Prodej dlužníkova podniku jedinou smlouvou
V režimu prodeje mimo dražbu může insolvenční
správce zpeněžit dlužníkův podnik jedinou smlouvou ( § 290 odst. 1 IZ). Na tuto smlouvu se obdobně užijí příslušná ustanovení obchodního
zákoníku o prodeji podniku (tj. § 476 a
násl. ObchZ upravující smlouvu o prodeji podniku), nestanoví-li insolvenční
zákon jinak (viz níže uvedený výklad o právním režimu smlouvy o prodeji podniku
dle § 290 IZ).
Podmínky
prodeje podniku
I pro prodej podniku jednou smlouvou,
který je speciálním případem prodeje mimo dražbu, vymezuje zákon v § 290 odst. 2 podmínky jeho uskutečnění obdobně, jak to činí obecně pro tento způsob
zpeněžení (pro prodej mimo dražbu) v § 289 IZ viz část 7/5.1.3). Stanoví, že smlouvu, jíž insolvenční
správce zpeněžuje úpadcův podnik jedinou smlouvou, může uzavřít jen
se souhlasem věřitelského výboru a insolvenčního soudu, že bez těchto souhlasů
smlouva nenabývá účinnosti, a že insolvenční soud může stanovit
konkrétní podmínky prodeje.
Z hlediska těchto podmínek proto odkazujeme
plně na výklad /5.1.3, týkající se prodeje mimo dražbu dle § 289 IZ. To s tím, že ani v tomto případě neshledáváme dostatečné
opory pro závěr, který se v praxi objevuje, totiž že k účinnosti
smlouvy o prodeji podniku jednou smlouvou nepostačí, aby byl udělen souhlas
insolvenčního soudu a věřitelského orgánu (s případným stanovením podmínek
tohoto prodeje), ale že vždy je zapotřebí - bez ohledu na případný předchozí
obecný souhlas s prodejem podniku mimo dražbu - také udělení jejich
souhlasu s konkrétní již uzavřenou smlouvou. Dikce § 290 odst. 2 IZ a
§ 289 odst. 1 je co do podmínek těchto prodejů prakticky totožná. Stanoví, že
prodej mimo dražbu může správce uskutečnit - smlouvu o prodeji podniku může
uzavřít - jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru, a že
smlouva nenabývá účinnosti, dokud není tento souhlas udělen. Ani z dalšího
kontextu citovaných ustanovení podle našeho názoru nelze bez dalšího dovodit, že
v případě prodeje podniku - na rozdíl od jiného prodeje mimo dražbu dle § 289 IZ - je v § 290 odst. 2 IZ ve skutečnosti hovořeno o dvou souhlasech, a že teprve následný
souhlas s konkrétní smlouvou o prodeji podniku je podmínkou její účinnosti.
Za neopodstatněnou přitom máme argumentaci, že obecné ustanovení § 289 odst. 3 IZ o možnosti napadnout smlouvu o prodeji mimo dražbu žalobou na
neplatnost smlouvy (přestože jeho užití není výslovně nijak omezeno) není použitelné
i pro speciální případ toho způsobu prodeje - pro prodej podniku dle § 290 IZ, a že je tomu tak právě proto, že „garancí“ platnosti smlouvy o prodeji
podniku - namísto možnosti žaloby na neplatnost - je onen následný
(kvalifikovaný) souhlas insolvenčního soudu a věřitelského orgánu (či též zajištěného
věřitele) s uzavřenou smlouvou (který se ovšem podle našeho názoru z dikce § 290 odst. 2 IZ nikterak nepodává). Předmětná úprava zpeněžení podniku jedinou
smlouvou přitom v zásadě odpovídá předchozí úpravě obsažené v § 27a ZKV: i ta vycházela koncepčně z toho, že po prohlášení konkursu může pokračovat
provoz dlužníkova podniku (srovnej § 261 IZ a § 18a odst. 3 ZKV), umožňovala (v rámci režimu prodeje mimo dražbu) zpeněžení podniku
z podstaty jednou smlouvou, na níž se přiměřeně užije obchodněprávní úprava
smlouvy o prodeji podniku, a velmi podobně stanovila jak specifika této smlouvy
uzavřené správcem, tak i podmínky jejího uzavření - vyžadovala souhlas
konkursního soudu. Přesto byl prodej podniku dle § 27a ZKV praktikován tak, že souhlas soudu nebyl vázán ke smlouvě již uzavřené (tedy
nešlo o následné schválení smlouvy), nýbrž šlo o souhlas s jejím uzavřením
(s uskutečněním zpeněžení tímto způsobem).
Právní režim nastolený smlouvou o prodeji
Jak řečeno shora, na smlouvu, jíž
insolvenční správce zpeněžuje úpadcův podnik jedinou smlouvou, se obdobně užijí
příslušná ustanovení obchodního zákoníku o prodeji podniku (tj. § 476 odst. 1 a násl. ObchZ upravující smlouvu o prodeji podniku), nestanoví-li insolvenční
zákon jinak. Úprava § 290 a 291 IZ
je tedy…
