Oddělený insolvenční
správce
Důvody pro
ustanovení
Jedním
z předpokladů pro výkon funkce insolvenčního správce je jeho nepodjatost - tj. že
není v žádném osobním vztahu k účastníkům insolvenčního řízení a není ani
zainteresován na jeho výsledku (viz část 3/3.2). S přihlédnutím k povaze
insolvenčního řízení vyznačujícím se zpravidla vyšším počtem věřitelů považujeme
za přínosné, že v situaci, kdy
a) insolvenční
správce je vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému
z dlužníkových věřitelů (jeho zástupců)
b) a
zároveň není důvod pochybovat, že by vztah insolvenčního správce k tomuto věřiteli
ovlivnil celkový způsob výkonu jeho práv a povinností (pochybnosti v tomto
směru by mohla vzbuzovat např. okolnost, že takový věřitel je zároveň zástupcem
věřitelů),
insolvenční
soud může pro úkony, z nichž je insolvenční správce vyloučen (typicky
pro přezkoumání přihlášky pohledávek tohoto věřitele), ustanovit odděleného
insolvenčního správce ( § 34 IZ), aniž by proto bylo třeba odvolat insolvenčního správce.
V této
souvislosti poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze
sp.zn. KSUL 45 INS 797/2009, 1 VSPH 655/2009-B ze dne 10. 12. 2009, podle nichž insolvenční soud je oprávněn rozhodnout podle § 34 IZ o ustanovení odděleného insolvenčního správce bez ohledu na to, zda
dosavadní insolvenční správce postupoval v souladu s § 24 odst. 1 téhož zákona a oznámil, že jsou dány důvody pro jeho vyloučení.
Podle odvolacího soudu by jiný výklad zmiňovaných ustanovení nutně vedl
k nepřijatelnému a ryze formálnímu závěru, že dokud se příslušný insolvenční
správce sám neoznačí za podjatého, setrvá ve své funkci a bude např. účastníkem
incidenčního řízení i tam, kde budou zjevně naplněny podmínky vyloučení
specifikované v prvém odstavci § 24 IZ. Odvolací soud v rozhodnutí v souladu s § 34 odst. 2 IZ dále konstatoval, že je-li insolvenční správce vyloučen z některých
úkonů proto, že mohou…
