dnes je 8.8.2022

Input:

Rozhodnutí o povolení reorganizace

15.4.2014, , Zdroj: Verlag Dashöfer

16.7.4.5.2
Rozhodnutí o povolení reorganizace

JUDr.Sylva Rychtalíková

Způsoby rozhodování o návrhu

K rozhodnutí o povolení reorganizace je vždy příslušný insolvenční soud. Při projednání návrhu na povolení reorganizace insolvenční soud postupuje podle § 148 až 152 IZ.

Podmínky povolení reorganizace

Z úpravy přípustnosti reorganizace, projednání návrhu na její povolení a vymezení důvodů pro zamítnutí návrhu v § 326 IZ (viz část 8.4.5.1), se podává, že insolvenční soud reorganizaci na návrh dlužníka nebo přihlášeného věřitele povolí, pokud

  1. nedošlo k odmítnutí návrhu na povolení reorganizace pro jeho opožděnost (část Lhůta k podání návrhu) nebo vady (část Náležitosti návrhu) ani nebyl navrhovatelem vzat zpět (část Zpětvzetí návrhu),
  2. není dán důvod k zamítnutí návrhu na povolení reorganizace (viz část 8.4.5.1).

Jak plyne z výkladu podaného v části 4.6.1 a tam (pod heslem „Shrnující judikát NS”) prezentovaného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněného pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v intencích § 148 až § 150 ve spojení s § 316 IZu dlužníka, u nějž není reorganizace dle § 316 odst. 2 a 3 IZ vyloučena, a jsou splněny i ostatní obecné podmínky povolení reorganizace - přichází v úvahu rozhodnutí o povolení reorganizace - v těchto případech: 

  • rozhodnutím insolvenčního soudu spojeným s rozhodnutím o úpadku (§ 148 odst. 2 IZ)

    • - jestliže dlužník podal insolvenční návrh spolu s řádným návrhem na povolení reorganizace a schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ
  • samostatným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po rozhodnutí o úpadku a před konáním schůze věřitelů

    • - jestliže dlužník podal do rozhodnutí o úpadku (dle úpravy platné do 31. 12. 2013 do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku) řádný návrh na povolení reorganizace se schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ
  • samostatným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po rozhodnutí o úpadku a poté, co se konala schůze věřitelů, a to při splnění těchto podmínek:

    1. reorganizace dlužníka je podle § 316 odst. 4 IZ přípustná, věřitel podal včas řádný návrh na povolení reorganizace a schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku tento návrh schválila, nebo
    2. reorganizace dlužníka je podle § 316 odst. 4 IZ přípustná, dlužník podal včas řádný návrh na povolení reorganizace (aniž by však předložil schválený reorganizační plán) a schůze věřitelů se neusnesla na způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem;

soud může v takovém případě reorganizaci povolit, i kdyby se schůze věřitelů vyslovila k dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace zamítavě (tj. neschválila ho), pokud se současně neusnesla na řešení úpadku konkursem, 

  • na základě usnesení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku, kterým schůze věřitelů rozhodla o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací (která je dle § 316 odst. 4 IZ přípustná)přestože nebyl (vůbec nebo nikoli včas) podán návrh na povolení reorganizace dlužníkem ani věřitelem.

Usnesení o povolení reorganizace je schůzí věřitelů přijato, pokud z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání této schůze pro něj hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a zároveň nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek (§ 151 odst. 1 IZ a část 4.6.1.1). Insolvenční zákon pro toto rozhodnutí nepřipouští hlasování mimo schůzi věřitelů. Věřitelé tedy mohou přijmout usnesení o povolení reorganizace pouze na schůzi svolané rozhodnutím o úpadku. 

Další judikáty

K problematice rozhodování o povolení reorganizace po schůzi věřitelů (konkrétně k případu, kdy se - v režimu § 149 odst. 1 IZ - schůze na způsobu řešení úpadku neusnesla) se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. KSUL 46 INS 5304/2008, 1 VSPH 179/2009 následovněZ obsahu protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 9. března 2009 odvolací soud zjistil, že přítomní věřitelé hlasovali nejprve o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, která však ve smyslu § 151 IZ nebyla schválena potřebným počtem hlasů. Následně bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku konkursem, který rovněž nebyl schválen. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, na němž napadené rozhodnutí stojí, dle kterého při absenci kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem dlužníka na povolení reorganizace je nutno vždy rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Tak by tomu mělo zcela jistě být, vzhledem k dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ, v případě návrhu věřitele, u dlužnického návrhu pak jen tehdy, pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem (§ 150-152 IZ). O žádnou z těchto variant ale v souzené věci nejde, proto prohlášení konkursu přicházelo v úvahu, jen pokud by soud dospěl k závěru, že v daném případě insolvenční zákon reorganizaci neumožňuje. Nechal-li přitom soud věřitele o dlužníkově návrhu hlasovat, měl zřejmě jeho návrh z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 317 a násl. za řádně podaný, i samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ. Bylo-li tomu skutečně tak, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody pro zamítnutí návrhu upravené v § 326 odst. 1 a v případě negativní odpovědi bylo namístě dlužníkově návrhu vyhovět.”

K postupu při rozhodování o způsobu řešení úpadku za situace, kdy byly podány návrhy na povolení reorganizace, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B-50 ze dne 8. 4. 2011 (citace z odůvodnění):

 „Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu jeho řešení (protože k tomu podmínky vymezené v § 148 IZ nebyly dány), rozhodne o něm samostatným usnesením dle § 149 IZ s tím, že nejde-li o rozhodnutí o povolení oddlužení dle odst. 2 tohoto ustanovení, rozhodne o způsobu řešení úpadku (reorganizací nebo konkursem) do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku, nejdříve však po skončení schůze věřitelů tímto rozhodnutím svolané, ledaže podmínky pro takové rozhodnutí nastaly již před svolanou schůzí (k tomu viz závěry usnesení Nejvyššího soudu č. j. KSBR 27 INS 3089/2009, 29 NSČR 30/2010-B-34 ze dne 20. 1. 2011). Má-li soud rozhodnout o způsobu řešení úpadku dle§ 149 odst. 1 IZ, po skončení schůze věřitelů konané po rozhodnutí o úpadku, musí na ní být projednány

Nahrávám...
Nahrávám...