Projednání insolvenčního návrhu
Jsou-li splněny všechny podmínky řízení (viz části 4/5.1.2,
4/5.1.3 a 4/5.1.4), zkoumá insolvenční soud, zda je insolvenční návrh řádný a
projednatelný.
A)
Odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady
Obsahové vady návrhu
Insolvenční návrh, který
a) neobsahuje
všechny náležitosti předepsané
pro věřitelský návrh v § 103 a 105 IZ a pro dlužnický
návrh v § 103 (k náležitostem
návrhu viz část 4/2) nebo
b) je nesrozumitelný nebo
c) je neurčitý
tak, že pro tyto
nedostatky nelze pokračovat v řízení, insolvenční soud odmítne, a to
nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán ( § 128 odst. 1 IZ). Jak
bylo vyjádřeno např. v usnesení Nejvyššího
soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne
20. 5. 2010, uveřejněném pod č. 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, je lhůta pro odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady toliko lhůtou
pořádkovou. Pro tento případ insolvenční zákon vylučuje použití § 43 OSŘ; odmítnutí návrhu
tedy nepředchází výzva k odstranění vad návrhu či k jeho doplnění. Za takového
stavu věci - při neprojednatelnosti insolvenčního návrhu pro jeho obsahové
nedostatky - není důvodu vyzývat insolvenčního navrhovatele k předložení
zákonem předepsaných příloh - k tomu viz zdola usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSLB 76 INS
5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 25.
5. 2010.
Každý insolvenční návrh - tedy návrh dlužníka i
návrh věřitele - musí obsahovat tvrzení svědčící o dlužníkově úpadku. Každý
insolvenční navrhovatel tedy musí tvrdit konkrétní skutečnosti naplňující
buď znaky úpadku dlužníka ve formě insolvence (dle § 3 odst. 1 písm. a), b) a
c), kdy znak úpadku ad c) - neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky -
mohou naplnit tvrzení o existenci některé z domněnek stanovených
v odstavci 2 téhož ustanovení), anebo - je-li dlužník podnikatelem - znaky úpadku ve formě předlužení (§ 3 odst. 3 IZ). K tomu viz např. níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS
31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A ze dne 28. 6. 2013. V tom směru jsou požadavky kladené na
obsahové náležitosti insolvenčního návrhu podaného dlužníkem či věřitelem
shodné. Insolvenční návrh věřitele musí
dle § 103 odst. 2 IZ navíc primárně) obsahovat skutková tvrzení o existenci jeho splatné pohledávky za
dlužníkem (zakládající jeho legitimaci k podání insolvenčního návrhu a
tedy i k tomu, aby sezkoumání tvrzeného úpadku dlužníka domáhal), jež
mohou zčásti poskytovat skutkový podklad pro osvědčení tvrzeného dlužníkova
úpadku.
Požadavky
stran povinnosti insolvenčního navrhovatele vylíčit v insolvenčním návrhu
skutečnosti osvědčující úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka jsou ustáleny
judikaturou Nejvyššího soudu uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek - viz jeho níže citovaná usnesení sen. zn. 29 NSČR 7/2008 ze dne 26.
2. 2009 (91/2009), usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008 ze dne 27. 1. 2010
(R 88/2010), usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010 (R
26/2011) a usnesení sen. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. 12. 2011
(R 44/2012).
K náležitosti
insolvenčního návrhu spočívající v uvedení konkrétních skutkových tvrzení
o úpadku či hrozícím úpadku dlužníka viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn.
KSBR 31 INS 1583/2008, 29NSČR 7/2008-A ze dne 26. 2. 2009, uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Povinnost vylíčit
v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka
nebo jeho hrozící úpadek, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí
k insolvenčnímu návrhu jako přílohu.
V případě insolvenčního
návrhu dlužníka lze co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či
hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, vzít v potaz (jako
součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich
pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech
majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní
přílohu) předložil. To za předpokladu, že tyto seznamy vyhovují požadavkům předepsaným
pro ně v § 104 odst. 2 a 4 IZ.
Mohou takto být do jisté míry nahrazena v samotném insolvenčním návrhu
chybějící rozhodná skutková tvrzení o úpadku dlužníka. K tomu viz níže
uvedené usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3
VSPH 131/2010-A ze dne 22. 7. 2010 nebo jeho usnesení sp. zn. KSHK 45 INS
2529/2010, 3 VSPH 256/2010-A ze dne 26.
8. 2010)
Takovému výkladu
v zásadě přitakal i Nejvyšší soud, když v usnesení sen. zn. 29 NSCR
22/2009 ze dne 20. 5. 2010, uveřejněném pod č. 26/2011 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek, ke svým závěrům obsaženým v již zmíněném
R 91/2009 poznamenal (citace z odůvodnění):
„Nejvyšší soud v této
souvislosti podotýká, že jeho dosavadní (výše citovaná) judikatura, beze zbytku
neuzavřela prostor úvaze o zvláštní povaze listin, které tvoří povinnou
(insolvenčním zákonem předepsanou) přílohu insolvenčního návrhu dlužníka a
jejichž obsah je (současně) definován insolvenčním zákonem; konkrétně jde o
seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců dlužníka (srov. ustanovení § 104 odst. 1 písm. a) až
c), odst. 2 až 4 insolvenčního zákona).
Dlužník, který předložený
seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným
prohlášením, že jde o seznam správný a úplný, povinnost předložit seznam spolu
s insolvenčním návrhem řádně nesplnil a údajů v takovém „seznamu“ obsažených se
nemůže dovolávat ani pro účely posouzení, zda splnil povinnost vylíčit v
insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka
nebo jeho hrozící úpadek.“
Další
judikatura
Usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, ze dne 17. 3. 2008 uveřejněné pod č.
11/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Vady insolvenčního
návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit, jen dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí insolvenčního návrhu podle § 128 odst. 1 IZ.
K odstranění vad insolvenčního
návrhu provedenému až v odvolacím řízení se nepřihlíží.
Usnesení Vrchního soudu
v Olomouci sp.zn. KSOS 22 INS
284/2009, 3 VSOL 54/2009- A ze dne 11.3.2009 (citace z odůvodnění):
„Pro vady insolvenčního
návrhu uvedené v ustanovení § 128 odst. 1 IZ soud insolvenční návrh bez
dalšího odmítne. Tyto vady nemůže insolvenční soud odstraňovat, a to ani
s využitím údajů získaných od dlužníka postupem dle § 128 odst. 3 IZ.“
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH
804/2009-A ze dne 25. 5. 2010 (citace z odůvodnění):
„Dlužník v insolvenčním
návrhu neuvedl konkrétně ničeho ani o svých celkových majetkových poměrech (o
svém majetku a příjmech), ani o splatnosti svých dluhů, a neoznačil řádně a
nepochybně své věřitele. Dlužník tak v insolvenčním návrhu nevylíčil skutečnosti,
jež by jeho tvrzený úpadek dle § 3 odst. 1 IZ osvědčovaly,
přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu.
Při zjištění takovýchto
nedostatků insolvenčního návrhu, jež brání v řízení pokračovat, nebylo důvodu
vyzývat dlužníka postupem dle § 128 odst. 2 IZ
k doplnění tohoto návrhu o předložení předepsaných příloh (a k doplnění
návrhu na povolení oddlužení dle § 393 odst. 1 a 2 IZ), jak
to soud usnesením ze dne 7. 10. 2009 učinil, ale bylo namístě, aby soud
insolvenční návrh - aniž by dlužníku určil lhůtu k jeho doplnění - dle § 128 odst. 1 IZ odmítl“.
Usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 27 INS 6903/2009, 3 VSPH
131/2010-A ze dne 22.7.2010 (citace z odůvodnění)
„Základem pro
rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh
opatřený náležitostmi dle § 103 IZ a zákonem požadovanými
přílohami obsahujícími údaje uvedené v § 104 IZ. Soudní praxe
dovodila, že -vzhledem k závažnosti
dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích
osob - je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem
trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodující skutečností, které osvědčují
jeho úpadek nebo hrozící úpadek (§ 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i
konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto
povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto
skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako
přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu
návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově
úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít
v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka
a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené
v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co
jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy
jsou řádné - tj. opatřené náležitostmi předepsanými v §
104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet“.
Rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009 ze dne 20. 5. 2010 uveřejněné pod č.
26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
V insolvenčním návrhu
musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka nebo o
hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Pouhé konstatování, že „dlužník
je v úpadku“, nebo mu „úpadek hrozí“, případně, že dlužník „je insolventní“, nebo že „je v platební neschopnosti“, anebo
že „je předlužen“, není ve smyslu ustanovení § 103 odst. 2 IZ uvedením
okolností, které úpadek osvědčují.
Dlužník, který předložený
seznam majetku, seznam závazků a seznam zaměstnanců neopatří jím podepsaným
prohlášením, že jde o seznam správný a
úplný ( § 104 odst. 4 IZ), povinnost předložit seznam spolu s insolvenčním návrhem (§ 104 odst. 1
IZ) řádně nesplnil.
Lhůta stanovená insolvenčnímu
soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v § 128 odst. 1 IZ je lhůtou
pořádkovou.
Usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 77 INS 4542/2008, 29 NSČR 17/2009 ze dne 26. 9. 2010 uveřejněné pod č.
51/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou:
Pokud se insolvenční navrhovatel dovolává v insolvenčním návrhu některé
ze skutečností vyjmenovaných v § 3 odst. 2 IZ, jež
zakládá domněnku neschopnosti dlužníka plnit své splatné závazky, a dlužník
tuto domněnku při projednávání insolvenčního
návrhu nevyvrátí, je tím dlužníkova platební neschopnost ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ osvědčena.
Usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 29 NSČR 14/2011 ze dne 21. 12. 2011 uveřejněné pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek s právní větou:
I. Věřitelský insolvenční návrh musí ve smyslu
ustanovení § 103 odst. 2 IZ obsahovat
jako součást vylíčení okolností, které osvědčují úpadek dlužníka, nejen
konkrétní údaje o dalších věřitelích dlužníka, nýbrž i konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů,
včetně konkrétních údajů o splatnosti těchto pohledávek, a to v míře, která v případě,
že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Takový požadavek
nesplňuje insolvenční návrh, v němž jsou sice konkrétně označeni další věřitelé dlužníka, avšak
konkrétní údaje o pohledávkách takových věřitelů a o jejich splatnosti jsou nahrazovány obecným
tvrzením, že dlužník má peněžité závazky,
které jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, respektive neplní své peněžité
závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti.
II. Na posouzení, zda insolvenční návrh má náležitosti předepsané
insolvenčním zákonem a zda není namístě jeho odmítnutí podle § 128 odst. 1 IZ, nemá
vliv okolnost, že při zkoumám, zda dlužník je v úpadku, se v insolvenčním řízení prosazuje vyšetřovací
zásada.
Usnesení Vrchního soudu
v Praze sp.zn. MSPH 91 INS 7069/2010, 3 VSPH 638/2010-A-11 ze dne 26.1.2011 (citace z odůvodnění):
„Podle ustanovení § 103 odst. 2 IZ, v
insolvenčním návrhu musí být uvedeny i rozhodující skutečnosti,
které osvědčují úpadek dlužníka..
Navrhovatel
v insolvenčním návrhu popsal vznik
své pohledávky a její výši, popsal, proč je dlužník jeho dlužníkem, a že jde o
pohledávku vykonatelnou, pro níž byla nařízena exekuce a označil další věřitele
dlužníka. Dále je v návrhu obsažena jediná, zcela obecná věta parafrázující ovšem pouze text zákona, bez
vylíčení skutečností osvědčujících úpadek dlužníka (navrhovatel jen uvedl, že dlužník
není schopen dlouhodobě plnit své závazky a tato doba výrazně překračuje dobu
delší 30 dnů po lhůtě splatnosti).
V insolvenčním návrhu
nejsou obsažena a osvědčena tvrzení způsobilá naplnit znak úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 písm. c) IZ,
ani některou z domněnek existence úpadku podle druhého odstavce téhož
ustanovení.
Insolvenční řízení není
nástrojem k vymáhání pohledávek věřitelů, nýbrž zvláštním soudním řízením,
které ve smyslu ustanovení § 1 písm. a) IZ směřuje
k řešení úpadku, popř. hrozícího úpadku dlužníka. Přitom insolvenční zákon
zřetelně preferuje zahájení insolvenčního řízení samotným dlužníkem, motivuje
jej k tomu a též mu hrozí sankcemi. Na procesní úkon, jímž hodlá zahájit
insolvenční řízení věřitel, se kladou zjevně vyšší nároky, zejména se zřetelem
k tomu, jak mohou do poměrů dlužníka a třetích osob vstoupit účinky
spojené se zahájením insolvenčního řízení stanovené zejména v § 109 a § 111 IZ.
Insolvenční návrh věřitele
tedy neobsahuje potřebná tvrzení, jež by byla způsobilá (doložena listinami)
osvědčit dlužníkův úpadek; pro tyto nedostatky nelze v řízení pokračovat,
a proto soud prvního stupně správně insolvenční návrh odmítl podle § 128 odst. 1 IZ, aniž nařizoval
soudní jednání.“
Usnesení Vrchního soudu
v Praze sp. zn. KSPL 29 INS 6385/2011, 3 VSPH 795/2011-A ze dne 30. 11.
2011 (citace
z odůvodnění):
„Vzhledem k popsané závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční
návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, není důvodu
formulovat rozdílně požadavky na kvalitu jednotlivých skutkových tvrzení,
z nichž se odvíjí posouzení úpadku dlužníka. To mimo jiné znamená, že při
tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na
náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele
za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být
v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou
pohledávkou za dlužníkem.
Tyto závěry jsou zcela v
souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, a to jak s výše
cit. R 91/2009, tak se závěry usnesení sen. zn. 29 NSČR 22/2009 ze
dne 20. 5. 2010 (publikováno pod 26/2011 Sbírky soudních rozhodnutí), podle
nichž v insolvenčním návrhu musí být tvrzeny takové okolnosti, z nichž závěr
o úpadku dlužníka nebo o hrozícím úpadku dlužníka logicky vzato vyplývá. Shodně
již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27. 1. 2010 (publikováno
pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) Nejvyšší soud
vysvětlil, že rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve
formě insolvence, se rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční
soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů
(nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky),
jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není
schopen plnit. Z toho plyne, že osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí
být v návrhu přesně označeny, jejich pohledávky musí být co do svého důvodu
a splatnosti náležitě identifikovány, přičemž současně se musí
z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově
platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).
Z uvedeného je zřejmé,
že insolvenční návrh věřitele neobsahuje povinná tvrzení, jež by byla způsobilá
(doložena listinami) osvědčit dlužníkův úpadek, a protože pro takové nedostatky
- jak plyne z výše citované judikatury - v řízení nelze pokračovat,
postupoval soud prvního stupně správně, když návrh dle § 128 odst. 1 IZ bez dalšího
odmítl. Vady insolvenčního návrhu mohl navrhovatel odstranit, jen dokud soud
prvního stupně nevydal usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 IZ. Proto i
kdyby navrhovatel učinil k odstranění těchto nedostatků nějaká doplnění
insolvenčního návrhu v rámci odvolacího řízení (což se ovšem v daném
případě ani nestalo), neměla by z hlediska posouzení věcné správnosti
napadeného usnesení žádného významu“.
Usnesení
Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 99 INS 31624/2012, 3 VSPH 64/2013-A ze
dne 28. 6. 2013 (citace z odůvodnění):
„Se
soudem prvního stupně lze souhlasit pouze potud, že bez údajů o splatnosti dlužníkových
závazků nelze činit závěry o tom, zda se nachází v úpadku insolvencí dle § 3 odst. 1
IZ. V dané věci ale dlužník v insolvenčním návrhu ve spojení se
seznamem závazků uvedl údaje, z nichž u většiny vykázaných závazků podává
jak jejich důvod, tak i jejich splatnost nastalá před dobou delší než 30 dnů,
resp. delší než 3 měsíce; u závazků vůči posledně uvedenému věřiteli pak dlužník
uvedl zcela konkrétní data splatnosti nastalé již v roce 2008. Ze svých věřitelů
pak dlužník přinejmenším 2 označil všemi v úvahu přicházejícími identifikačními
údaji, u dalších je jejich identita jako státních institucí i bez uvedení
jejich sídla nebo IČO nepochybná. Odvolací soud tedy neshledal závad ani
v označení vícerých (míněno alespoň dvou) věřitelů dlužníka, zvláště když
požadavek označení osob způsobem uvedeným v § 103 odst. 1
IZ je výslovně vztažen jen na osobu insolvenčního navrhovatele a dlužníka či
jejich zástupců, nikoli - jak dovozuje soud prvního stupně - i na další osoby
uvedené v insolvenčním návrhu, tedy např. na dlužníkovy věřitele. Takový
požadavek zákon dále vyslovuje jen ohledně označení osob uvedených v dlužníkových
seznamech ( § 104 odst.
4).
Za této
situace považuje odvolací soud dlužníkem nabídnutá skutková tvrzení
za dostatečná k závěru, že má více věřitelů, vůči nimž má závazky
splatné déle než 3 měsíce. Tato skutečnost dle § 3 odst. 2
písm. b) IZ zakládá domněnku, že dlužník úhrady těchto závazků není
schopen, a tuto domněnku nic nevyvrací, když dlužník podle svých tvrzení a řádného
seznamu majetku žádný majetek nevlastní ani nevykazuje žádné příjmy. Nadto ale
tato tvrzení dlužníka (právnické osoby) nepochybně naplňují též znaky úpadku ve
formě předlužení dle § 3 odst. 3
IZ, které soud prvního stupně zjevně nezvažoval a pro které nemá splatnost dlužníkových
závazků žádného významu. Proto neměl opory závěr soudu prvního stupně, že bez
údajů o splatnosti dlužníkových závazků není možno jeho úpadek posoudit“.
Obdobné
závěry jsou vyjádřeny např. i v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn.
MSPH 60 INS 26101/2012, 3 VSPH 1617/2012-A ze dne 10. 5. 2013.
Důvody, pro které lze insolvenční návrh pro vady odmítnout, se
podrobně zabýval Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. , MSPH 91 INS 4684/2011, 29 NSČR
52/2011-A ze dne 31. 1. 2012, ve kterém připomněl závěry prezentované již
v jeho předchozích rozhodnutích a k nim dodal (citace z odůvodnění):
„Požadavek, aby měl dlužník více věřitelů, je ve smyslu
ust. § 3 odst. 1 písm. a) IZ
splněn, má-li vůči dlužníku vedle insolvenčního navrhovatele pohledávku po dobu
delší 30 dnů po lhůtě splatnosti i
nejméně 1 další věřitel. Nejde-li o případ uvedený v ust. § 143 odst. 2 věty druhé
IZ, nebrání závěru, že insolvenční návrh obsahuje tvrzení, že dlužník má více věřitelů
s pohledávkami po dobu delší 30 dnů po platnosti okolnost, že insolvenční
navrhovatel a jeden další věřitel jsou každý majitelem části původně jediné
pohledávky, k jejímuž rozdělení došlo postoupením pohledávky“.
V usnesení sp. zn. MSPH 95 INS 11931/2011, 29 NSČR
20/2012-A, ze dne 28. 3. 2012 Nejvyšší soud zdůraznil, že pokud
další insolvenční návrh, který se považuje ve smyslu ust. § 107 odst. 1 IZ za přistoupení
k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním
insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním
insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady
původního insolvenčního návrhu zhojeny. K tomuto tématu viz také usnesení
Nejvyššího soudu sp. zn. 95 INS 11931/2011, 29 NSČR 21/2012 ze dne 28. 3. 2012.
Oba tyto judikáty jsou citovány /2.1 (ad B/ pod č. 1. a
2.).
Podmínky
formulované v ustanovení § 128 odst. 1
IZ pro odmítnutí insolvenčního návrhu je tedy třeba zkoumat se zřetelem k
obsahu insolvenčního návrhu přistoupivšího navrhovatele, jehož prostřednictvím
mohou být nedostatky obsahových náležitostí původního insolvenčního návrhu
zhojeny. Pokud oba návrhy společně umožňují závěr, že dlužník má alespoň 2 věřitele
s pohledávkami déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti, jež není schopen plnit,
insolvenčnímu soudu nic nebrání, aby na podkladě těchto insolvenčních návrhů věc
řádně projednal (a insolvenční návrhy tedy neodmítl). Viz např. závěry obsažené
v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 40 INS 12772/2011, 3 VSPH 261/2012-A ze dne 18. 12. 2012.
Nedostatky v přílohách k návrhu
V případech, kdy
a) nejsou k insolvenčnímu návrhu připojeny
zákonem požadované přílohy (v případě věřitele přílohy vyžadované v § 103 odst. 3 a § 105 IZ a
v případě dlužníka přílohy v § 103 odst. 3 a v § 104 IZ) nebo
b) připojené
přílohy neobsahují stanovené náležitosti,
určí insolvenční soud
navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního…
