Odvolání insolvenčního správce

Odvolání insolvenčního správce

 

Důvody odvolání

Insolvenční zákon rozlišuje institut odvolání a zproštění insolvenčního správce. Podle § 31 odst. 1 IZ insolvenčního správce lze odvolat z důležitých objektivních důvodů, které sice nespočívají v konkrétním porušení jeho povinností, ale znemožňují řádný výkon funkce. Mezi ně lze příkladmo zařadit důvody, pro něž je insolvenční správce oprávněn odmítnout funkci (např. zdravotní indispozice), popř. některé z námitek, které IZ dovoluje uplatnit v odvolání proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce (tj. že nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo není nepodjatý - viz část 3/3.2).

 

Judikatura

1) K předpokladům aplikace institutu odvolání insolvenčního správce se vyjádřil např. Vrchní soud v Praze v usnesení sp.zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 3 VSPH 1090/2010-B ze dne 4. 1. 2011 (citace z odůvodnění):

„Nutno zdůraznit, že součástí koncepce insolvenčního zákona je i působení insolvenčního správce jakožto maximálně profesionalizované osoby, u níž jsou podmínky vzniku oprávnění vykonávat tuto činnost, včetně vedení seznamu těchto správců, upraveny zvláštním zákonem, a to zákonem č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích. Odborná způsobilost pro výkon funkce insolvenčního správce (u veřejné obchodní společnosti způsobilost ohlášeného společníka) je zajištěna novými - oproti předchozí právní úpravě přísnějšími - kvalifikačními předpoklady (požadavek vysokoškolského vzdělání magisterského studijního programu a složení příslušné odborné zkoušky organizované Ministerstvem spravedlnosti); přísněji jsou vymezeny i podmínky bezúhonnosti a dostatečného materiálního zabezpečení nutného ke krytí rizika případné škody, za niž insolvenční správce z titulu své funkce odpovídá (viz minimální limit pojistného plnění a minimální standardy pojištění upravené ve smyslu § 39 cit. zákona vyhláškou č. 314/2007 Sb.). Splnění podmínek pro vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce ověřuje a vydáním povolení (zvláštního povolení) dle § 6 nebo § 8 zákona o insolvenčních správcích aprobuje Ministerstvo spravedlnosti, které také vede seznam těchto insolvenčních správců jako součást veřejného insolvenčního rejstříku. Osobám zapsaným v seznamu správců podle dosavadních právních předpisů (podle § 1 vyhlášky č. 476/1991 Sb.) zůstalo k 1. 1. 2010 (po 2 letech od účinnosti zákona o insolvenčních správcích) oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce zachováno, jen pokud k uvedenému datu, za podmínek stanovených zákonem o insolvenčních správcích, získaly od Ministerstva spravedlnosti k výkonu této činnosti povolení (viz přechodná ustanovení v § 40 a 41 cit. zákona).

Uvedená koncepční východiska jsou v insolvenčním zákoně vyjádřena předpokladem, že osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců je nejen odborně způsobilá tuto funkci v insolvenčním řízení vykonávat, ale je také bez dalšího připravená takové své angažmá přijmout. Proto podle § 22 odst. 1 IZ může v konkrétní věci osoba zapsaná v seznamu insolvenčních správců své ustanovení insolvenčním správcem odmítnout jen z důležitých důvodů, pro něž - nastanou-li až v průběhu řízení - může být ze své funkce dle § 31 IZ (i bez návrhu) odvolána. Těmito důležitými důvody mohou být jen okolnosti, které objektivně vzato trvale (či alespoň dlouhodobě) insolvenčnímu správci znemožňují jeho funkci vykonávat. Může jít jak o situaci, kdy insolvenční správce pozbyl předpoklady nezbytné pro svůj zápis do seznamu insolvenčních správců, tak typicky může jít i o podjatost správce ve vztahu k věci nebo k jejím účastníkům dle § 24 IZ (pokud nejde o dílčí vyloučení správce, které lze řešit ustanovením odděleného správce dle § 34 IZ) nebo zdravotní či jiné závažné důvody spočívající v osobní situaci správce. Zdravotní či jiná osobní indispozice insolvenčního správce však představuje překážku jeho setrvání ve funkci, jen pokud je doloženo, že objektivně výkonu jeho funkce brání, a to v dlouhodobém časovém horizontu. Pokud by tato překážka byla rázu pouze přechodného, není namístě odvolání insolvenčního správce, ale ustanovení jeho zástupce dle § 33 IZ. Odvolání insolvenčního správce má zpravidla předcházet jeho slyšení. Upustit od něj může soud (výjimečně) v případě, že důležité důvody pro postup dle § 31 odst. 1 IZ jsou zcela zřejmé a osvědčené.

Nelze pouštět ze zřetele, že insolvenční řízení má probíhat maximálně rychle a hospodárně ( § 5 písm. a) IZ), a že změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy jistý retardační zásah do insolvenčního řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Proto není-li změna insolvenčního správce vynucena závažnými závadami v jeho činnosti, které odůvodňují jeho zproštění funkce ( § 32 IZ), anebo není-li založena rozhodnutím samotných věřitelů (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), může soud ukončit působení insolvenčního správce v dané věci (dle § 31 IZ ho odvolat) jen za podmínek shora popsaných. Z toho hlediska není zásadně podstatné, zda odvolání z funkce navrhl sám insolvenční správce, anebo zda je navrhl věřitelský orgán, či zda soud šetří důvody pro odvolání správce bez takového návrhu.“

 

Závěry tohoto rozhodnutí lze shrnout následovně:

„I Důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce z funkce dle § 31 IZ mohou zakládat jen zjištěné okolnosti, které mu objektivně vzato trvale či alespoň dlouhodobě znemožňují jeho funkci vykonávat, a které tedy nepředstavují takovou překážku výkonu funkce insolvenčního správce, již by bylo možno řešit ustanovením jeho zástupce dle § 33 IZ, či v případě správcovy podjatosti ustanovením odděleného správce dle § 34 IZ.

II. Z hlediska posouzení důvodů pro odvolání insolvenčního správce z funkce zásadně není podstatné, zda odvolání navrhl sám insolvenční správce, nebo zda je navrhl věřitelský orgán či zda soud šetří tyto důvody bez návrhu.

III. Rozhodnout o odvolání insolvenčního správce bez jeho slyšení může soud jen za situace, kdy důležité důvody pro postup dle § 31 odst. 1 IZ jsou zcela zřejmé a osvědčené“.

 

 

2) Na tyto závěry navázal Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. MSPH 79 INS 13772/2010, 3 VSPH 521/2011-A ze dne 16. 11. 2011, s dalšími vývody, jež lze shrnout takto::

I. Zdravotní či jiná osobní indispozice insolvenčního správce představuje překážku jeho setrvání ve funkci, jen pokud je doloženo, že objektivně výkonu jeho funkce brání, a to v dlouhodobém časovém horizontu. Pokud by tato překážka byla rázu pouze přechodného, není namístě odvolání insolvenčního správce, ale ustanovení jeho zástupce dle § 33 IZ.

II. Odmítnutí funkce insolvenčního správce a odvolání z této funkce podle § 22 odst. 1 a § 31 IZ by bylo opodstatněno, jen pokud by prokázal, že jsou tu některé z důležitých důvodů, pro které lze považovat řádný výkon jeho funkce za objektivně vyloučený. Takovými důvody ovšem nemůže být - jak již vysvětleno - správcovo pracovní vytížení jinými insolvenčními (či konkursními) věcmi, které spravuje.

 

3) Na dané téma se Vrchní soud v Praze vyjádřil též v usnesení sp. zn. MSPH 93 INS 9615/2011, 1 VSPH 959/2011-B ze dne 11. 8. 2011 (citace z odůvodnění):

„U odvolatele, jenž je specializovanou právnickou osobou založenou jen pro účely výkonu funkce insolvenčního správce a jenž tuto funkci vykonává nejen pro potřebu Městského soudu v Praze, kde má své sídlo, ale navíc též pro jiné insolvenční soudy, v jejichž obvodu nesídlí, nelze zásadně akceptovat jeho zaneprázdněnost přidělenými věcmi jako důležitý důvod, pro něhož by měl být odvolán z funkce insolvenčního správce ve věci vedené u Městského soudu v Praze.

Dlužno dodat, že při určení odvolatele za insolvenčního správce pro dané řízení přihlíží předseda insolvenčního soudu ve smyslu § 25 odst. 1 IZ nejen k dosavadnímu stavu řízení, k osobě dlužníka a k jeho majetkovým poměrům a k odborné způsobilosti odvolatele, ale též k jeho zatížení v relaci k ostatním osobám zapsaným do seznamu insolvenčních správců v obvodu daného insolvenčního soudu“.

 

 

Žádost insolvenčního správce

Dalším důvodem pro odvolání insolvenčního správce ustanoveného do funkce schůzí věřitelů postupem podle § 29 IZ (viz část 3/3.3) je podle § 31 odst. 2 IZ jeho žádost o odvolání, kterou musí podat soudu do tří dnů poté, co se o svém ustanovení dozvěděl. Žádost o odvolání je neakceptovatelná, jestliže insolvenční správce se svým ustanovením předem souhlasil. Dojde-li k odvolání dosavadního insolvenčního správce, insolvenční soud ustanoví do funkce nového insolvenčního správce. Takto ustanoveného nového insolvenčního správce již ovšem nelze postupem podle § 29 IZ znovu odvolat ( § 30 odst. 1 IZ).

 

Vyškrtnutí ze seznamu

Okolnost, že insolvenční správce byl vyškrtnut ze seznamu insolvenčních správců, není bez dalšího důležitým důvodem pro jeho odvolání. V této souvislosti lze odkázat na závěry formulované v následujících judikátech:

- usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 Cdo 2291/99 ze dne 4. 12. 2011 (citace z odůvodnění) :

„Skutečnost, že správce konkursní podstaty byl vyškrtnut ze seznamu správců, není sama o sobě důležitým důvodem pro to, aby byl zproštěn výkonu funkce v konkrétní konkursní věci ( § 8 odst. 6 ZKV); ke zproštění výkonu funkce správce však mohou vést skutečnosti, jež byly důvodem vyškrtnutí správce ze seznamu.“

- usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSBR 26 INS 292/2009, 2 VSOL 107/2009-B ze dne 16. 4. 2009 (citace z odůvodnění):

„Pouhé vyškrtnutí ze seznamu…