Povinnosti insolvenčního správce

Povinnosti insolvenčního správce

 

Insolvenční správce má v insolvenčním řízení zcela nezastupitelné místo, čemuž odpovídá i rozsah jeho práv a povinností v insolvenčním řízení, jejichž konkrétní obsah insolvenční zákon ve svých ustanoveních jednotlivě vymezuje. Ustanovení § 36 odst. 1 IZ obecně stanoví, že insolvenční (příp. další) správce je při výkonu funkce povinen

a) postupovat svědomitě a s odbornou péčí (obdobně jako např. mandatář podle § 567 odst. 1 ObchZ)

- v zásadě jde o odborný výkon svěřené činnosti, s níž by nepochybně bylo v rozporu např. jednání, kdy insolvenční správce neučiní úkony potřebné k tomu, aby zabránil promlčení bonitní pohledávky dlužníka nebo zpeněží majetkovou podstatu mimo dražbu bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského orgánu;

- důraz na odbornou způsobilost akcentuje i § 23 ZIS ukládající insolvenčním správcům povinnost se soustavně vzdělávat a prohlubovat své odborné znalosti pro řádný výkon činnosti insolvenčního správce (ke vzdělávání insolvenčních správců viz část 3/3.1.3);

b) vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře

- tato zásada koresponduje se zásadou maximálního uspokojení věřitelů vyjádřenou v § 5 IZ (viz část 2/1.3) a s cílem insolvenčního řízení formulovaném v § 1 IZ (viz část 2/1.1);

c) společnému zájmu věřitelů dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob

- k této zásadě viz výklad pojmu společný zájem věřitelů /1.3.

 

Součinnost správce s věřitelským orgánem

Právu insolvenčního správce na součinnost dlužníka a třetích osob při výkonu jeho funkce odpovídá i povinnost insolvenčního správce poskytnout součinnost věřitelskému orgánu. Ustanovení § 36 odst. 2 IZ formuluje obecný požadavek na míru této součinnosti tak, že jde o součinnost nezbytnou k řádnému výkonu funkce věřitelského orgánu. V zásadě jde o to, aby věřitelský výbor či zástupce věřitelů (popř. schůze věřitelů) měli k dispozici veškeré informace potřebné k tomu, aby mohli např. řádně dohlížet na činnost insolvenčního správce ( § 58 odst. 2 písm. a) IZ), průběžně schvalovat výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty (§ 58 odst. 2 písm. d) IZ) a udělovat mu k jeho postupu zákonem předpokládaná stanoviska. Za tím účelem je insolvenční správce zejména povinen

a) zúčastnit se na žádost věřitelského orgánu jeho jednání a

b) nejméně jednou za 3 měsíce předložit věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

 

Povinnost mlčenlivosti správce

Ustanovení § 45 odst. 1 IZ (vycházející z dosavadního § 8 odst. 8 ZKV) ukládá insolvenčnímu správci (obdobně jako jiné zákony ukládají např. soudci, advokátovi, znalci, tlumočníkovi nebo zaměstnanci správce daně) povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých zvláštní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, pokud se o nich dozvěděl při výkonu své funkce, a to i po jejím skončení. Jedná se např. o

- obchodní tajemství podle § 17 ObchZ,

- bankovní tajemství podle § 38 zákona o bankách,

- utajovanou informaci podle zákona o ochraně utajovaných informací a o bezpečností způsobilosti,

- osobní údaj podle zákona o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů.

 

Této mlčenlivosti jej může zprostit

a) ten, v jehož zájmu ji má - tj. zpravidla ten z účastníků insolvenčního řízení (dlužník nebo věřitel), který by mohl být sdělením konkrétní skutečnosti poškozen či jinak dotčen;

b) insolvenční soud při výkonu dohlédací činnosti.

Povinnost mlčenlivosti se v tomto rozsahu vztahuje i na třetí osoby vykonávající činnosti, ke kterým je povinen insolvenční správce.

 

Výkon povinností správce na účet podstaty

Insolvenční správce vykonává povinnosti uložené mu insolvenčním zákonem zásadně osobně (např. přezkum přihlášených pohledávek, soupis majetkové podstaty), přičemž náklady na tyto činnosti jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého ( § 39 odst. 2 IZ). Výjimečně může insolvenční správce činnosti, ke kterým je povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, zadat na účet majetkové podstaty jiným osobám, to však pouze se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu. Účelem této úpravy je zamezit tomu, aby insolvenční správce na úkor majetkové podstaty dlužníka hradil třetím osobám úhrady za činnosti, jež má vykonávat osobně a které proto mají být financovány z jeho odměny. Je pravděpodobné, že insolvenční soud vysloví souhlas až poté, co bude mít k dispozici souhlas věřitelského orgánu. Absence souhlasu (jenž může být dán i dodatečně) má ten důsledek, že takový náklad nelze hradit z majetkové podstaty, ale insolvenční správce jej nese ze svého.

 

Využití služeb právních, ekonomických a jiných odborníků

Podle § 39 odst. 3 IZ může insolvenční správce hradit z majetkové podstaty své náklady spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků, jen za podmínky, že

a) využití těchto služeb je účelné s ohledem na rozsah a náročnost insolvenčního řízení,

b) byly předem schváleny věřitelským výborem - využije-li insolvenční správce tyto služby bez předchozího (nikoli dodatečného) souhlasu věřitelského výboru, musí je platit ze svého (nikoli z prostředků podstaty).

Souhlas insolvenčního soudu se (na rozdíl od využití služeb těchto specialistů při činnosti věřitelského výboru - viz § 60 odst. 3 IZ a část 3/6.2.4) nevyžaduje.

 

Judikatura

Usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 41 INS 1533/2009, 2 VSPH 420/2012-B ze dne 17. 9. 2012 (citace z odůvodnění):

„Odvolací soud poukazuje na § 39 odst. 3 IZ, jež určuje, že náklady insolvenčního správce spojené s využitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze…