dnes je 3.12.2022

Input:

Rozhodnutí o povolení reorganizace

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.7.4.5.2
Rozhodnutí o povolení reorganizace

Rozhodnutí o povolení reorganizace

 

Způsoby rozhodování o návrhu

K rozhodnutí o povolení reorganizace je vždy příslušný insolvenční soud. Při projednání návrhu na povolení reorganizace insolvenční soud postupuje podle § 148 až 152 IZ.

 

Podmínky povolení reorganizace

Z úpravy přípustnosti reorganizace, projednání návrhu na její povolení a vymezení důvodů pro zamítnutí návrhu v § 326 IZ (viz část 8/4.5.1), se podává, že insolvenční soud reorganizaci na návrh dlužníka nebo přihlášeného věřitele povolí, pokud

a) nedošlo odmítnutí návrhu na povolení reorganizace pro jeho opožděnost (část 8/4.1) nebo vady (část 8/4.2) ani nebyl navrhovatelem vzat zpět (část 8/4.4),

b) není dán důvod k zamítnutí návrhu na povolení reorganizace (viz část 8/4.5.1).

Jak plyne z výkladu /6.1 a shrnutí tam uvedeného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010, který byl uveřejněn pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek v intencích § 148 až § 150 ve spojení s § 316 IZ - u dlužníka, u nějž není reorganizace dle § 316 odst. 2 a 3 IZ vyloučena, a jsou splněny i ostatní obecné podmínky povolení reorganizace - přichází v úvahu rozhodnutí o povolení reorganizace - v těchto případech:

 

1) rozhodnutím insolvenčního soudu spojeným s rozhodnutím o úpadku ( § 148 odst. 2 IZ)

- jestliže dlužník podal insolvenční návrh spolu s řádným návrhem na povolení reorganizace a schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ,

 

2) samostatným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po rozhodnutí o úpadku a před konáním schůze věřitelů

- jestliže dlužník podal do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku řádný návrh na povolení reorganizace se schváleným reorganizačním plánem dle § 316 odst. 5 IZ,

 

3) samostatným rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným po rozhodnutí o úpadku a poté, co se konala schůze věřitelů, a to při splnění těchto podmínek:

a) reorganizace dlužníka je podle § 316 odst.4 IZ přípustná, věřitel podal včas řádný návrh na povolení reorganizace a schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku tento návrh schválila, nebo

b) reorganizace dlužníka je podle § 316 odst.4 IZ přípustná, dlužník podal včas řádný návrh na povolení reorganizace (aniž by však předložil schválený reorganizační plán) a schůze věřitelů se neusnesla na způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem;

soud může v takovém případě reorganizaci povolit i kdyby se schůze věřitelů vyslovila k dlužníkovu návrhu na povolení reorganizace zamítavě (tj. neschválila ho), pokud se současně neusnesla na řešení úpadku konkursem,

 

4) na základě usnesení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku, kterým schůze věřitelů rozhodla o způsobu řešení dlužníkova úpadku reorganizací (která je dle § 316 odst. 4 IZ přípustná), přestože nebyl (vůbec nebo nikoli včas) podán návrh na povolení reorganizace dlužníkem ani věřitelem.

 

 

Usnesení o povolení reorganizace je schůzí věřitelů přijato, pokud z věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání této schůze pro něj hlasovala nejméně polovina všech přítomných zajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek a zároveň nejméně polovina všech přítomných nezajištěných věřitelů počítaná podle výše jejich pohledávek, nebo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výše pohledávek ( § 151 odst. 1 ) IZ a část 4/6.1.1). Insolvenční zákon pro toto rozhodnutí nepřipouští hlasování mimo schůzi věřitelů. Věřitelé tedy mohou přijmout usnesení o povolení reorganizace pouze na schůzi svolané rozhodnutím o úpadku.

 

Judikát

K problematice rozhodování o povolení reorganizace po schůzi věřitelů (konkrétně k případu, kdy se - v režimu § 149 odst. 1 IZ - schůze na způsobu řešení úpadku neusnesla) se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 28. 4. 2009, sp.zn. KSUL 46 INS 5304/2008, 1 VSPH 179/2009 následovně: Z obsahu protokolu o přezkumném jednání a schůzi věřitelů ze dne 9. března 2009 odvolací soud zjistil, že přítomní věřitelé hlasovali nejprve o způsobu řešení úpadku dlužníka reorganizací, která však ve smyslu § 151 IZ nebyla schválena potřebným počtem hlasů. Následně bylo hlasováno o způsobu řešení úpadku konkursem, který rovněž nebyl schválen. Odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně, na němž napadené rozhodnutí stojí, dle kterého při absenci kvalifikovaného souhlasu věřitelů s návrhem dlužníka na povolení reorganizace je nutno vždy rozhodnout o způsobu řešení úpadku konkursem. Tak by tomu mělo zcela jistě být, vzhledem k dikci § 326 odst. 1 písm. c) IZ, v případě návrhu věřitele, u dlužnického návrhu pak jen tehdy, pokud by věřitelé dali kvalifikovaně najevo, že si přejí řešit dlužníkův úpadek konkursem ( § 150-152 IZ). O žádnou z těchto variant ale v souzené věci nejde, proto prohlášení konkursu přicházelo v úvahu jen pokud by soud dospěl k závěru, že v daném případě insolvenční zákon reorganizaci neumožňuje. Nechal-li přitom soud věřitele o dlužníkově návrhu hlasovat, měl zřejmě jeho návrh z hlediska náležitostí vyžadovaných v § 317 a násl. za řádně podaný, i samu reorganizaci za přípustnou ve smyslu § 316 IZ. Bylo-li tomu skutečně tak, zbývalo již toliko posoudit, zda tu nejsou důvody pro zamítnutí návrhu upravené v § 326 odst. 1 a v případě negativní odpovědi bylo namístě dlužníkově návrhu vyhovět.“

Judikát

K postupu při rozhodování o způsobu řešení úpadku za situace, kdy byly podány návrhy na povolení reorganizace, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 8. 4. 2011, sp. zn. MSPH 93 INS 2456/2010, 3 VSPH 324/2011-B-50 tyto závěry (citace z odůvodnění):

 

„Jestliže insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku dlužníka nespojil rozhodnutí o způsobu jeho řešení (protože k tomu podmínky vymezené v § 148 IZ nebyly dány), rozhodne o něm samostatným usnesením dle § 149 IZ s tím, že nejde-li o rozhodnutí o

Nahrávám...
Nahrávám...