Průběh řízení

11.1.5

Průběh řízení

Ing. Romana Nováková

Řízení je podle § 91 odst. 1 DŘ zahájeno dnem

1. kdy příslušnému správci daně došlo první podání ve věci učiněné osobou zúčastněnou na správě daní, nebo
2. kdy byl správcem daně vůči osobě zúčastněné na správě daní učiněn první úkon ve věci.

Ad a) Jednotlivé podání je třeba učinit u místně příslušného správce daně. V případě, kdy správce daně, vůči němuž bylo učiněno podání, není příslušný vést v dané věci řízení, podání neprodleně postoupí příslušnému správci daně, a zároveň o tom uvědomí podatele.

Nejčastějším řízením zahájeným ze strany osoby zúčastněné na správě daní je řízení nalézací (vyměřovací). Zahajuje se formou podání daňového přiznání, přičemž platí, že toto musí být podáno místně příslušnému správci daně. Bude-li návrh podán místně nepříslušnému správci daně, nebude řízení zahájeno a nepříslušný správce daně je povinen neprodleně předat návrh příslušnému správci daně, u něhož bude řízení zahájeno, jakmile mu bude podání doručeno. Hrozí tedy, že podání bude učiněno po stanovené lhůtě pro podání.

Nesplní-li daňový subjekt svou povinnost učinit podání zahajující řízení (např. nepodá ve lhůtě stanovené zákonem daňové přiznání), zahájí správce daně v souladu s § 91 odst. 2 DŘ toto řízení z moci úřední [ ad b)], jakmile zjistí skutečnosti zakládající tuto povinnost (např. vyzve daňový subjekt, aby daňové přiznání podal, a stanoví mu k tomuto účelu lhůtu, která je zpravidla 15 dnů).

Ad b) Z moci úřední je řízení zahájeno již prvním úkonem správce daně vůči daňovému subjektu. To platí zejména v případě, kdy došlo k marnému pokusu o zahájení řízení doměřovacího (zahájení daňové kontroly). Řízení je v tomto případně zahájeno marným uplynutím lhůty oznámeným ve výzvě. Řízení se považuje za formálně zahájené, a to přesto, že správce daně dosud neučinil další kroky. Případné vady zahájení daňového řízení mohou vyústit až do nezákonnosti rozhodnutí vzešlého z takového řízení. To především znamená, že osoba zúčastněná na správě daní se o řízení zahájeném z moci úřední musí dozvědět, a to prostřednictvím oznámení prvního úkonu ve věci, který byl správce daně učiněn. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 5 Afs 62/2011 ze dne 21. 6. 2013 zdůraznil, že obecným principům spravedlivého procesu lze nepochybně řadit právo být vyrozuměn o zahájení řízení.

Správce daně musí každé podání posoudit vždy podle jeho obsahu, bez ohledu na to, jak je toto podání označeno. Z podání přitom musí být patrno, kdo je činí, čeho se týká, a co se v něm navrhuje.

Podle § 71 DŘ podání může být učiněno

• - písemně, nebo
• - ústně do protokolu, anebo
• - datovou zprávou, která musí být opatřena uznávaným elektronickým podpisem.

Z povahy daňového řízení plyne, že některá podání mohou být činěna pouze na speciálních formulářích. Jedná se např. o přihlášku k registraci k dani z přidané hodnoty, řádné daňové přiznání apod. Tyto formuláře (resp. Tiskopisy) pak vydává (zveřejňuje) Ministerstvo financí, popř. Generální finanční ředitelství.

Stejně jako v občanském právu procesním platí i v daňovém procesním právu zásada, že ten, kdo činí podání, je s ním rovněž oprávněn disponovat. Současně s tím platí, že podání učiněné u příslušného správce daně, kterým je zahájeno daňové řízení, je možno změnit, příp. vzít zpět do doby, než je správcem daně vydáno v dané věci rozhodnutí (§ 73 odst. 4 DŘ). Požádá-li si tedy daňový subjekt o prodloužení lhůty k úkonu, ke kterému byl správcem daně vyzván, může tuto žádost vzít zpět do doby, než o této žádosti správce daně rozhodne. Rozhodne-li správce daně, přestože toto rozhodnutí dosud nebylo osobě zúčastněné na správě daní doručeno (tato osoba dosud nebyla s tímto rozhodnutím seznámena), nelze podání vzít zpět. Rozhodným okamžikem je tedy okamžik vydání rozhodnutí, nikoli okamžik jeho doručení.

Zpětvzetí je nepřípustné u podání, k němuž je osoba zúčastněná na správě daní povinna buď přímo ze zákona, nebo na výzvu správce daně (typicky podání daňového přiznání, které lze pouze změnit, nelze jej vzít zpět). Podal-li např. daňový subjekt daňové přiznání k dani z přidané hodnoty, a ve lhůtě pro jeho podání zjistí, že by daňová povinnost měla být vyměřena jinak, nemůže toto podání vzít zpět a místo něj správci daně doručit podání jiné, nýbrž musí učinit podání nové, které označí jako "daňové přiznání řádné – opravné", dojde-li k této situaci po lhůtě pro podání daňového přiznání, je toto označeno jako "dodatečné"; nikdy však daňový subjekt nemůže vzít podání zpět, jelikož k podání daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za příslušný kalendářní měsíc byl povinen ze zákona.

Vykazuje-li podání zjevné vady, které znemožňují jeho další projednání, nemůže mít předpokládané účinky pro správu daní, anebo vady vyplývají z toho, že podání nebylo učiněno stanoveným způsobem, ve stanoveném formátu nebo struktuře (typicky když je kontrolní hlášení podáno v papírové podobě), vyzve správce daně podle § 74 DŘ toho, kdo takové podání učinil, aby tyto vady odstranil podle jeho pokynu, a zároveň mu k tomu stanoví lhůtu. Jedná se o lhůtu pořádkovou a správce daně musí daňový subjekt poučit o následcích spojených s neodstraněním vytčených vad ve stanovené lhůtě.

Budou-li tyto vady ve lhůtě řádně odstraněny, hledí se na podání, jakoby bylo učiněno řádně a včas. Bylo-li podání nezpůsobilé k projednání, anebo obsahovalo vady, pro které nemohlo mít předpokládané účinky pro správu daní, a tyto vady nebyly ve stanovené lhůtě odstraněny, stává se takovéto podání uplynutím lhůty neúčinným. O tom správce daně pořídí úřední záznam a vyrozumí podatele. Vyrozumění se nevydává v případě, že podatel vůči správci daně neučinil na základě výzvy k odstranění vad podání žádný úkon.

Pokud daňový subjekt např. podá daňové přiznání za kalendářní měsíc, přestože se jedná o čtvrtletního plátce daně, jedná se o podání, které vykazuje vady (označení měsíce místo kvartálu). V případě, že daňové přiznání obsahuje správná…