Předběžná
opatření
Obecná
úprava předběžných opatření
Při aplikaci institutu předběžného opatření v insolvenčním řízení
se v obecné rovině v souladu s principem přiměřeného použití OSŘ
zakotveného v § 7 odst. 1 IZ (viz část 2/1.4)
použije úprava obsažená zejména v § 74 a násl. OSŘ. Podpůrné použití obecné
úpravy je ovšem vyloučeno v případě, že by bylo v rozporu se zásadami
vymezenými v § 5 IZ.
Speciální
úprava předběžných opatření
IZ ovšem obsahuje i speciální úpravu předběžných opatření, jejíž účelem
je umožnit nařídit předběžné opatření i z jiných důvodů než z těch,
jež jsou uvedeny v § 74 odst. 1 OSŘ. V této souvislosti lze
v první řadě upozornit na § 82 IZ, dle něhož může insolvenční soud nařídit
předběžné opatření pouze na návrh (viz další výklad /3.2.1) nebo
i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak (viz další výklad v části
4/3.2.2.).
Předběžná opatření vůči třetím osobám
Jak Vrchní soud
v Praze opakovaně zdůraznil např. v usneseních sp. zn. MSPH 76
INS 8711/2009, 3 VSPH 666/2010-B ze dne 3. 9. 2010 či sp. zn. MSPH 76
INS 8711/2009, 2 VSPH 886/2010-B ze dne 30. 11. 2010, v insolvenčním
řízení je vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením
povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti
s uložením povinnosti účastníku řízení. Jinými slovy, tuto zásadu - obecně
judikatorně prosazovanou při výkladu úpravy předběžných opatření v souladu
s § 76 odst. 2 OSŘ - je třeba v insolvenčním řízení aplikovat bezvýjimečně. To
znamená, že třetím osobám nelze předběžným opatřením přímo ukládat jakákoli omezení, jež se týkají nakládání s majetkovou
podstatou či jiná omezení v majetkových dispozicích.
¨
Předběžná opatření vůči správci
Závěry prezentované
v předchozím odstavci se uplatní v i případě předběžného opatření směřujícího
proti insolvenčnímu správci, jenž není účastníkem insolvenčního řízení (k
postavení insolvenčního správce viz část 3/3).
Judikatura
1) Usnesení
Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 41 INS 13038/2010, 1 VSPH 202/2012-B
ze dne 8. 3. 2012 (citace
z odůvodnění):
„Návrhem na vydání předběžného opatření
ze dne 19. 1. 2012 se dlužnice domáhala, aby soud uložil insolvenčnímu správci
povinnost zdržet se zpeněžení bytové jednotky v majetkové podstatě dlužníka,
tedy ve své podstatě požadovala insolvenčního správce takto omezit ve
výkonu jeho funkce, ke které patří rovněž zpeněžování majetkové podstaty.
Stejně jako soud prvního stupně i odvolací
soud dospívá k závěru, že takovémuto návrhu odvolatelky na nařízení předběžného
opatření vyhovět nelze, neboť podmínky pro jeho nařízení splněny nejsou.
Odvolací soud považuje ovšem za významné především to, že správce není účastníkem
konkursního řízení (konkursu), a že již proto i přiměřená aplikace ustanovení
OSŘ či IZ týkajících se institutu předběžného opatření je vůči němu
v insolvenčním řízení vyloučena.
V souladu s § 37 IZ
insolvenční správce při výkonu své funkce odpovídá za škodu či jinou újmu
spočívající v porušení zákonné povinnosti či povinnosti uložené
rozhodnutím soudu a za výkon funkce s odbornou péčí, a proto jej nelze při výkonu
jeho základní činnosti (kterou zpeněžení majetkové podstaty jistě je) předběžným
opatřením omezit. Je třeba přihlédnout k tomu, že insolvenční správce je
procesním subjektem sui generis a předběžným opatřením lze ukládat povinnosti
zásadně toliko účastníkům řízení.
Ostatně, právě za účelem korekce postupů
správce je soud ze zákona povinen vykonávat vůči němu dohlédací činnost,
k jejímuž výkonu je vybaven řadou oprávnění (kromě oprávnění vymezených
v § 11 IZ
jsou vymezeny i v dalších ustanoveních téhož zákona, např. v § 36 , § 286 odst. 1). Bez ohledu na to, zda tvrzení odvolatelky jsou pravdivá a zda
odvolatelka správci důvodně vytýkala nesprávnost jeho postupu při zpeněžování majetku
zapsaného do soupisu podstaty, proto soud prvního stupně nepochybil, když
návrh na nařízení předběžného opatření zamítl, protože již ze skutkových
tvrzení uvedených v předběžném opatření směřujícím proti výkonu funkce
insolvenčního správce bylo zřejmé, že návrhu nemůže být vyhověno“.
2) Usnesení Vrchního soudu v Praze
sp. zn. KSCB 28 INS 3821/2009, 2 VSPH 218/2011-B ze dne 24. 3. 2011 (citace z odůvodnění):
„Prohlášení konkursu nemá vliv na dlužníkovu
způsobilost k právním úkonům ani na jeho procesní způsobilost ( § 245 IZ). Podle § 246 IZ přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou
podstatou, jakož i výkon práva a plnění povinností, které přísluší dlužníku,
pokud souvisí s majetkovou podstatou. Z uvedeného ustanovení vyplývá,
že prohlášením konkursu dlužník sice neztrácí způsobilost být účastníkem řízení
o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost
procesní, ale oprávnění nakládat s majetkem dlužníka má výhradě insolvenční
správce. Pokud má dlužník za to, že zpeněžovaný majetek nepatří do soupisu
majetkové podstaty, má podle § 226 IZ
možnost uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty, jestliže se jedná o
věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové
podstaty nepatří podle. § 207 a § 208 IZ. Domáhat se nařízení předběžného opatření, jímž má být zasahováno do zpeněžování
jeho majetku, však dlužník oprávněn není“.
3) Usnesení Vrchního soudu v Praze
sp. zn. KSPL 27 INS 9115/2009, 1 VSPH 1021/2012-B ze dne 6. 8. 2012 (citace z odůvodnění):
„V projednávaném případě uváděl věřitel
jako důvod podání návrhu na nařízení předběžného opatření skutečnost, že
insolvenční správce směřuje svoji činnost k tomu, aby zpeněžil
majetek dlužníka jedinou smlouvou, ačkoli není dosud pravomocně rozhodnuto o
pokynu ke zpeněžení dlužníkova majetku uděleném zajištěnými věřiteli. Návrh
tedy nesměřuje k zatímní úpravě dispozice dlužníka s majetkem
v majetkové podstatě, ale má zabránit insolvenčnímu správci
v provádění jeho úkonů dle IZ, které věřitel považuje za nesprávné a působící
v neprospěch zajištěných věřitelů. Proto nedopadá na posouzení návrhu
věřitele speciální § 113 odst. 1 IZ, neboť jeho smyslem je poskytnout věřitelům ochranu před úkony
dlužníka vedoucími ke snižování hodnoty nebo změnám ve skladbě majetkové
podstaty.
Odvolací soud se proto zabýval otázkou,
zda podanému návrhu na předběžné opatření, jímž by soud ukládal konkrétní
povinnost insolvenčnímu správci, lze vyhovět dle § 102 odst. 1 OSŘ. Jak již Vrchní soud v Praze uvedl ve svých předchozích
rozhodnutích o této otázce vztahující se k činnosti správce konkursní
podstaty podle ZKV (např. usnesení sp. zn. 15 Cmo 24/2008 ze dne 20. 2. 2008
uveřejněné pod č. 27/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo
v usnesení téhož soudu sp. zn. 1 Ko 97/2005 ze dne 31. 3. 2005 uveřejněné
pod č. 75/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jejichž závěry lze využít
i pro úpadkové řízení dle IZ, podmínky pro nařízení předběžného opatření
jsou dány tam, kde jednání účastníka, popř. třetí osoby, vykazuje takové
znaky, pro něž je třeba nařízení předběžného opatření, aby účel zákona či cíl
insolvenčního řízení (konkursu) nebyl mařen ani oddalován, avšak pouze za
předpokladu, že omezení vyplývající ze zákona k zajištění téhož nepostačují.
Insolvenční správce (dříve správce konkursní podstaty) však není účastníkem
insolvenčního…
