Rozhodnutí o povolení reorganizace
Způsoby rozhodování o návrhu
K rozhodnutí o povolení reorganizace je vždy příslušný insolvenční
soud. Při projednání návrhu na povolení reorganizace insolvenční soud
postupuje podle § 148 až 152 IZ.
Podmínky povolení reorganizace
Z úpravy přípustnosti reorganizace,
projednání návrhu na její povolení a vymezení důvodů pro zamítnutí návrhu v § 326 IZ (viz část
8/4.5.1), se podává, že insolvenční soud reorganizaci na návrh dlužníka nebo přihlášeného
věřitele povolí, pokud
a) nedošlo
odmítnutí návrhu na povolení reorganizace pro jeho opožděnost (část 8/4.1) nebo
vady (část 8/4.2) ani nebyl navrhovatelem vzat zpět (část 8/4.4),
b) není
dán důvod k zamítnutí návrhu na povolení reorganizace (viz část 8/4.5.1).
Jak plyne z výkladu /6.1 a shrnutí tam
uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010, který byl uveřejněn
pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v intencích § 148 až § 150 ve spojení s § 316 IZ - u dlužníka,
u nějž není reorganizace dle § 316 odst. 2 a 3 IZ vyloučena, a jsou splněny
i ostatní obecné podmínky povolení reorganizace - přichází v úvahu
rozhodnutí o povolení reorganizace - v těchto případech:
1) rozhodnutím insolvenčního soudu spojeným
s rozhodnutím o úpadku ( § 148 odst. 2 IZ)
- jestliže dlužník podal insolvenční
návrh spolu s řádným návrhem na povolení reorganizace a schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ,
2) samostatným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po
rozhodnutí o úpadku a před konáním schůze věřitelů
- jestliže dlužník podal do 15
dnů po rozhodnutí o úpadku řádný návrh na povolení reorganizace se
schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ,
3) samostatným
rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po
rozhodnutí o úpadku a poté, co se konala schůze věřitelů, a to při splnění
těchto podmínek:
a) reorganizace dlužníka je podle § 316 odst.4
IZ přípustná, věřitel podal včas řádný návrh na povolení
reorganizace a schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku tento návrh schválila,
nebo
b) reorganizace dlužníka je
podle § 316 odst.4 IZ přípustná, dlužník podal včas řádný návrh na povolení reorganizace (aniž by však předložil schválený reorganizační plán)
a schůze věřitelů se neusnesla na způsobu řešení dlužníkova úpadku
konkursem;
soud může
v takovém případě reorganizaci povolit i kdyby se schůze věřitelů
vyslovila k dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace zamítavě (tj.
neschválila ho), pokud se současně neusnesla na řešení úpadku konkursem,
4) na základě
usnesení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku, kterým schůze věřitelů
rozhodla o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací (která je dle § 316
odst. 4 IZ přípustná), přestože nebyl (vůbec nebo nikoli včas) podán návrh na povolení reorganizace dlužníkem ani věřitelem.
Usnesení o
povolení reorganizace je schůzí věřitelů přijato, pokud z věřitelů
přihlášených ke dni předcházejícímu konání této schůze pro něj hlasovala nejméně
polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich
pohledávek a zároveň nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů
počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo nejméně 90 % přítomných věřitelů,
počítáno podle výše pohledávek ( § 151 odst. 1 ) IZ a část
4/6.1.1). Insolvenční zákon pro toto rozhodnutí nepřipouští hlasování mimo
schůzi věřitelů. Věřitelé tedy mohou přijmout usnesení o povolení reorganizace
pouze na schůzi svolané rozhodnutím o úpadku.
Judikát
K problematice rozhodování
o povolení reorganizace po schůzi věřitelů (konkrétně k případu, kdy
se - v režimu § 149 odst. 1 IZ - schůze
na způsobu řešení úpadku neusnesla) se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. KSUL 46 INS 5304/2008, 1 VSPH
179/2009 následovně: „„Z obsahu
protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 9. března 2009 odvolací
soud zjistil, že přítomní věřitelé hlasovali nejprve o způsobu řešení úpadku
dlužníka reorganizací, která však ve smyslu § 151 IZ nebyla schválena
potřebným počtem hlasů. Následně bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku
konkursem, který rovněž nebyl schválen. Odvolací soud nesdílí názor soudu
prvního stupně, na němž napadené rozhodnutí stojí, dle kterého při absenci
kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem dlužníka na povolení reorganizace
je nutno vždy rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Tak by tomu mělo
zcela jistě být, vzhledem k dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ,
v případě návrhu věřitele, u dlužnického návrhu pak jen tehdy, pokud by věřitelé
dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem ( § 150-152 IZ). O žádnou
z těchto variant ale v souzené věci nejde, proto prohlášení konkursu
přicházelo v úvahu jen pokud by soud dospěl k závěru, že v daném
případě insolvenční zákon reorganizaci neumožňuje. Nechal-li přitom soud věřitele
o dlužníkově návrhu hlasovat, měl zřejmě jeho návrh z hlediska náležitostí
vyžadovaných v § 317 a násl. za řádně
podaný, i samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ. Bylo-li tomu
skutečně tak, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody pro zamítnutí
návrhu upravené v § 326 odst. 1 a v případě
negativní odpovědi bylo namístě dlužníkově návrhu vyhovět.“
Judikát
K postupu při rozhodování o způsobu řešení
úpadku za situace, kdy byly podány návrhy na povolení reorganizace, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 8. 4. 2011, sp. zn. MSPH 93
INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B-50 tyto závěry (citace z odůvodnění):
„Jestliže
insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu
jeho řešení (protože k tomu podmínky vymezené v § 148 IZ nebyly dány),
rozhodne o něm samostatným usnesením dle § 149 IZ s tím, že
nejde-li o rozhodnutí o…
