Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem

16.4.4.4

Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem

JUDr. Jolana Maršíková

Právo věřitele popřít pohledávku jiného přihlášeného věřitele bylo do IZ zakotveno novelou provedenou zákonem č. 69/2011 Sb. s účinností od 31. 3. 2011.

Pokud věřitel hodlá popřít pohledávku jiného věřitele, musí tak učinit:

−písemně za použití formuláře, jehož náležitosti stanoví vyhláška č. 311/2007 Sb., podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (§ 200 odst. 1 IZ),

−včas; k popření pohledávky přihlášeným věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce (§ 200 odst. 2).

K popření pohledávky věřitelem blíže viz část 5.3.2.1.

Nebylo-li popření pohledávky insolvenčním soudem odmítnuto podle § 200 odst. 3 IZ pro vady nebo pro jeho opožděnost, a to nejpozději do skončení přezkumného jednání, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (§ 200 odst. 5).

K obsahovým požadavkům tohoto typu incidenční žaloby se vyjádřil Vrchní soud v Praze, např. v usnesení sp. zn. MSPH 76 INS 8540/2011, 2 VSPH 215/2012-B ze dne 6. 8. 2012 (citace z odůvodnění):

"I v případě podání popěrného úkonu platí zásada, že soudu musí být z podání zřejmé, o čem a na jakém podkladě má ve věci rozhodnout. Proto má popírající věřitel povinnost vylíčit skutkovou stránku předmětu řízení, která je předepsaným formulářem naznačena jako úkon popření označené a specifikované pohledávky jiného věřitele, který je vymezen co do rozsahu popření a důvodů, jež k popření pohledávky vedly.

Při hodnocení úkonu popření přihlášky věřitelem je totiž třeba přihlížet ke specifické formě tohoto úkonu, který je činěn na předepsaném formuláři a z něhož petit podané žaloby vyplývá z obsahu interaktivního formuláře pouze nepřímo. Formulář primárně směřuje věřitele ke specifikaci popřené pohledávky a důvodů jejího popření, které se v případě splnění zákonných podmínek stávají současně věřitelovými žalobními tvrzeními. Vyplývá z něj, čeho se věřitel domáhá a z jakých důvodů, a ze zákona je zřejmé, k jakému typu žaloby se vztahuje. S ohledem na popsanou konstrukci ust. § 200 odst. 1 a 5 IZ proto není nutné trvat na požadavku doslovného uvedení závěrečného návrhu (případné) žaloby na popření pohledávky, od něhož ustoupila i obecná soudní praxe ve sporném civilním řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 112/2007 ze dne 17. 3. 2008). Na rozdíl od soudu prvního stupně je proto odvolací soud toho názoru, že důvod popření pohledávek i to, že se tímto podáním odvolatel domáhá vydání rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o důvodnosti popření pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení co do pravosti i výše, je z popěrných úkonů zřejmé."

K témuž viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 36 INS 12047/2010, 3 VSPH 2/2012-B ze dne 3. 9. 2012 (citace z odůvodnění):

"Z obsahu podání věřitele je zřejmé, že zákonným požadavkům ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ věřitel vyhověl, neboť předložil insolvenčnímu soudu řádně vyplněný formulář, včetně vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a je z něj patrno, čeho se věřitel domáhá. Věřitel předložil insolvenčnímu soudu podání, ve kterém mimo jiné rovněž označil řádně ve smyslu § 22a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, popíranou pohledávku jiného věřitele tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou jiného věřitele; vymezil důvody, pro které je pohledávky popírána co do její pravosti a co do její výše.

Přihlášený věřitel je oprávněn ve smyslu § 200 IZ popřít pohledávku jiného věřitele pouze na předepsaném formuláři. Jestliže tento věřitel, řádně vyplní uvedený formulář, činí výslovně úkon, jímž popírá pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Platí tedy podmínka, že uplatněné právo vyplývá ze skutečností uvedených věřitelem; to předpokládá takové vylíčení rozhodujících skutečností, z něhož jsou insolvenčnímu soudu zřejmé důvody popření a zda popřením je zpochybněna pravost, výše či pořadí popírané pohledávky jiného věřitele.

Jestliže tedy věřitel učiní podání na předepsaném formuláři pro popření pohledávky přihlášeným věřitelem, a řádně jej vyplní, z obsahového hlediska není pochyb o tom, čeho se takový věřitel domáhá. Z toho, že věřitel do formuláře pro popření pohledávky nevtělil návrh na znění výroku rozhodnutí insolvenčního soudu, což ostatně učinit ani nemohl, nelze dovozovat, že by takové podání postrádalo některou ze zákonem požadovaných náležitostí. Platí, že žalobce (věřitel) není povinen formulovat návrh na znění výroku, neboť o formulaci výroku rozhodnutí rozhoduje pouze soud, jenž ani případným návrhem na znění výroku není vázán. Rozhodující je hledisko obsahové. To znamená, že soud dbát o to, aby formulace výroku jeho rozhodnutí odpovídala (z obsahového hlediska) tomu, čeho se navrhovatel návrhem skutečně domáhal (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003).

Podání věřitele tedy nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání ve smyslu § 42 odst. 4 OSŘ ani ze zvláštních náležitostí popření pohledávky přihlášeným věřitelem podle § 200 IZ."

−Žalobou je popěrný úkon učiněný na předepsaném formuláři (který se podle § 200 odst. 5 IZ stal žalobou – viz výklad shora).

−Žalobcem je vždy popírající věřitel a žalovaným je věřitel, který popřenou pohledávku přihlásil.

Uvedené platí bez ohledu na kvalitu popřené pohledávky, tj. bez ohledu na to, zda jde o pohledávku vykonatelnou, nebo nevykonatelnou. Totéž platí i pro případ popření pořadí pohledávky (při kterém jinak – není-li popírajícím subjektem přihlášený věřitel – podává žalobu z popření vždy věřitel, jehož pohledávka byla (pouze) co do jejího pořadí popřena, tedy i pokud jde o pohledávku vykonatelnou, neboť tato její kvalita nemá význam z hlediska zkoumání jejího pořadí).

−Popření pořadí podle § 196 odst. 2 IZ, práva na uspokojení ze zajištění u pohledávky uspokojitelné pouze ze zajištění – popírá-li právo na uspokojení pohledávky ze zajištění v poměrech předvídaných ustanovením § 196 odst. 2 IZ přihlášený věřitel, pak se, bez ohledu na důvody popření, při splnění podmínek předpokládaných ustanovením § 200 odst. 5 IZpodání, jímž věřitel popřel právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, považuje za žalobu na popření práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Proto žalobu na určení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění podanou věřitelem, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění s účinky podle § 196 odst. 2 IZ zákona popřel pouze přihlášený věřitel, soud jako podanou neoprávněnou osobou odmítne. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 42 ICm 3171/2015, 103 VSPH 93/2016-98 (KSCB 27 INS 27621/2014) ze dne 29. 9. 2016.

−Omezení popěrných důvodů vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu popřené co do pravosti nebo výše – lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (§ 200 odst. 6 IZ).

Jestliže insolvenční soud v průběhu incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášené pohledávky rozhodnul o ukončení účasti popírajícího věřitele v insolvenčním řízení, lze v incidenčním sporu pokračovat jen na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy insolvenčnímu soudu takový návrh dojde, se insolvenční správce stává účastníkem incidenčního sporu místo popírajícího věřitele. Nepodá-li insolvenční správce tento návrh ve lhůtě, kterou mu insolvenční soud za tím účelem určí, insolvenční soud řízení o incidenčním sporu vůči popírajícímu věřiteli zastaví.

Podle § 336 odst. 4 IZpo dobu trvání reorganizace dlužníka (od účinnosti povolení reorganizace do jejího skončení) nemá popření pohledávky přihlášeným věřitelem vliv na zjištění popřené pohledávky, tj. po tu dobu není věřitelovo popření právně účinné.

K tomu Ústavní soud v usnesení sp. zn. II. ÚS 1567/14 ze dne 6. 5. 2015 vyslovil následující závěry (citace z odůvodnění):

"K problematice popěrného úkonu věřitele, umožněného novelizací IZ provedenou zákonem č. 69/2011 Sb., lze uvést dále následující. Termín ‚po dobu trvání reorganizace‚ užitý v § 336 odst. 4 IZ je nutno vyložit jako dobu mezi okamžikem účinnosti rozhodnutí o povolení reorganizace (§ 328 IZ) do okamžiku jejího ukončení (§ 362 až § 364 IZ). Popěrný úkon věřitele učiněný v souladu s právní úpravou (§ 200 IZ) sice nevyvolává při řešení úpadku nebo hrozícího úpadku dlužníka potřebu podat incidenční žalobu (§ 200 odst. 5 IZ), resp. trvat na meritorním rozhodnutí o této…