Pozastavení a zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce

3.3.1.2

Pozastavení a zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce

Mgr. Tomáš Braun

Podle § 9 odst. 1 ZISprávo vykonávat činnost insolvenčního správce se vždy (bez dalšího) pozastavuje:

a) dnem zveřejnění rozhodnutí o úpadku insolvenčního správce v insolvenčním rejstříku (viz § 136 IZ a část Rozhodnutí o úpadku),

b) dnem vykonatelnosti rozhodnutí o vzetí insolvenčního správce do vazby (§ 67 a násl. TŘ),

c) dnem, kdy insolvenční správce nastoupil výkon trestu odnětí svobody (dlužno podotknout, že pravomocné odsouzení za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce nebo jiný trestný čin ohrožující důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce, pokud se na něj nehledí, jako by nebyl odsouzen, je pro ztrátu bezúhonnosti důvodem ke zrušení povolení nebo zvláštního povolení k výkonu funkce dle § 13 odst. 1 ZIS), výkon ústavního ochranného léčení nebo výkon zabezpečovací detence – v těchto případech správce logicky nemůže (není schopen) vykonávat svojí funkci,

d) jde-li o insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti, dnem, kdy veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční společnosti vzniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce; tato úprava insolvenčním správcům znemožňuje, aby současně vykonávali funkci insolvenčního správce jako fyzické osoby a jako ohlášení společníci v rámci veřejné obchodní či zahraniční společnosti [k tomu srov. § 11 odst. 2 písm. a) ZIS] – k této problematice viz judikaturu uvedenou níže pod bodem 1),

e) dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým mu byl soudem nebo správním orgánem uložen trest nebo sankce (viz část Insolvenční správce) zákazu činnosti, v důsledku čehož nemůže insolvenční správce činnost insolvenčního správce vykonávat,

f) jde-li o veřejnou obchodní společnost nebo zahraniční společnost, dnem, ke kterému bylo pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce ohlášenému společníku veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti – k této problematice viz judikát uvedený níže ad 2),

g) dnem, kdy insolvenční správce začal vykonávat funkci

• člena vlády

• člena orgánu územní samosprávy (zastupitelstva kraje nebo obce), a to (jak doplkněno s účinností od 1.6.2019) s výjimkou neuvolněného člena zastupitelstva podle jiného právního předpisu (např. § 71 odst. 1 písm. b/ zákona č. 128/2000 Sb., o obcích) - jde o zastupitele, který nevykonává funkci "na plný úvazek“ a kterému může (ale nemusí) být za výkon funkce placena odměna

  • poslance nebo senátora anebo jinou volenou či jmenovanou veřejnou funkci - k této problematice viz níže judikát pod bodem 3),

h) dnem vydání rozhodnutí ministerstva o pozastavení práva podle § 10 ZIS.

1) K problematice pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce, který je ohlášeným společníkem veřejné obchodní společnosti nebo zahraniční obchodní společnosti se vyjádřil Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 41 INS 4795/2010, 3 VSPH 237/2011-B ze dne 1. 6. 2011, uveřejněném pod č. 133/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:

Skutečnost, že insolvenčnímu správci byla pozastavena činnost ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) ZIS, není sama o sobě důvodem pro jeho odvolání z funkce ve smyslu § 31 IZ.

V tomto rozhodnutí odvolací soud dále vysvětlil (citace z odůvodnění):

"Zákon vychází z koncepce, že není možné, aby jedna a táž fyzická osoba mohla být ustanovena v insolvenčním řízení jednak jako insolvenční správce, jednak jako ohlášený společník veřejné obchodní společnosti. Takový je smysl úpravy pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce v citovaném ustanovení § 9 odst. 1 písm. d) zákona. Jinak řečeno, jakmile je insolvenčnímu správci, který se stal ohlášeným společníkem, pozastaveno právo vykonávat činnost insolvenčního správce, není možné, aby byl od tohoto dne ustanoven podle § 25 IZ insolvenčním správcem. Tím může být ustanovena pouze veřejná obchodní společnost, jejímž je společníkem a on sám nadále může vykonávat činnost insolvenčního správce již jen jako ohlášený společník.

Naproti tomu nelze z této úpravy bez dalšího dovozovat, jak to učinil soud prvního stupně, že pozastavení činnosti insolvenčního správce ve smyslu § 9 odst. 1 písm. d) zákona je samo o sobě důvodem pro jeho odvolání. Aby tomu tak bylo, musely by přistoupit důležité důvody pro odvolání insolvenčního správce stanovené v § 31 odst. 1 IZ, popř. důvody pro jeho zproštění podle § 32 IZ. Žádný takový důvod v dané věci nepřichází v úvahu; soud prvního stupně své rozhodnutí založil pouze na závěru, že pozastavení činnosti insolvenčního správce zakládá samostatnou skutkovou podstatu pro odvolání insolvenčního správce Mgr. K. T. Tento závěr, jak vyloženo, ovšem správný není.

Argumentačně stejnou váhu má i přihlédnutí k jedné ze zásad, na nichž je insolvenční řízení založeno, totiž k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení [§ 5 písm. a) IZ]. Změna v osobě insolvenčního správce představuje vždy zásah do řízení, zvláště pokud již v něm stávající správce činil úkony významně ovlivňující jeho další průběh. Odvolat insolvenčního správce z funkce lze především tehdy, pokud řádně neplní své povinnosti tak, že by jeho činnost odůvodňovala jeho zproštění funkce (§ 32 IZ), jestliže tak rozhodli samotní věřitelé (usnesením schůze věřitelů o odvolání správce dle § 29 IZ), anebo pokud by vyšlo najevo, že insolvenční správce nesplňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců."

K těmto závěrům se Vrchní soud v Praze přihlásil i v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 9441/2009, 2 VSPH 307/20123-B ze dne 15. 3. 2012 či v usnesení sp. zn. KSPH 41 INS 16480/2012, 1 VSPH 822/2013 ze dne 19. 6. 2013.

2) K problematice pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností se v návaznosti na výše uvedené judikatorní závěry vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 49/2014 ze dne 28. 4. 2016 (citace z odůvodnění):

"Pro účely posouzení, zda (zákonný) zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce má být důvodem pro odvolání insolvenčního správce z funkce, je však nutné vnímat i zvláštnosti postavení insolvenčního správce, jímž je fyzická osoba na straně jedné a insolvenčního správce, jímž je právnická osoba (veřejná obchodní společnost) na straně druhé. V této souvislosti je podstatné, zda důvod, pro který došlo k zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce, má (může mít) vliv na další (s odbornou péčí plynoucí z odborné způsobilosti prováděný) výkon funkce insolvenčního správce. Půjde-li o případ uvedený v § 12 odst. 1 písm. d) ZIS (dojde-li k zániku práva veřejné obchodní společnosti vykonávat činnost insolvenčního správce dnem zrušení veřejné obchodní společnosti), pak zřejmě nebude žádné překážky pro další činnost veřejné obchodní společnosti jako insolvenčního správce konkrétního dlužníka, zůstala-li zachována odborná způsobilost garantovaná ohlášeným společníkem nebo ohlášenými společníky veřejné obchodní společnosti (bez zřetele k tomu, že již technicky nepůjde o "ohlášené společníky"), je podstatné, že zde stále jsou společníci, jejichž odbornost byla pokladem pro udělení práva vykonávat činnosti insolvenčního správce.

Oproti tomu tam, kde právo veřejné obchodní společnosti vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo smrtí jediného ohlášeného společníka veřejné obchodní společnosti nebo obecně tím, že jediný ohlášený společník veřejné obchodní společnosti přestal být společníkem veřejné obchodní společnosti [§ 12 odst. 1 písm. f) ZIS], se ztráta "garanta" odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce veřejnou obchodní společností typově projeví právě tím, že dojde k jejímu odvolání z funkce postupem dle § 31 IZ".

3) K problematice pozastavení výkonu činnosti insolvenčního správce, který začal vykonávat funkci člena vlády, člena orgánu územní samosprávy (zastupitelstva kraje nebo obce), poslance nebo senátora anebo jinou volenou či jmenovanou veřejnou funkci se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 10 As 239/2014 ze dne 26. 3. 2015, z něhož plyne, že ustanovení § 9 odst. 1 písm. g) ZIS není v rozporu s ústavním pořádkem.

K tomu Nejvyšší správní soud vysvětlil (citace z odůvodnění):

"Právní předpisy na insolvenční správce v řadě aspektů nahlížejí obdobně jako na soudce, např. podmínky pro vyloučení správce jsou shodné s podmínkami stanovenými pro podjatost soudce podle § 14 OSŘ (srov. § 24 IZ). Jedním z doprovodných prvků nové regulace insolvenčních správců je pak i stěžovatelkou zpochybňovaný § 9 odst. 1 písm. g) ZIS. Účelem tohoto ustanovení je zabránit střetu zájmů.

Požadavek, aby osoba v tak významné pozici, jako je insolvenční správce, nemohla souběžně vykonávat funkci člena vlády, člena orgánu územní samosprávy, poslance nebo senátora anebo jinou volenou či jmenovanou veřejnou funkci, a tedy nedostala se do střetu zájmů, je legitimní. Je zásadně na úvaze zákonodárce, který nastavuje pravidla insolvenčního řízení včetně pravidel vztahujících se na insolvenční správce, jaká omezující pravidla ve vztahu k těmto osobám zvolí. Nejvyšší správní soud připomíná, že funkce insolvenčního správce není klasickým podnikáním, ponechaným jen na působení tržních sil, nýbrž má mnohé veřejnoprávní přesahy".

Dlužno dodat, že ústavní stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyššího správního soudu odmítl Ústavní soud usnesením sp. zn. III. ÚS 1667/15 ze dne 26. 1. 2016 jako zjevně neopodstatněnou.

Podle § 10 ZIS (ve znění účinném od 1.6.2019) o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce může (ale nemusí) rozhodnout také ministerstvo, a to v případě insolvenčního správce, proti němuž je vedeno:

1. trestní stíhání

1. pro trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem činnosti insolvenčního správce, nebo

2. za jiný úmyslný trestný čin, který ohrožuje důvěru v řádný výkon funkce insolvenčního správce

- k této problematice viz níže uvedený judikát,

1. insolvenční řízení, v němž se řeší jeho úpadek nebo hrozící úpadek,
2. řízení o (zbavení nebo omezení) jeho způsobilosti k právním úkonům (§ 34 až § 49 ZŘS).

Ministerstvo je oprávněno rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost insolvenčního správce logicky pouze do dne, kdy nabudou právní moci rozhodnutí, jimiž se uvedená řízení končí. V této souvislosti lze dodat, že pokud by insolvenčnímu správci za shora uvedený trestný čin byl uložen trest, ochranné léčení nebo zabezpečovací detence, nebo by bylo pravomocně rozhodnuto o jeho úpadku, anebo by byl omezen či zbaven způsobilosti k právním úkonům, jeho právo vykonávat činnost insolvenčního správce by dle § 12 ZIS zaniklo (viz níže).

Pomine-li skutečnost, která byla důvodem k pozastavení, např. přestal-li být insolvenční správce senátorem, oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce se dle § 9 odst. 2 ZIS v plné šíři obnovuje a údaj o tom se dle § 18 odst. 1 písm. e) a odst. 2 ZISbezodkladně zapíše do seznamu insolvenčních správců (viz část Seznam insolvenčních správců).

…