dnes je 1.10.2022

Input:

Podávání daňových přiznání v průběhu insolvenčního řízení

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.10.2.14
Podávání daňových přiznání v průběhu insolvenčního řízení

Podávání daňových přiznání v průběhu insolvenčního řízení

 

Povinnost podat daňové přiznání

Problematika spojená s podáváním daňových přiznání v průběhu insolvenčního řízení je upravena v nově vloženém § 40b ZSDP. Při insolvenčním řízení je daňový subjekt povinen podat nejpozději do 30 dnů ode dne účinnosti rozhodnutí o úpadku daňové přiznání, hlášení, popř. vyúčtování, za část zdaňovacího období, která uplynula do dne předcházejícího účinnosti tohoto rozhodnutí a za kterou nebylo dosud podáno. Nutno mít na paměti, že insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek dlužníka vícero způsoby a z hlediska nakládání s majetkem podstaty dochází ke vzniku nové koncepce osoby s dispozičním oprávněním. V důsledku toho dochází ke stavu, kdy povinnost podávat v průběhu insolvenčního řízení daňová přiznání bude plnit ve většině případů dlužník, jenž bude v daném období osobou s dispozičním oprávněním podle § 229 odst. 3 IZ (viz část 11/2.10). Povinnost podat toto přiznání bude svědčit insolvenčnímu správci pouze tehdy, pokud insolvenční soud za splnění podmínek stanovených v insolvenčním zákoně spojí s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu jeho řešení (např. pokud současně rozhodne o prohlášení konkursu na majetek dlužníka dle § 148 odst. 1 IZ).

 

Dohlížecí funkce

Ačkoli, jak již uvedeno dříve, koncepce insolvenčního zákona ve většině případů vylučuje, aby v době vzniku povinnosti podat daňové přiznání stanovené v zákoně o správě daní a poplatků, byl insolvenční správce osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka, neopomenul zákonodárce z hlediska zajištění efektivní správy daně v průběhu insolvenčního řízení ani tu skutečnost, že nejdéle v rozhodnutí o úpadku musí být insolvenční správce ustanoven a má dohlížecí funkci. Tato dohlížecí funkce se uplatní vůči dlužníkovi zejména v těch případech, kdy je jeho úpadek řešen reorganizací nebo oddlužením. Pokud by např. dlužník svou povinnost podat toto zamýšlené daňové přiznání nesplnil nebo se ke splnění této povinnosti z různých důvodů neměl, může správce daně, nejčastěji se svolením insolvenčního soudu, požádat o zajištění splnění této povinnosti osobu insolvenčního správce coby tzv. třetí osobu zúčastněnou na daňovém řízení podle § 7 ZSDP. Při vzniku takovéto situace by poté insolvenční správce jako náhradní subjekt zajistil splnění zákonem uložené povinnosti anebo by se alespoň o splnění této povinnosti v součinnosti s dlužníkem či bez jeho součinnosti pokusil. Hovoří-li zákon o správě daní a poplatků v daném případě výslovně o insolvenčním správci, má tím na mysli fakticky tu situaci, kdy insolvenčnímu správci nesvědčí pozice osoby s dispozičním oprávněním, nýbrž pozice dohlížecí, tj. osoby zúčastněné na daňovém řízení, např. právě za situace, kdy má dojít k náhradnímu způsobu řešení splnění daňové povinnosti za období před prohlášením úpadku s pomocí insolvenčního správce. Dospěje-li insolvenční správce k závěru, že není schopen bez součinnosti, či s nějakou mírou součinnosti s dlužníkem, unést břemeno důkazní a břemeno tvrzení (např. pro nedostatečnost předaných podkladů, absenci dlužníkova účetnictví apod.), zaniká povinnost učinit toto podání. O této skutečnosti insolvenční správce vyrozumí správce daně ve stejné lhůtě a ke stanovení daně dojde na základě pomůcek postupem, který je upraven v jiných částech tohoto zákona.

 

V souvislosti s podáváním daňového přiznání za období do rozhodnutí o úpadku, ze kterého vzejde daňová pohledávka, kterou je třeba přihlásit do insolvenčního řízení standardní přihláškou, zaznívá nejen z řad některých správců daně, ale i části veřejnosti názor, že přihlášení takovéto pohledávky může být s ohledem na lhůty stanovené soudem v rozhodnutí o úpadku velmi problematické, což se může negativně projevit i v kontextu s totální nesoučinností dlužníka v této fázi insolvenčního řízení.

 

Podíváme-li se však na tuto problematiku komplexně, zjišťujeme, že zákonodárce v § 266 odst. 1 písm. c) IZ stanovil pro případ konkursu, že jeho prohlášením nedochází k přerušení daňového řízení, které již bylo zahájeno před tímto okamžikem (viz část 7/3.8.2). Tím navazuje na právní úpravu známou z § 40 odst. 11 ZSDP ve znění účinném do 31. 12. 2007. Poněvadž samotné prohlášení konkursu i povolení reorganizace či oddlužení od 1. 1. 2008 nezpůsobuje v hmotněprávních daňových zákonech vznik nového zdaňovacího období, nepřekvapí, že správce daně nemusí mít v době, kdy běží lhůta pro přihlášení daňové pohledávky k insolvenčnímu soudu, tuto pohledávku splatnou anebo dokonce stanovenou. V mnoha případech to nebude ani při prohlášení konkursu (nebo spíše v době rozhodnutí o úpadku nebo v běhu lhůty pro přihlášení pohledávky podle § 136 odst. 3 nebo 4 IZ) možné. Ani to však nebrání správci daně v tomto případě takovouto pohledávku přihlásit. Insolvenční zákon umožňuje správci daně přihlásit k insolvenčnímu soudu rovněž pohledávku nesplatnou či pohledávku vázanou na podmínku, např. na vznik a následnou deklaraci daňové povinnosti v podobě podaného daňového přiznání za příslušné zdaňovací období (anebo jeho část). Pro posouzení, zda do insolvenčního řízení (dříve do konkursu) byla přihlášena vykonatelná pohledávka, je rozhodný stav řízení o pohledávce ke dni přezkoumání této pohledávky. Jinak řečeno, platí, že řízení o těchto nevykonatelných daňových pohledávkách pokračují i po rozhodnutí o úpadku, event. po prohlášení konkursu, a správce daně, který tyto pohledávky např. coby podmíněné nebo pro danou chvíli nevykonatelné přihlásil do insolvenčního řízení, může až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky měnit skutečnosti, na nichž se pohledávka zakládá. Správce daně má v daném případě možnost nejpozději při přezkumném jednání osvědčit, že jeho pohledávka se v mezidobí stala vykonatelnou, jinak řečeno, že si v pokračujícím daňovém řízení zajistil pro tuto pohledávku exekuční titul, kterým může být dodatečný platební výměr, výkaz nedoplatků, příp. jiné vykonatelné rozhodnutí vydané v daňovém řízení. Na rozdíl od větší části insolvenčních věřitelů nemusí správce daně trápit otázka posouzení stavu vykonatelnosti pohledávky ke dni rozhodnutí o úpadku, příp. ke dni prohlášení konkursu, a získaný čas v podobě zmíněného mezidobí věnovat k získání právoplatného a nezpochybnitelného exekučního titulu. Z toho tedy plyne, že tam, kde bude dlužníkův úpadek ve výsledku řešen konkursem, musí insolvenční správce nutně počítat s tím, že daňová pohledávka přihlášená správcem daně minimálně ve formě a s parametry stanovenými v insolvenčním zákoně, bude až do svého přezkoumání procházet určitým vývojem, a je zcela irelevantní odvíjet nějaké závěry např. od situace ke dni prohlášení úpadku. I když tato právní úprava dává správci daně v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem určitý bonus, nelze zapomenout, že jakékoli opomenutí, nepřesnost či nedodržení procesního postupu a následné nedostatečné zjištění skutkového stavu s sebou nese i pro správce

Nahrávám...
Nahrávám...