dnes je 29.11.2022

Input:

Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.8.5.1.2
Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře

Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře

 

Dispoziční oprávnění dlužníka

Jestliže bylo schváleno oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře, má dlužník dle § 409 odst. 1 IZ od jeho schválení (od zveřejnění rozhodnutí o schválení oddlužení v insolvenčním rejstříku, kdy nastaly jeho účinky) dispoziční oprávnění k příjmům, které po schválení oddlužení získá. S těmito příjmy je povinen naložit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. užít je ve stanoveném rozsahu k uspokojení nezajištěných věřitelů, včetně případných přednostních plnění, k nimž bude podle rozhodnutí nebo ze zákona povinen (viz § 406 odst. 3 IZ a podrobný výklad /5). K ostatnímu majetku náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, jehož se oddlužení plněním splátkového kalendáře netýká, má dlužník dispoziční oprávnění od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení - to se však netýká majetku, který slouží k zajištění ( § 409 odst. 2 IZ).

 

Další (mimořádné) příjmy dlužníka použitelné k plnění splátkového kalendáře

- zadržené nepoužité exekuční srážky

Jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 39 INS 14325/2011, 3 VSPH 450/2012 ze dne 5. 12. 2012, schválil-li insolvenční soud dlužníkovo oddlužení plněním splátkového kalendáře, pak platí, že finanční prostředky, jež byly v minulosti sraženy z příjmu dlužníka k provedení nařízené exekuce a oprávněnému nebyly vyplaceny, je třeba použít k plnění splátkového kalendáře tak, že je insolvenční soud rozvrhne v příslušném poměru k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů.

 

- daňový bonus

K plnění schváleného splátkového kalendáře lze využít - co mimořádný příjem předvídaný v § 412 odst. 1 písm. b) IZ - také dlužníkem přijaté plnění z titulu daňového bonusu dle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 93 INS 19653/2011, 1 VSPH 241/2013-B ze dne 18. 3. 2013, z jehož odůvodnění citujeme:

„ Podle § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, poplatník uvedený v § 2 má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s ním v domácnosti na území České republiky nebo členského státu Evropské unie, Norska nebo Islandu (dále jen "daňové zvýhodnění") ve výši 13 404 Kč ročně, pokud neuplatňuje slevu na dani podle § 35a nebo § 35b . Poplatník o daňové zvýhodnění sníží daň vypočtenou podle § 16, případně sníženou podle § 35 nebo § 35ba nebo § 35bb. Daňové zvýhodnění může poplatník uplatnit formou slevy na dani, daňového bonusu nebo slevy na dani a daňového bonusu.

Je-li nárok poplatníka na daňové zvýhodnění podle odstavce 1 vyšší než daňová povinnost vypočtená podle tohoto zákona za příslušné zdaňovací období, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Poplatník může daňový bonus uplatnit, pokud jeho výše činí alespoň 100,- Kč, maximálně však do výše 60 300 Kč ročně (odst. 3).

Podle § 35d odst. 2 zákona o daních z příjmů se záloha sníží u poplatníka s podepsaným prohlášením k dani podle § 38k odst. 4 o částku ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § § 35ba odst. 1 písm. a), c) až f) a o daňové zvýhodnění ve výši odpovídající 1/12 částky stanovené v § 35c (dále "měsíční daňové zvýhodnění"). Měsíční daňové zvýhodnění plátce poskytne poplatníku formou měsíční slevy na dani, měsíčního daňového bonusu nebo měsíční slevy na dani a daňového bonusu. Měsíční sleva na dani podle § 35c se poskytuje maximálně do výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba ZDP.

Je-li výše zálohy na daň snížené o měsíční slevu na dani podle § 35ba nižší než částka měsíčního daňového zvýhodnění, je vzniklý rozdíl daňovým bonusem. Plátce daně je povinen vyplatit poplatníkovi měsíční daňový bonus ve výši stanovené zákonem při výplatě příjmů ze závislé činnosti nebo z funkčních požitků za podmínek stanovených v § 35d ZDP.

Měsíční slevu na dani je proto dle odvolacího soudu nutné brát v úvahu při výpočtu čisté mzdy, neboť jde o podmínky pro konečnou výši zálohy na daň. Tato záloha může být v důsledku slevy i nulová. Daňový bonus není součástí záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, ale je zvláštním plněním poskytovaným poplatníkům státem. Do čisté mzdy za účelem srážek ze mzdy daňový bonus nelze zahrnout.

Pokud by dlužník získal příjem, který nemá charakter mzdy nebo příjmu, který mzdu nahrazuje (např. úhrada pohledávky z titulu dříve uzavřené kupní smlouvy nebo úhrady pohledávek z dříve prováděné podnikatelské činnosti, popř. příjmy z autorských práv), i tyto musí použít na úhradu závazků. Rozsah částky, kterou z těchto příjmů musí použít na splátky, však již nebude podléhat pravidlům pro výpočet exekučních srážek ze mzdy.

Dlužník je povinen všechny mimořádné příjmy a aktiva získaná darem nebo z dědictví použít na mimořádné splátky nad rámec splátkového kalendáře. Půjde zejména o dary zákonem výslovně uvedené nebo majetek z dědictví, ale i veškeré jiné mimořádně získané hodnoty a příjmy, např. výhry ze soutěží nebo loterií, příjmy z prodeje svého majetku.

Odvolací soud má za to, že daňové zvýhodnění, byť se v odborné literatuře hovoří o daňovém zvýhodnění „na dítě“, nelze považovat za dávku určenou k výživě dítěte, ale jde o institut, který umožňuje při splnění určitých podmínek (daňový poplatník-dlužník vyživuje dítě) optimalizaci daňového zatížení daňového subjektu. Ostatně, § 35c odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb. hovoří o nároku poplatníka na daňové zvýhodnění na dítě, nikoli o nároku dítěte na daňové zvýhodnění, dítě není tím, koho by zákon daňově zvýhodnil, je toliko „právním důvodem“ pro takové zvýhodnění. Proto, mimo jiné, lze s ohledem na absenci konkrétního zákonného ustanovení považovat daňový bonus za mimořádné plnění určené daňovému subjektu-dlužníku, které lze použít jako mimořádnou splátku při oddlužení. Pokud jde např. o slevu na manžela, taktéž nejde o plnění určené k výživě manžela, ale o legislativně-daňový postup při optimalizaci daňové zátěže. Jestliže je dítě v jedné domácnosti vyživováno více poplatníky, může daňové zvýhodnění uplatnit ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období jen jeden z těchto poplatníků. Z toho vyplývá, že pokud jeden z manželů uplatňoval daňové zvýhodnění ve zdaňovacím období nebo v tomtéž kalendářním měsíci zdaňovacího období u svého plátce daně, nemůže toto zvýhodnění uplatnit druhý z manželů. I tento postup podporuje závěr, že daňový bonus je nástrojem daňové optimalizace a nelze jej chápat jako „dávku“ státu určenou k výživě dítěte.

Ani argumentaci dlužníků, že v dobré víře předmětnou částku zkonzumovali ve prospěch nezletilých dětí, přitom nepokládá odvolací soud za postačující pro zpochybnění postoje soudu insolvenčního, jenž neshledal podmínky pro revokaci usnesení ze dne 31. května 2012, nicméně s ohledem na poměrně výraznou právní složitost řešeného případu je namístě dovodit, že dlužníkům by za takového stavu věci mělo být umožněno zaplatit předmětnou částku 34 812 Kč insolvenčnímu správci ve výrazně delším časovém horizontu (popř. ve splátkách) než v původně stanovené lhůtě tří dnů.“

 

 

Naložení s majetkem sloužícím k zajištění

Majetek náležející do majetkové podstaty, který je předmětem zajištění pohledávek dlužníkových věřitelů (viz vymezení zajištěného věřitele v § 2 písm. g) - část 2/1.2), insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře zpeněží (dle ustanovení o zpeněžení předmětu zajištění v konkursu, tj. veřejnou dražbou, soudní dražbou či prodejem mimo dražbu, viz část 7/5.1 a 7/5.1.1, 7/5.1.2, 7/5.1.3). Dle § 409 odst. 3 IZ tak ovšem správce učiní (zpeněžení provede) jen za splnění těchto předpokladů:

a) zajištěný věřitel o zpeněžení zajištění po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře požádal,

- tato podmínka platí od 20. 7. 2009, kdy nabyla účinnosti novela IZ provedená zákonem č. 217/2009 Sb. do té doby žádost zajištěného věřitele podmínkou zpeněžení nebyla;

Pokud zajištěný věřitel o zpeněžení zajištění nepožádá (což zřejmě může učinit až do splnění oddlužení), zůstává mu zachováno právo domáhat se (po skončení insolvenčního řízení) uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (viz nový § 414 odst. 4 IZ a část 9/6.2).

Podle důvodové zprávy zmíněné novely je cílem uvedené nové úpravy ochrana hypotečních úvěrů. Jde zejména o snahu poskytnout vyšší šanci na úspěch při oddlužení i dlužníku s hypotékou váznoucí na nemovitosti zajišťující bytové potřeby jeho a jeho rodiny. V daném místě a čase pro zajištěného věřitele může zpeněžení zajištění i ekonomicky nevýhodné, a tedy není-li to v jeho zájmu, není nutné mu zpeněžení zajištění vnucovat. Odklad zpeněžení, se kterým zajištěný věřitel souhlasí, tak současně zmírní důsledky úpadku pro dlužníka, aniž by zajištěný věřitel přišel (po osvobození od placení zbytku pohledávek) o možnost upokojení pohledávky ze zajištění,

b) byla-li zjištěna pravost, výše a pořadí zajištěné pohledávky, (tedy její právo na uspokojení ze zajištění),

pokud by tato pohledávka v insolvenčním řízení zjištěna nebyla, nebo nikoli jako zajištěná, nabyl by dlužník dispoziční oprávnění k majetku, jenž měl sloužit k jejímu zajištění.

 

 

V této souvislosti poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 11081/2010, 3 VSPH 1053/2011-B ze dne 16. 2. 2012 prezentované již /4.2, které zdůrazňují (citace z odůvodnění): „Institut oddlužení stojí principielně na tom, že v jeho rámci mají být zákonem předepsaným způsobem, alespoň v minimálním rozsahu stanoveném v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, vypořádány dlužníkovy nezajištěné závazky. Nároky dlužníkových zajištěných věřitelů zásadně zůstávají v plném rozsahu zachovány s tím, a že tak jak v rámci oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (z povahy věci) bude předmět jejich zajištění vždy zpeněžen a z jeho výtěžku pohledávka zajištěného věřitele (obdobně jako v konkursu) uspokojena, v případě oddlužení splátkovým kalendářem (jelikož tato forma oddlužení není postavena na zpeněžení majetku podstaty, ale pouze na postihu příjmů dlužníka) dojde ke zpeněžení předmětu zajištění insolvenčním správcem jedině pokud o to zajištěný věřitel podle § 409 odst. 3 IZ výslovně požádá. Z okolnosti, že zajištěný věřitel se ke svému zajištění v insolvenčním řízení přihlásil, a že tedy svoji pohledávku uplatnil přihláškou jako zajištěnou (a tak také byla zjištěna), ještě nelze dovozovat, že pro případ splátkového kalendáře bude mít zájem na tom, aby ke zpeněžení zajištění (rukou insolvenčního správce) došlo. Za pravděpodobnější lze mít - zvláště v případě zajištěného věřitele s úvěrovou pohledávkou - úvahu zcela opačnou (se kterou také zákon počítá), a to, že jeho ekonomickým zájmem je i nadále „vytěžit“ svůj nárok vůči dlužníku v maximálním rozsahu, jaký odpovídá jeho smluvnímu závazku, s tím, že věcné zajištění zůstane tomuto věřiteli jako garance úplného uspokojení zachováno, a že při zásadní poruše v jeho placení bude moci tuto záruku sám ve vlastní režii realizovat.“

 

Dále poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 1677/2012, 3 VSPH 154/2013-B ze dne 2. 4. 2013 citované /3.1 a jeho usnesení sp.zn. KSCB 25 INS 11073/2012, 3 VSPH 220/2013-P7 ze dne 23. 8. 2013 citovaného v části 5/2.1, z nichž plyne, že pokud věřitel v insolvenčním řízení právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění včas uplatní (v konečné propadné přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku dle § 136 odst. 1 písm. d) IZ), pak v případě řešení úpadku dlužníka oddlužením toto pořadí své pohledávky (právo na její uspokojení ze zajištění) nemůže po uplynutí přihlašovací lhůty účinně měnit; v oddlužení s ním proto (ohledně jeho pohledávky s uplatněným zajištěním) bude zacházeno jako se zajištěným věřitelem ( § 2 písm. g) a § 167 odst. 1 IZ), který má v oddlužení právo na uspokojení jedině z výtěžku zpeněžení zajištění (bude-li toto jeho právo zjištěno).

Vydání výtěžku zajištěnému věřiteli

Po zpeněžení majetku dlužníka sloužícího k jejímu zajištění insolvenční správce vydá dosažený výtěžek zajištěnému věřiteli postupem dle § 298 a 299 IZ (viz část 7/6.2).

Podrobný výklad k režimu uspokojování zajištěných věřitelů při oddlužení splátkovým kalendářem je podán /4.1!

 

K povaze rozhodnutí, jímž insolvenční soud v rámci schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře rozhodl o vydání výtěžku zajištěnému věřiteli, viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B ze dne 10. 1. 2012 (citace z odůvodnění):

„Výkladem toho, které rozhodnutí soudu prvního stupně v insolvenční věci je rozhodnutím „ve věci samé“ se z pohledu splnění podmínky přípustnosti dovolání, který však lze aplikovat i při posuzování splnění podmínky přípustnosti autoremedury dle ust. § 95 IZ, již zabýval Nejvyšší soud např. v usnesení sp. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011. Zde uvedl, že jde jednak o tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, tedy o rozhodnutí, jež z pohledu režimu, jemuž jsou dlužníci podrobováni v insolvenčním řízení, vede ke změně jejich právního postavení v tomto řízení, jednak o rozhodnutí, jimiž je konečným způsobem rozdělován mezi věřitele dlužníkův majetek (jimiž jsou konečným způsobem uspokojovány pohledávky dlužníkových věřitelů), jakož i rozhodnutí, jimiž je předtím (před konečným uspokojením pohledávek dlužníkových věřitelů) uzavírán proces zpeněžování majetkové podstaty dlužníka. Mezi rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci samé tak podle názoru Nejvyššího soudu náleží též usnesení o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce dle ust. § 304 IZ a rozvrhové usnesení dle ust. § 306 IZ včetně usnesení o povolení částečného rozvrhu dle ust. § 301 IZ a dalšího rozvrhového usnesení dle ust. § 307 IZ.

Odvolací soud je tudíž přesvědčen o tom, že mezi rozhodnutí insolvenčního soudu ve věci samé náleží též usnesení, jímž insolvenční soud podle ust. § 298 odst. 2 IZ uděluje souhlas insolvenčnímu správci s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli (jde o rozhodnutí, jímž je konečným způsobem uspokojována pohledávka zajištěného věřitele z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna) a jímž v případě oddlužení formou splátkového kalendáře (kdy se po zpeněžení zajištěného majetku nepostupuje dle ustanovení IZ o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu) schvaluje výši nákladů spojených se správou a zpeněžením předmětu zajištění a odměnu insolvenčního správce určenou z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele (jde o rozhodnutí, jímž je uzavírán proces zpeněžení majetku sloužícího k zajištění dle ust. § 409 odst. 3 IZ).

Soud prvního stupně proto pochybil, pokud v rámci autoremedury postupem dle ust. § 95 IZ sám rozhodl o odvoláních správkyně a Banky proti původnímu usnesení namísto toho, aby postupem dle ust. § 210 OSŘ předložil věc k rozhodnutí odvolacímu soudu.“

 

 

Hyperocha

Dále poukazujeme na závěry usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B ze dne 28. 2. 2012, v němž Vrchní soud v Praze dovodil, že vznikne-li po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře po úplném uspokojení pohledávky zajištěného věřitele přebytek výtěžku ze zpeněžení zajištění (hyperocha), vydá se dlužníkovi do jeho volné dispozice. Učinil tak s odůvodněním, že jde o přebytek výtěžku zpeněžení, na nějž zajištěný věřitel nárok nemá, stejně jako na něj nemají nárok ani ostatní nezajištění věřitelé, jejichž pohledávky se uspokojují v oddlužení plněním splátkového kalendáře jen z dlužníkových budoucích příjmů.

 

Specifika oddlužení manželů s majetkem a závazky náležejícími do SJM

Nutno na tomto místě upozornit na judikatorní závěry stran problematiky oddlužení manželů, jejichž majetek a závazky patří do SJM, a to jak pro případ, že návrh na povolení oddlužení podali s insolvenčním návrhem oba tito manželé jako dlužníci (takové návrhy pak měly být společně projednány a společně o nich rozhodnuto v jediném řízení završeném společným splátkovým kalendářem), tak i pro případ, kdy návrh na oddlužení podal jako dlužník jen jeden z manželů, a druhý s ním dle § 392 odst. 3 věty druhé IZ vyslovil souhlas, jímž se ohledně závazků náležejících do SJM zavázal ke spoluúčasti na plnění dlužníkova splátkového kalendáře. K tomu podrobněji viz např. shrnující poznámku v závěru části 9/5.1.2.1.

Plnění splátkového kalendáře

Zdůrazňujeme, že dlužník (nebo za podmínek zmíněných v předchozím odstavci každý z manželů dlužníků, popř. - ve vztahu ke společným závazkům ze SJM - vedle dlužníka i manžel s jeho oddlužením „pouze“ souhlasící) je povinen poskytovat plnění podle splátkového kalendáře zásadně po celou stanovenou dobu pěti let, a to i kdyby při zákonem určené měsíční splátce poskytoval v důsledku svých pozdějších vyšších příjmů svým nezajištěným věřitelům pravidelné plnění v rozsahu vyšším, než jaké na nezajištěné věřitele připadalo v době rozhodnutí o schválení oddlužení. Před uplynutím stanovených 5 let může být plnění splátkového kalendáře předčasně ukončeno, jen pokud dlužník uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši - v takovém případě insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení dle § 413 IZ. Rozhodnutí o osvobození od placení zbytku dluhů dle § 414 IZ však podle našeho názoru lze i v tom

Nahrávám...
Nahrávám...