Procesní nástupnictví insolvenčních věřitelů

17.2.2.2.1

Procesní nástupnictví insolvenčních věřitelů

Mgr. Tomáš Braun

V insolvenčním řízení může nastat situace, kdy je zřejmé, že insolvenčnímu věřiteli nepřísluší podle hmotného práva pohledávka, kterou uplatňuje vůči dlužníkovi, nebo již není nositelem této pohledávky (protože byla převedena nebo přešla na třetí osobou). Takovýto nedostatek aktivní věcné legitimace navrhovatele (žalobce) lze v občanském soudním řízení řešit prostřednictvím institutů přistoupení a záměny účastníků řízení podle § 92 OSŘ, resp. prostřednictvím návrhu rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a OSŘ. Tato úprava - typická pro civilní sporné řízení – se ale pro insolvenční řízení charakteristické vysokým počtem účastníků nehodí. Naopak pro případ, že věřitel ztratil způsobilosti být účastníkem řízení, zákonodárce neshledal důvodu nahrazovat pro insolvenční řízení užití příslušné obecné úpravy o obsažené v § 107 OSŘ speciální insolvenční úpravou.

Proto pro insolvenční řízení

1. je prostřednictvím § 17 IZvyloučena aplikace institutů přistoupení (kromě situace předvídané v § 107 IZ) a záměny účastníků podle OSŘ,
2. je v § 18 IZ – viz pasáž A) - upraven (co zvláštní předpis vylučující užití obecné úpravy § 107a OSŘ) speciální procesní postup pro vstup nového věřitele do insolvenčního řízení na místo původního věřitele (pro rozhodnutí o procesním nástupnictví věřitele), jestliže v průběhu insolvenčního řízení
   • - došlo k převodu nebo přechodu pohledávky původního věřitele na třetí osobu (nabyvatele), tedy v případě singulární sukcese,
   • - nastala skutečnost, která k podání návrhu na vstup do řízení místo věřitele opravňuje osobu, od níž může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, nebo osobu, která podle § 184 odst. 3 IZ zákona uspokojila pohledávku, ohledně níž byla přihláška pohledávky vzata zpět,
3. je zachován – viz pasáž B) - postup dle § 107 OSŘ(jeho přiměřeným užitím ve smyslu § 7 IZ) pro případ, že věřitel v průběhu insolvenčního řízení (smrtí, zánikem) ztratil způsobilost být účastníkem tohoto řízení.

A) Rozhodnutí o změně v osobě věřitele dle § 18 IZ

1) Singulární sukcese – rozhodnutí na základě návrhu

Podle § 18 odst. 1 IZ nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod přihlášené pohledávky na třetí osobu (např. smlouva o postoupení pohledávky či indosace směnky) nebo její přechod (např. smlouva o prodeji podniku), aniž by původní věřitel ztratil způsobilost být účastníkem řízení [viz pasáž ad B)], insolvenční soud - za níže stanovených podmínek - rozhodne, že místo tohoto (dosavadního) věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Přitom není vyloučeno, aby v případě, kdy v průběhu insolvenčního řízení dojde postupně k vícenásobné sukcesi, dosavadní věřitel navrhl, aby do řízení vstoupil poslední z nepřetržité řady nabyvatelů pohledávky, o niž v řízení jde.

V těchto případech může insolvenční soud rozhodnout o změně v osobě insolvenčního věřitele jedině na základě návrhu dosavadního věřitele, jestliže

1. tento návrh je provázen připojeným písemným souhlasem tvrzeného nabyvatele věřitelovy pohledávky,
2. převod nebo přechod pohledávky na označeného nabyvatele je nepochybný, neboť

   • vyplývá přímo z právního předpisu (např. z § 2820 NOZ, nebo z § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby),

   • v ostatních případech je náležitě doložen

     • - připojenou veřejnou listinou (např. notářským nebo exekutorským zápisem), nebo
     • - připojenou soukromou listinou (typicky smlouvou) s úředně ověřenými podpisy osob, které ji podepsaly.

Z uvedeného plyne, že nastane-li po zahájení insolvenčního řízení právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod pohledávky věřitele, nedochází k jeho procesnímu nástupnictví ze zákona, soud se jím bez návrhu (z úřední povinnosti) nezabývá. K jeho procesnímu nástupnictví může dojít, jen pokud tento dosavadní věřitel (účastník) s poukazem na konkrétní rozhodnou právní skutečnost podá příslušný návrh, aby nabyvatel pohledávky vstoupil do řízení na jeho místo, a soud tomuto návrhu vyhoví.

Budiž znovu zdůrazněno, že k podání uvedeného návrhu je věcně legitimován pouze stávající věřitel (účastník insolvenčního řízení), nikoli tvrzený nabyvatel jeho pohledávky K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 42 INS 9678/2013, 3 VSPOH 2536/2015-P1-20 ze dne 30. 3. 2015.

Také při rozhodování o návrhu na změnu v osobě věřitele dle § 18 odst. 1 IZ (stejně jako při rozhodování o procesním nástupnictví dosavadního účastníka řízení dle § 107a OSŘ) platí, že se insolvenční soud - při souhlasu tvrzeného nabyvatele pohledávky s jeho navrženým vstupem do řízení na místo dosavadního věřitele – zásadně omezuje pouze na zkoumání, zda nastala ona tvrzená právní skutečnost s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod nebo převod pohledávky vůči dlužníku, zda označená právní skutečnost je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod této pohledávky a zda nastala (došlo k ní) po zahájení insolvenčního řízení. Soud naopak neřeší otázky, zda existuje pohledávka, jež měla být převedena, respektive zda náleží původnímu konkursnímu navrhovateli a skutečně podle platné postupní smlouvy přešla na nového věřitele, neboť tyto otázky náleží řešit v rámci procesu přezkoumání přihlášených pohledávek (či v rámci rozhodnutí o insolvenčním návrhu původního věřitele – insolvenčního navrhovatele, jde-li o pohledávku uplatněnou touto osobou ve fázi řízení před rozhodnutím o insolvenčním návrhu).

Podle právní úpravy § 80a IZ zavedené s účinností od 1. 7. 2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.), každé podání, tedy rovněž návrh na změnu v osobě věřitele dle § 18 odst. 1 IZ, včetně jeho příloh, musí být podán elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ, tj. do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem, jestliže jej činí sám dosavadní věřitel nebo jeho zástupce (§ 80 odst. 3 IZ), který má (podle zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů) bez žádosti, tj. povinně zřízenou datovou schránku.

Insolvenční soud podle § 80a odst. 1 věty druhé IZ může výjimečně - v odůvodněných případech - akceptovat podání (zde návrh podle § 18 odst. 1 IZ) v listinné podobě, tj. pokud je podatel objektivně (bez své viny) nemohl učinit v předepsané elektronické podobě a pokud ovšem takové důvody současně s podáním – a tedy včas - výslovně uvedl (uplatnil), aby soud mohl ověřit a posoudit, zda tvrzená momentální překážka vskutku bránila podateli učinit podání předepsaným elektronickým způsobem.

K tomu srovnej výklad v části 5.2.1 v pasáži ad A) a závěry tam citovaného usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPH 64 INS 13501/2017, 2 VSPH 1886/2017-P13-8 ze dne 27.11.2017.

Jestliže návrh podává sám věřitel nebo jeho zástupce, který není osobou podléhající povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ, lze návrh podat způsobem upraveným v § 42 OSŘ v listinné podobě (do podatelny soudu či prostřednictvím doručujícího orgánu) anebo v elektronické podobě prostřednictvím veřejné datové sítě, tj. e-mailem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky kdy v obou těchto případech se elektronické podání považuje za podepsané způsobem, s nímž zvláštní právní předpis (§ 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., § 6 odst. 1 zákona č. 297/2017 Sb.) spojuje účinky vlastnoručního podpisu. K tomu odkazujeme na výklad podaný v části 5.2.1 v pasáži ad A) pod heslem "Podání přihlášky v ostatních případech".

Návrh na změnu v osobě věřitele podle § 18 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2017) lze podat výhradně na předepsaném formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis, jímž je vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení.

K tomu nutno zdůraznit, že pro návrh na změnu v osobě věřitele není předepsán formulář výhradně elektronický. To znamená, že pokud návrh podává osoba podléhající elektronické komunikaci dle § 80a IZ, je povinna zaslat insolvenčnímu soudu vyplněný formulář návrhu i její přílohy elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 první větě IZ, ovšem formulář nemusí být užit a předložen v jeho interaktivní elektronické podobě, a tedy zřejmě postačí prostá kopie vyplněného formuláře (scan).

Příslušný formulář s pokyny k jeho vyplnění - v listinné podobě (určené k ručnímu vyplnění) i v elektronické podobě - je uveřejněn na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti – viz www.justice.cz v sekci Formuláře ke stažení, konkrétně pod URL adresou https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR .

Jestliže návrh není podán předepsaným elektronickým způsobem (ač podatel podléhá povinné elektronické komunikaci a insolvenční soud neshledal odůvodněnou výjimku umožňující listinnou podobu formuláře) anebo není učiněn na stanoveném formuláři, jde o vadu tohoto podání, kterou ovšem insolvenční soud neodstraňuje - ve smyslu § 80a odst. 2 IZ – postupem dle § 43 OSŘ, neboť užití tohoto postupu u daného návrhu - pro jakékoli jeho vady - vylučuje ust. § 18 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017).

Tato úprava je ale legislativně nedotažená: ust. § 18 IZ vylučuje řešit vytčené (či jiné) vady návrhu podle § 43 OSŘ a současně nestanoví žádný jiný důsledek spojený s takto vadným návrhem, přičemž v témže ustanovení (odstavci 2) je současně upravena fikce vyhovění návrhu, jestliže o něm insolvenční soud nerozhodne do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh došel (k tomu viz další výklad) .

Důvodová zpráva toto novelizované ustanovení nepřesně komentuje tak, že pro případ vad předmětného návrhu spočívajících v tom, že nebyl podán na stanoveném formuláři nebo v elektronické podobě (je-li to nutné), ust. § 18 odst. 2 IZ vylučuje aplikaci obecné úpravy následků takových vad zakotvenou v § 80a odst. 2 IZ, tj. insolvenční soud nevyzývá navrhovatele k odstranění jakýchkoli vad návrhu (dle § 43 OSŘ), což důvodová zpráva dále komentuje tím, že s ohledem na krátkou 3 denní lhůtu pro rozhodnutí o návrhu insolvenční soud nevyzývá podle § 43 OSŘ k odstranění jakýchkoli vad návrhu podle § 18 odst. 1 IZ a potud uzavírá, že insolvenční soud návrh v 3 denní lhůtě, odmítne, zamítne nebo mu vyhoví. Ve skutečnosti ale do ust. § 18 IZ není vtělena možnost odmítnutí návrhu (k čemuž by potom asi navíc bylo nutno výslovně vyloučit právo odvolání, jestliže na ně není právo ani při vyhovění návrhu či jeho zamítnutí – viz výklad podaný níže), a není tu ovšem zakotven ani (jiný) eventuální následek, že se k vadnému návrhu nepřihlíží.

Máme za to, že nejpřijatelnějším řešením tohoto zjevného opomenutí zákonodárce je přistoupit k věci tak, že insolvenční soud je podle § 18 odst. 2 IZpovinen v uvedené lhůtě rozhodnout o návrhu [tj. vyhovět mu či nevyhovět (zamítnout jej)] jen jde-li o návrh podle "odstavce 1", kterým je toliko návrh řádně podaný - na předepsaném formuláři a (je-li to dle § 80 IZ nutné) předepsaným elektronickým způsobem, a proto také jen na základě takového návrhu může nastat fikce vyhovění návrhu.

Jinými slovy, návrh na změnu v osobě věřitele, který nebude takto řádně podán (dodržením jeho předepsané formy a způsobu podání) nemá účinky, a o takovém návrhu insolvenční soud nerozhoduje, přičemž v takovém případě nenastává ani fikce vyhovění návrhu (a tedy nemůže být deklarováno její nastolení - usnesením dle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb.). Považujeme přitom za žádoucí, aby takový závěr dal insolvenční soud účastníkům řízení procesně vhodným způsobem najevo.

Jak již řečeno (viz výklad výše), ohledně případných vad návrhu na změnu v osobě věřitele se ust. § 43 OSŘ nepoužije - § 18 odst. 2 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) - s tím, že insolvenční soud je povinen o řádném procesně účinném návrhu rozhodnout do 3 pracovních dnů ode dne, kdy mu takový návrh věřitele došel.

Rozhodnutí o návrhu se doručuje vyhláškou (zveřejněním v insolvenčním rejstříku - § 71 odst. 1 a 2 IZ) a zvlášť původnímu a novému věřiteli, dlužníkovi a insolvenčnímu správci.

Pokud insolvenční soud ve stanovené lhůtě o návrhu (nijak) nerozhodne, nastává fikce, že vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. I v takovém případě ale musí toto rozhodnutí (dodatečně) písemně vyhotovit a doručit (§ 5 odst. 1 vyhlášky č. 311/2007 Sb.).

2) Singulární sukcese - rozhodnutí na základě souhlasného prohlášení

O změně v osobě věřitele insolvenční soud podle § 18 odst. 3 IZrozhodne také na základě souhlasného prohlášení učiněného - do protokolu u tohoto soudu - stávajícím věřitelem a nabyvatelem jeho pohledávky o tom, že nastala skutečnosti, dle které k převodu nebo přechodu pohledávky na nabyvatele došlo.

Podle § 5 odst. 4 vyhlášky č. 311/2007 Sb. (jednacího řádu pro insolvenční řízení) protokol o souhlasném prohlášení musí obsahovat:

a) obecné náležitosti tj.

• - označení soudu, který protokol sepsal,
• - den sepsání protokolu,
• - označení, že jde o věc dle § 18 odst. 3 IZ,
• - jména a příjmení přítomných (insolvenčního soudce, asistenta insolvenčního soudce, vyššího soudního úředníka, zapisovatele, osob jednajících za věřitele a nabyvatele pohledávky apod.),

b) označení věřitele a nabyvatele pohledávky (jménem, příjmením, bydlištěm, nebo jde-li o právnickou osobu, firmou, sídlem, identifikačním číslem, anebo jde-li o stát, označením příslušné organizační složky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje),

c) společné prohlášení, kdy a jaká skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlášené pohledávky z věřitele na nabyvatele pohledávky, nastala,

d) bližší informace o této skutečnosti,

e) podpis věřitele a nabyvatele pohledávky.

Věřitel a nabyvatel pohledávky mohou odkázat na listinu dokládající převod nebo přechod pohledávky, kterou k protokolu přiloží.

Toto soudem zaprotokolované souhlasné prohlášení stávajícího věřitele a nabyvatele tedy fakticky nahrazuje návrh dle § 18 odst. 1 IZ.

Jinak i v tomto případě platí obdobně úprava § 18 odst. 2 IZ, tedy zejm. předpis 3 denní lhůty pro rozhodnutí soudu (ode dne, kdy bylo učiněno souhlasné prohlášení) a případné fikce vyhovujícího rozhodnutí.

3) Plnění věřiteli dle § 183 IZ – rozhodnutí na základě návrhu

Postup podle § 18 IZ – rozhodnutí na základě příslušného návrhu na procesní nástupnictví stávajícího věřitele (zde však nikoli výhradně na základě návrhu tohoto věřitele - se podle § 183 odst. 3 IZpřiměřeně použije i pro případ, že třetí osobě vznikla vůči dlužníku (regresní) pohledávka v důsledku plnění, jež za dlužníka poskytla jeho věřiteli

1. z věcného zajištění váznoucího na majetku této osoby (§ 183 odst. 1 IZ), nebo
2. jako osoba s dlužníkem solidárně zavázaná (jako spoludlužník, viz judikát zdola), či
3. jako jeho ručitel (§ 183 odst. 2 IZ).

Podle § 183 odst. 1 IZ má-li věřitel pohledávku za dlužníkem, kterou zajišťují věci práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetí osoby, může se i nadále - mimo insolvenční řízení – domáhat uspokojení své pohledávky z tohoto zajištění domáhat (tj. žádat plnění po oné zajišťující osobě), a to i kdyby svoji zajištěnou pohledávku za dlužníkem do insolvenčního řízení nepřihlásil. Své povinnosti plnit ze zajištění se tedy tyto osoby zprostí i v průběhu insolvenčního řízení tím, že budou plnit přímo zajištěnému věřiteli. Stejně tak se podle § 183 odst. 2 IZ může dlužníkův věřitel nadále domáhat uspokojení své pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dlužníkem, jakož i od dlužníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvláštních případů ručení.

Osoby, od kterých může věřitel dle § 183 odst. 1 nebo odst. 2 IZ požadovat plnění, mohou svoji pohledávku, která by jim proti dlužníku uspokojením věřitele vznikla, přihlásit jako pohledávku podmíněnou bez zřetele k tomu, zda si jí přihlásil i věřitel či nikoli. [Po dobu, po kterou v insolvenčním řízení uplatňuje vůči dlužníku přihlášenou pohledávku věřitel, se podmíněné pohledávky přihlášené osobami, od kterých může věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ, na přezkumné jednání nezařazují - věta druhá § 191 odst. 1 IZ)].

Jestliže věřitel pohledávku za dlužníkem přihlásil a povinná třetí osoba mu na ni poskytla plnění, pak - bez ohledu na to, zda svoji takto vzniklou pohledávku za dlužníkem přihlásila - může podle § 183 odst. 3 IZv rozsahu tohoto svého plnění vstoupit do insolvenčního řízení na místo věřitele, a to za přiměřeného užití úpravy procesního nástupnictví obsažené v § 18 IZ.

To ale s tou výslovnou výjimkou, že i sama tato plnivší osoba může podat dle § 18 odst. 1 IZ návrh na svůj vstup do řízení na místo věřitele, jemuž plnila.

Pokud věřitel vezme zpět přihlášku pohledávky proto, že ji třetí osoba plněním dle § 183 IZuspokojila, a tento důvod ve zpětvzetí přihlášky uvede (§ 184 odst. 2 IZ), pak insolvenční soud podle § 184 odst. 3 IZ o tomto zpětvzetí přihlášky třetí osobu vyrozumí a poskytne jí lhůtu k podání návrhu na vstup do řízení na místo věřitele. O zpětvzetí přihlášky pak rozhodne až po uplynutí této lhůty s tím, že v rozsahu, v němž návrhu třetí osoby na její vstup do řízení vyhoví, se k věřitelovu zpětvzetí přihlášky pohledávky nepřihlíží.

Upozorňujeme nicméně, že spoludlužník, který plnil závazek vůči věřiteli, může vstoupit do insolvenčního řízení na místo tohoto věřitele postupem dle § 18 IZ (ve smyslu § 183 odst. 3 a § 184 odst. 3 IZ) pouze rozsahu, který mu zakládá právo regresu vůči dalšímu dlužníkovi, jenž je insolvenčním dlužníkem (tj. v pouze v rozsahu plnění jdoucím nad rámec jeho podílu na dluhu – viz – § 511 ObčZ a § 1872 – 1876 NOZ). K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSUL 77 INS 3227/2014, 1 VSPH 2026/2016-P8-13 ze dne 26. 4. 2017.

Proti rozhodnutí podle § 18 odst. 1 nebo odst. 3 IZ – ad 1) a 2) shora) - není přípustné odvolání (§ 18 odst. 4 IZ); insolvenční soud jím však není vázán a proto je může kdykoli nahradit novým (jiným) rozhodnutím.

Dlužno doplnit že judikatura (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 2123/2008, 1 VSPH 467/2009-A ze dne 24. 9. 2009) dovodila, že odvolání není přípustné nejen proti rozhodnutí, jímž bylo návrhu vyhověno (zde je odvolání již z povahy věci subjektivně nepřípustné), ale též proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud návrh věřitele podaný podle § 18 odst. 1 IZzamítne. V obou případech se totiž akcentuje role soudu prvního stupně a rychlost jeho rozhodování (nepřichází v úvahu ani jakékoli odstraňování vad návrhu), a ovšem také změnitelnost rozhodnutí, typicky jestliže se v dalším průběhu insolvenčního řízení ukáže, že ke změně v osobě věřitele ve skutečnosti nedošlo.

Předně nutno zdůraznit, že rozhodnutím o procesním nástupnictví účastníka v insolvenčním řízení není činěn závěr o tom, že pohledávka uplatněná procesním předchůdcem účastníka skutečně existuje, a že tato pohledávka na základě tvrzené právní skutečnosti na nabyvatele pohledávky vskutku přešla. Tato otázka se týká posouzení věci samé; v insolvenčním řízení je proto ve vztahu k přihlášené pohledávce řešena v rámci jejího přezkoumání, a ve vztahu k pohledávce, o níž insolvenční navrhovatel opírá svoji legitimaci k podání insolvenčního návrhu, je předmětem meritorního rozhodnutí o tomto návrhu (jeho zamítnutí nebo rozhodnutí o úpadku dlužníka). K tomu viz např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 78 INS 16022/2011, 3 VSPH 603/2011, 3 VSPH 655/2011, 3 VSPH 726/2011 ze dne 21. 6. 2011.

Nabyvatel pohledávky se podle § 19 odst. 1 IZstává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile insolvenční soud rozhodne o jeho vstupu do řízení, nebo jakmile nastane fikce takového rozhodnutí. Od tohoto momentu pro něj platí daný stav insolvenčního řízení. Z toho mimo jiné plyne, že je vázán předchozími úkony původního věřitele (např. jeho hlasováním na schůzi věřitelů nebo jím podaným odvoláním).

Procesní nástupce – v souladu s dosavadní judikaturou vstupuje automaticky na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky.

Na tohoto procesního nástupce - nabyvatele pohledávky - přechází i případné členství ve věřitelském výboru. Výjimkou je situace, kdy pohledávku původního věřitele nabylo tímto způsobem více osob (viz § 63 odst. 2 IZ a k tomu část 3.6.2). V tom případě nastoupí na uvolněné místo náhradník. (Pozn.: Tato konstrukce přechodu členství ve věřitelském výboru na nabyvatele pohledávky člena věřitelského výboru je úpravou odlišnou od závěrů, jež judikatura prosadila pro poměry konkursního řízení vedeného podle ZKV a podle nichž členství ve věřitelském orgánu není nerozlučně spojeno s postavením věřitele v konkursu, a proto na nabyvatele nepřechází – viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v…