Oddělený insolvenční správce

Oddělený insolvenční správce

Důvody pro ustanovení

Jedním z předpokladů pro výkon funkce insolvenčního správce je jeho nepodjatost - tj. že není v žádném osobním vztahu k účastníkům insolvenčního řízení a není ani zainteresován na jeho výsledku (viz část 3/3.2). S přihlédnutím k povaze insolvenčního řízení vyznačujícím se zpravidla vyšším počtem věřitelů považujeme za přínosné, že v situaci, kdy

a) insolvenční správce je vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dlužníkových věřitelů (jeho zástupců)

b) a zároveň není důvod pochybovat, že by vztah insolvenčního správce k tomuto věřiteli ovlivnil celkový způsob výkonu jeho práv a povinností (pochybnosti v tomto směru by mohla vzbuzovat např. okolnost, že takový věřitel je zároveň zástupcem věřitelů),

insolvenční soud může pro úkony, z nichž je insolvenční správce vyloučen (typicky pro přezkoumání přihlášky pohledávek tohoto věřitele), ustanovit odděleného insolvenčního správce ( § 34 IZ), aniž by proto bylo třeba odvolat insolvenčního správce.

V této souvislosti poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 797/2009, 1 VSPH 655/2009-B ze dne 10. 12. 2009, podle nichž insolvenční soud je oprávněn rozhodnout podle § 34 IZ o ustanovení odděleného insolvenčního správce bez ohledu na to, zda dosavadní insolvenční správce postupoval v souladu s § 24 odst. 1 téhož zákona a oznámil, že jsou dány důvody pro jeho vyloučení. Podle odvolacího soudu by jiný výklad zmiňovaných ustanovení nutně vedl k nepřijatelnému a ryze formálnímu závěru, že dokud se příslušný insolvenční správce sám neoznačí za podjatého, setrvá ve své funkci a bude např. účastníkem incidenčního řízení i tam, kde budou zjevně naplněny podmínky vyloučení specifikované v prvém odstavci § 24 IZ. Odvolací soud v rozhodnutí v souladu s § 34 odst. 2 IZ dále konstatoval, že je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, že mohou…