Podání návrhu kvalifikovanou osobou

9.2.1.1

Podání návrhu kvalifikovanou osobou

Mgr. Ivana Mlejnková

S účinností od 1. 1. 2017 je (novelou provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) zavedena prostřednictvím ustanovení § 390a IZ (ve spojení zejména s novým zněním § 97 odst. 5 IZa dalšími novelizovanými ustanoveními) úprava, podle které návrh na povolení oddlužení – a též insolvenční návrh, pokud je podáván podle § 390 odst. 1 (věty prvé) IZ společně s návrhem na povolení oddlužení [viz část Legitimace a lhůta k podání návrhu ad B)] – musí být sepsán a za dlužníka podán (bezplatně či za úplatu ve stanovené maximální výši) jen odborně kvalifikovanou osobou, ledaže je příslušnou kvalifikací vybaven sám dlužník (či osoba jednající jménem dlužníka – právnické osoby). Účelem tohoto legislativního opatření byla snaha o odstranění dosavadního problému "oddlužovacího byznysu" komerčních subjektů poskytujících dlužníkům uvedené "služby" za mnohdy značnou úplatu, nekvalifikovaně a bez náležité právní odpovědnosti (viz část Akreditované osoby).

Nutno dodat, že v § 390a IZ je užita legislativně neadekvátní formulace, když jeho užití se vymezuje pro "návrh podle § 390 odst. 1", nicméně z názvu tohoto ustanovení ("Podání návrhu na povolení oddlužení a insolvenčního návrhu") a jeho dalšího kontextu (zejména odstavců 3 až 5), jakož i ze souvisejících dalších novelizovaných ustanovení týkajících se insolvenčního návrhu (viz níže) a konečně i z vysvětlení poskytnutých v důvodové zprávě předmětné novely, je zřejmé, že "návrhem podle § 390 odst. 1" je míněn:

- každý dlužníkův návrh na povolení oddlužení (ať již je podán podle § 390 odst. 1 věty druhé IZ samostatně v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem a tedy není spojen s dlužníkovým insolvenčním návrhem, anebo je – v případě insolvenčního řízení zahájeného samotným dlužníkem – podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ podán spolu s dlužníkovým insolvenčním návrhem),

- též dlužníkův insolvenční návrh, pokud je s ním spojen jeho návrh na povolení oddlužení podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ.

Přechodným ustanovením obsaženým v čl. II. bodu 1. zákona č. 64/2017 Sb. (novely) byl vztah nové a dosavadní právní úpravy vytyčen režimem tzv. nepravé zpětné účinnosti (nepravé retroaktivity). To znamená, že pokud byl návrh na povolení oddlužení podán před účinností novely a podle tehdy platné úpravy splňoval podmínky stran obsahu, formy, osoby podatele a způsobu podání tohoto návrhu, zůstávají tyto podmínky splněny i po účinnosti novely. Rozhodný je přitom okamžik, kdy návrh došel insolvenčnímu soudu a kdy tedy teprve nastaly (mohly nastat) účinky zákonem s ním spojené. Viz též část Legitimace a lhůta k podání návrhu pasáž A).

Podle § 390a odst. 2 IZ návrh na povolení oddlužení a rovněž insolvenční návrh s ním spojený (§ 390 odst. 1 věta prvá IZ) může sepsat a podat sám dlužník jedině pokud je:

1. fyzickou osobou, která buď má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu či vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo
2. právnickou osobou, za niž jedná (návrh činí) osoba uvedená v § 21 OSŘ se stejnou kvalifikací (tedy která má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu anebo vykonala zkoušku insolvenčního správce).

Jinak – není-li dlužník osobou uvedenou v § 390a odst. 2 IZ – návrh na povolení oddlužení, a rovněž insolvenční návrh s ním spojený (§ 390 odst. 1 věta prvá IZ), musí sepsat a za dlužníka podat některá z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, kterými jsou:

1. advokát, notář, insolvenční správce a soudní exekutor (který ale nemůže návrh sepsat a podat za toho dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení – § 390a odst. 6 IZ), nebo
2. akreditovaná osoba; akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle právní úpravy obsažené v nové části třetí IZ (hlavě I) vtělené do tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2017; ministerstvo podle § 418h IZ vede seznam akreditovaných osob, který je veřejně přístupný na jeho webových stánkách (k tomu viz opět část Akreditované osoby).

K tomu § 390a odst. 1 IZ stanoví, že osoba ad a) nebo b), která je dlužníkem zmocněna jen k tomu, aby sepsala a v jeho zastoupení podala návrh na povolení oddlužení, či v případě insolvenčního řízení zahajovaného samotným dlužníkem též s ním spojený insolvenční návrh,

• je povinna při sepisu návrhu (návrhů) dlužníka během porady poučit o jeho povinnostech v insolvenčním řízení,

• není zástupcem dlužníka v insolvenčním řízení, tj. nejde tu o klasické procesní zastoupení, nýbrž o zvláštní dílčí zmocnění pouze pro sepis a podání dlužníkova návrhu (případně odstraňování jeho vad), jež prokazuje při podání návrhu připojenou zvláštní plnou mocí. (srov. § 97 odst. 3 poslední věta IZ) .

Zdůrazňujeme, že podává-li dlužníkův návrh na povolení oddlužení společně s jeho insolvenčním návrhem některá z kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, činí tak – jak řečeno - na základě zvláštní plné moci, na které pak musí být podpis dlužníka (co zmocnitele) úředně ověřen (viz § 97 odst. 3 IZ), což v případě elektronického způsobu podání návrhů vyžaduje předložení autorizované konverze takové plné moci (listiny) do její elektronické podoby [§ 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů], jinak se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží a insolvenční řízení tak vůbec nebude zahájeno (k tomu viz níže zařazenou pasáž pod heslem "Speciální požadavky způsobu a formy podání návrhu").

Ve smyslu uvedeného pak také § 418a IZ stanoví, že službami poskytovanými akreditovanými osobami v oblasti oddlužení se rozumí sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu (viz shora) a další činnosti s tím nezbytně spojené. V rámci těchto dalších nutných činností demonstrativně vypočítává (již zmíněnou) poradu s dlužníkem a odstranění vad návrhu, tj. činnosti, které jsou nezbytné pro přípravu bezvadného návrhu co do jeho obsahu a příloh.

Tato právní úprava je s účinností od 1.6.2019 (novelou provedenou zákonem č. 31/2019 Sb.) doplněna ustanovením § 390a odst. 7 IZ tak, že nikdo není oprávněn sám nebo prostřednictvím jiného za úplatu nebo jiné zvýhodnění obstarat, zprostředkovat nebo nabídnout obstarání či zprostředkování sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle § 390 odst. 1 nebo další činnosti s tím nezbytně spojené. Právnická osoba konající v rozporu s tímto zákazem se dopustí přestupku dle § 418j odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019).

1) Akreditovaným osobám [§ 390a odst. 1 písm. b) IZ] nenáleží žádná odměna či jiné plnění ani za sepsání a podání dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, či též s ním spojeného insolvenčního návrhu, ani za poskytnutí jiné služby poskytované v oblasti oddlužení nebo v souvislosti s oddlužením (§ 390a odst. 4 IZ). Pokud by akreditovaná osoba přesto – tedy bezprávně - požadovala za poskytnutí dané služby odměnu nebo jiné plnění, dopustila by se tím správního přestupku ve smyslu § 418j odst. 1 písm. c) IZ.

2) Odměna za sepsání a podání dlužníkova návrhu na povolení oddlužení, či též s ním spojeného insolvenčního návrhu, náleží pouze osobám uvedeným v § 390a odst. 1 písm. a) IZ, tj. pokud návrh (návrhy) sepsal a za dlužníka podal advokát, notář, soudní exekutor nebo insolvenční správce (§ 390a odst. 3 IZ). Tato odměna však činí maximálně 4 000 Kč bez DPH a v případě společného oddlužení manželů podle § 394a IZ (viz část Společné oddlužení manželů) maximálně 6 000 Kč bez DPH. Je v ní přitom zahrnuta také náhrada nákladů vynaložených v souvislosti se sepisem a podáním návrhů. Jiné plnění za jejich sepis a podání anebo za další činnosti s tím nezbytně spojené uvedeným osobám nenáleží, tj. ani za poradu s klientem (dlužníkem) či odstranění vad návrhu (návrhů).

Tato odměna – jak stanoví § 390a odst. 5 IZ – může být oprávněnou osobou uplatněna pouze v daném insolvenčním řízení, a to ve lhůtě pro přihlášení pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku [původně se jednalo o lhůtu 30 dnů stanovenou v § 136 odst. 3 IZ, od 1.6.2019 jde o lhůtu 2 měsíců dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ – viz část Rozhodnutí o úpadku]. Pohledávka této odměny se považuje za pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Z uvedeného předně plyne, že nárok na uvedenou odměnu náleží – vznikne - oprávněné osobě až poté, co sepsaný návrh (návrhy) za dlužníka insolvenčnímu soudu také podala. Dříve nemůže po dlužníku zaplacení toto odměny požadovat, není k tomu právní důvod. To znamená, že v případě návrhu na povolení oddlužení podaného spolu s dlužníkovým insolvenčním návrhem může dojít k zaplacení dané odměny až po zahájení jeho insolvenčního řízení. Dlužno dodat, že pokud by návrh (návrhy) za dlužníka sepsal a podal insolvenční správce (či hostující insolvenční správce), který by si za to /neoprávněně/ vyžádal zaplacení odměny předem, anebo v částce vyšší, než je zákonem stanovené maximum, jednal by v rozporu § 390a odst. 3 nebo 5 IZ a dopustil by se tím přestupku ve smyslu § 36b odst. 1 písm. i) [či odst. 3 písm. e)] ZIS ve znění účinném od 1. 7. 2017.

Dále z uvedeného vyplývá, že pohledávka dané odměny se - během insolvenčního řízení - neuplatňuje přihláškou, nýbrž písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními v režimu § 203 IZ, ovšem nejpozději v přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku (viz shora). Osobou s dispozičními oprávněními tu bude sám dlužník (správce je takovou osobou jen při řešení úpadku konkursem – viz § 229 odst. 3 IZ). Pokud by daná pohledávka nebyla uspokojena osobou s dispozičními oprávněními (např. proto, že ji má za opožděně uplatněnou), oprávněná osoba se může domáhat jejího splnění dle § 203 odst. 4 IZ žalobou podanou proti osobě s dispozičními oprávněními; nejde o incidenční spor.

U této pohledávky nelze uvažovat o nějaké její případné prekluzi nebo promlčení. Jde o speciální "procesní" pohledávku, kterou dle výslovné dikce § 390a odst. 5 IZ lze – v určené lhůtě - uplatnit "pouze v insolvenčním řízení", mimo něj nikoli. Proto má režim přednostní pohledávky s tím, že kdyby nebyla během insolvenčního řízení ještě uhrazena, ač byla včas uplatněna, a v případě neúspěchu návrhu na povolení oddlužení (ať již jeho odmítnutím, zamítnutím či jeho soudem akceptovaným zpětvzetím, anebo následně neschválením oddlužení či zrušením schváleného oddlužení) by došlo k zastavení insolvenčního řízení (dle § 396 odst. 2, § 405 odst 3 nebo § 418 odst. 5 IZ), soud uloží dlužníku (pokud nejde o odmítnutí nebo zamítnutí návrhu, které oprávněná osoba zavinila) zaplacení této pohledávky a dá tak oprávněné osobě pro její úhradu vykonatelný titul.

K tomu viz též vysvětlující závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 35 INS 20720/2017, 2 VSPH 897/2018-B-15 ze dne 26.7.2018 týkající se rozhodování o odměně sepisovatele dlužníkova návrhu na povolení oddlužení (a jeho insolvenčního návrhu) v případě rozhodnutí o neschválení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení citované v části Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení ad A) pod heslem "Zastavení insolvenčního řízení, Současné rozhodnutí o úhradě odměny podle § 390a odst. 3 IZ".

Dlužno dodat, že pokud by insolvenční správce (či hostující insolvenční správce) opakovaně sepsal a za dlužníka podal návrh na povolení oddlužení anebo také jeho insolvenční návrh s vadami, pro které byl takový návrh odmítnut nebo zamítnut, dopustil by se tím přestupku ve smyslu § 36b odst. 1 písm. j) [či odst. 3 písm. f)] ZIS ve znění účinném od 1. 7. 2017.

Právní režim, podle kterého také sám insolvenční návrh dlužníka, s nímž spojil svůj návrh na povolení oddlužení, musí být sepsán a podán jedině některou z osob uvedených v § 390a odst. 1 nebo 2 IZ, výslovně reflektuje též nové znění § 97 odst. 5 IZ s tím, že jinak (při nedodržení uvedeného požadavku) se k podanému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, tj. na jeho základě insolvenční řízení vůbec nebude zahájeno [viz část Zahájení insolvenčního řízení pasáž B)], a potom bude samozřejmě irelevantní stejná vada – totiž jakákoliv vada – stíhající…