Spory o pravost, výši či pořadí pohledávky popřené věřitelem
Popěrné právo věřitele
Právo věřitele popřít
pohledávku jiného přihlášeného věřitele bylo do IZ zakotveno novelou provedenou
zákonem č. 69/2011 Sb. s účinností
od 31. 3. 2011.
Základní předpoklady účinného
popření
Pokud věřitel hodlá popřít
pohledávku jiného věřitele musí tak učinit
- písemně za použití formuláře,
jehož náležitosti stanoví vyhláška č.
311/ 2007 Sb., podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový
přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna ( § 200 odst. 1);
- včas; k popření pohledávky přihlášeným
věřitelem se přihlíží, jen obsahuje-li podání všechny náležitosti a je-li
doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného
jednání o popřené pohledávce (§ 200 odst. 2).
K popření pohledávky věřitelem
blíže viz část 5/3.2.1; vzor formuláře viz část 5/3.2.2 .
Žaloba
Nebylo-li popření pohledávky insolvenčním soudem odmítnuto podle § 200 odst. 3 IZ pro vady nebo pro jeho opožděnost, a to nejpozději do skončení přezkumného
jednání, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku,
od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení
přezkumného jednání, za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního
soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (§ 200 odst. 5
).
K obsahovým
požadavkům na tento typ incidenční žaloby
se vyjádřil. Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn.
MSPH 76 INS 8540/2011, 2 VSPH 215/2012-B ze dne 6. 8. 2012 (citace
z odůvodnění):
„I
v případě podání popěrného úkonu platí zásada, že soudu musí být
z podání zřejmé, o čem a na jakém podkladě má ve věci rozhodnout. Proto má
popírající věřitel povinnost vylíčit skutkovou stránku předmětu řízení, která
je předepsaným formulářem naznačena jako úkon popření označené a specifikované
pohledávky jiného věřitele, který je vymezen co do rozsahu popření a důvodů, jež
k popření pohledávky vedly.
Při
hodnocení úkonu popření přihlášky věřitelem je totiž třeba přihlížet ke
specifické formě tohoto úkonu, který je činěn na předepsaném formuláři a
z něhož petit podané žaloby vyplývá z obsahu interaktivního formuláře pouze nepřímo.
Formulář primárně směřuje věřitele ke specifikaci popřené pohledávky a důvodů
jejího popření, které se v případě splnění zákonných podmínek stávají současně
věřitelovými žalobními tvrzeními. Vyplývá z něj, čeho se věřitel domáhá a z
jakých důvodů, a ze zákona je zřejmé, k jakému typu žaloby se vztahuje. S
ohledem na popsanou konstrukci ust. § 200 odst. 1 a 5 IZ proto není nutné trvat na požadavku doslovného uvedení závěrečného
návrhu (případné) žaloby na popření pohledávky, od něhož ustoupila i obecná
soudní praxe ve sporném civilním řízení (srovnej např. rozsudek Nejvyššího
soudu sp. zn. 22 Cdo 112/2007 ze dne 17. 3. 2008). Na rozdíl od soudu prvního
stupně je proto odvolací soud toho názoru, že důvod popření pohledávek i to, že
se tímto podáním odvolatel domáhá vydání rozhodnutí, jímž bude rozhodnuto o důvodnosti
popření pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení co do pravosti
i výše, je z popěrných úkonů zřejmé“.
K témuž viz např. usnesení
Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH
36 INS 12047/2010, 3 VSPH 2/2012-B ze dne 3. 9. 2012 (citace z odůvodnění):
„Z obsahu
podání věřitele je zřejmé, že zákonným požadavkům ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. věřitel vyhověl, neboť předložil insolvenčnímu soudu řádně vyplněný
formulář, včetně vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce
dovolává, a je z něj patrno, čeho se věřitel domáhá. Věřitel předložil
insolvenčnímu soudu podání, ve kterém mimo jiné rovněž označil řádně ve
smyslu § 22a vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, popíranou
pohledávku jiného věřitele tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou
jiného věřitele; vymezil důvody, pro které je pohledávky popírána co do její
pravosti a co do její výše.
Přihlášený
věřitel je oprávněn ve smyslu § 200 IZ popřít pohledávku jiného věřitele pouze na předepsaném formuláři. Jestliže
tento věřitel, řádně vyplní uvedený formulář, činí výslovně úkon, jímž popírá
pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako
žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá
pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Platí tedy podmínka, že uplatněné právo
vyplývá ze skutečností uvedených věřitelem; to předpokládá takové vylíčení
rozhodujících skutečností, z něhož jsou insolvenčnímu soudu zřejmé důvody popření
a zda popřením je zpochybněna pravost, výše či pořadí popírané pohledávky
jiného věřitele.
Jestliže
tedy věřitel učiní podání na předepsaném formuláři pro popření pohledávky přihlášeným
věřitelem, a řádně jej vyplní, z obsahového hlediska není pochyb o tom, čeho
se takový věřitel domáhá. Z toho, že věřitel do formuláře pro popření
pohledávky nevtělil návrh na znění výroku rozhodnutí insolvenčního soudu, což
ostatně učinit ani nemohl, nelze dovozovat, že by takové podání postrádalo některou
ze zákonem požadovaných náležitostí. Platí, že žalobce (věřitel) není povinen
formulovat návrh na znění výroku, neboť o formulaci výroku rozhodnutí rozhoduje
pouze soud, jenž ani případným návrhem na znění výroku není vázán. Rozhodující
je hledisko obsahové. To znamená, že soud dbát o to, aby formulace výroku jeho
rozhodnutí odpovídala (z obsahového hlediska) tomu, čeho se navrhovatel návrhem
skutečně domáhal (k tomu viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované
v časopise Soudní judikatura pod č. 152/2003).
Podání
věřitele tedy nepostrádá žádnou z obecných náležitostí soudního podání ve
smyslu § 42 odst. 4 o.s.ř. ani ze zvláštních náležitostí popření pohledávky přihlášeným věřitelem
podle § 200 IZ.“
Specifika…
