření předsedy senátu (samosoudce), ho pověřuje pouze ten předseda
senátu (samosoudce), který působí v tomtéž soudním oddělení jako vyšší soudní úředník
(asistent soudce). Úkony soudu, které vyšší soudní úředník (asistent soudce)
provádí i bez výslovného pověření, si předseda senátu (samosoudce) působící v
témže soudním oddělení může vyhradit ke svému provedení nebo může konkrétní věc
vyššímu soudnímu úředníkovi (asistentu soudce) odejmout a vyřídit ji ve vlastní
působnosti, jedná-li se o věc právně nebo skutkově složitou.
Samostatná
odpovědnost VSÚ
Vyšší
soudní úředník je dle § 3 odst. 1 ZVSÚ při rozhodovací činnosti odpovědný sám, pokyny soudce se řídí
jen u úkonů nespočívajících v rozhodování. Soudce je tedy oprávněn udělit
pokyn, že vyšší soudní úředník má rozhodnout, ale nikoli jak má rozhodnout.
Ustanovení § 7 odst. 1 ZVSÚ ukládá vyššímu soudnímu úředníkovi povinnost předložit
soudci k rozhodnutí věc právně a skutkově složitou, čemuž odpovídá
povinnost soudce takovou věc vyššímu soudnímu úředníku dle § 8 ZVSÚ odebrat a vyřídit ji ve vlastní působnosti.
Působnost
vyššího soudního úředníka v insolvenčním řízení
Působnost
vyššího soudního úředníka je vymezena široce, končí tam, kdy začíná výhradní
zákonem stanovená působnost soudce. Z pohledu insolvenčního řízení považujeme za
vhodné zmínit, že vyšší soudní úředník má následující působnost:
a) ve
věcech insolvenčního rejstříku, v nichž je oprávněn činit všechny úkony, včetně
provádění zápisů do rejstříku, není-li třeba nařízení jednání ( § 10 odst. 2 ZVSÚ),
b) v občanském soudním (tedy i v insolvenčním) řízení pro tyto
úkony soudu (nestanoví-li zvláštní zákon jinak)
-
sepisování podání soudu včetně návrhů,
-
vyřizování dožádání, s výjimkou dožádání ve styku s cizinou, mimo Slovenské
republiky,
-
odstraňování vad podání a odmítání podání pro neodstranění vad,
-
rozhodování o složení zálohy, rozhodování o vrácení složených záloh,
-
rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o osvobození od
povinnosti
platit soudní poplatek, rozhodování o
zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a
zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů,
kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek
souvisí s rozhodnutím ve věci samé,
-
rozhodování o odmítnutí pozdě podaného odvolání,
-
rozhodování o ustanovení zástupce účastníků podle § 30 OSŘ
a o náhradě nákladů takto
ustanoveného zástupce,
-
vyznačování právní moci na originál rozhodnutí ve všech případech a vyznačování
vykonatelnosti rozhodnutí,
-
rozhodování o svědečném, znalečném a tlumočném,
-
rozhodování o nákladech řízení, o nichž se nerozhoduje v rozhodnutí, jímž se řízení
končí,
-
zkoumání hlasovacích práv u každého z věřitelů a rozhodování o převodu nebo přechodu
pohledávky podle § 18 IZ,
-
úkony ke zjištění pobytu účastníka řízení, rozhodování o ustanovení opatrovníka
účastníku
řízení, jestliže není jeho pobyt znám,
-
rozhodování o ustanovení tlumočníků a znalců včetně rozhodování o složení
zálohy na
náklady důkazu,
- úkony soudu prvního stupně před předložením
odvolání,
- úkony soudu prvního stupně před předložením
dovolání
( § 10 odst. 3 ZVSÚ),
)
v insolvenčním řízení pro všechny úkony insolvenčního soudu, s
výjimkou jednání a rozhodnutí o
1. ustanovení…