Uspokojování pohledávek před rozvrhem

Uspokojování pohledávek před rozvrhem

Pohledávky uspokojované před rozvrhem

Ustanovení § 305 IZ stanoví, že ještě před rozvrhem je insolvenční správce povinen uspokojit dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursu, tedy

a) pohledávky za majetkovou podstatou ( § 168 IZ),

b) pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 IZ),

c) zajištěné pohledávky v rozsahu uvedeném v § 298 a § 299 odst. 1 IZ

(k tomu podrobněji viz části 7/6.1 a 7/6.2).

Uspokojování zapodstatových pohledávek při nedostatku prostředků

Není-li výtěžek zpeněžení postačující ani k úplnému uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených postačující, a to ani spolu se složenou zálohou na náklady insolvenčního řízení ( § 108 IZ) nebo zálohou poskytnutou věřitelským výborem (míněna patrně záloha poskytnutá dle § 39 IZ), a tedy nebude možno vydat rozvrh, stanoví § 305 odst. 2 IZ (ve spojení s § 297 IZ) pravidlo, podle kterého se v takovém případě nejdříve uspokojuje:

a) odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté

b) pohledávky věřitelů dle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g) IZ, poté

c) pohledávky věřitelů z úvěrového financování ( § 41 IZ), poté

d) náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty, a poté

e) pohledávky věřitelů na výživném ze zákona;

f) ostatní pohledávky se uspokojí poměrně.

Nakládání s výtěžkem pro zajištěné věřitele

Nutno zdůraznit, že výtěžek zpeněžení určený dle § 298 odst. 2 IZ k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (čistý výtěžek zpeněžení) lze použít k uspokojení ostatních (nezajištěných) pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (§ 305 odst. 2 poslední věta IZ), tj. lze k jejich uspokojení užít jen případného zbytku čistého výtěžku dosaženého zpeněžením předmětu zajištění, jenž po vydání výtěžku zajištěnému věřiteli (všem zajištěným věřitelům) v podstatě zůstává (jde o případ, kdy zajištěná pohledávka, resp. všechny zajištěné pohledávky jsou nižší než čistý výtěžek zpeněžení).

Rozhodnutí o uspokojení zapodstatových pohledávek

Z § 297 odst. 2 IZ plyne, že o uspokojení výše uvedených pohledávek při nedostatečnosti výtěžku shora popsaným způsobem (o pořadí úhrady jednotlivých pohledávek nebo o jejich poměrné úhradě) rozhodne insolvenční soud vždy

- na návrh insolvenčního správce

- až na základě schválené konečné zprávy a vyúčtování.

Pokud podle schválené konečné zprávy zůstaly neuspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou či pohledávky jim na roveň postavené, přičemž současně již není žádného nespotřebovaného výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, který by bylo možno k jejich (poměrnému) uspokojení použít (tedy rozhodnutí dle § 297 odst. 2 IZnelze vydat), jsou bez dalšího dány podmínky pro zrušení konkursu pro nedostatek majetku dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ.

K tomu viz výklad /9 (zrušení konkursu) navazující na výklad o konečné zprávě /7 a 7/7.1 - problematika náležitostí konečné zprávy a výsledků jejího projednání ve vztahu k dalšímu postupu v insolvenčním řízení, včetně postupu dle § 297 odst. 2 IZ), k níž se vztahují tam uvedené judikáty - usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B ze dne 18. 5. 2009 a usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. MSPH 99 INS 6774/2009, 3 VSPH 512/2010-B ze dne 20. 12. 2010.

Insolvenční zákon ve vztahu k rozhodnutí o uspokojení zapodstatových pohledávek při nedostatečnosti výtěžku (rozhodnutí vydanému dle § 305 ve spojení s § 297 IZ) neuvádí nic o jeho doručování a opravných prostředcích proti tomuto rozhodnutí. Vyjdeme-li toho, že po tomto rozhodnutí logicky nemůže následovat vydání rozvrhového usnesení, ale - jak řečeno - zrušení konkursu pro nedostatek majetku, nabízí se výklad, podle nějž by se při předmětném rozhodnutí o uspokojení zapodstatových pohledávek (které je fakticky rozhodnutím o úplném rozdělení výtěžku ze zpeněžení majetkové podstaty - jen - mezi zapodstatové pohledávky) použilo ohledně doručování rozhodnutí a opravných prostředků proti němu přiměřeně ustanovení o rozvrhu ( § 307 odst. 1 IZ - viz následující část 7/8.2).

Uvedenému výkladu přisvědčilo usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 5321/2009, 2 VSPH 311/2011- B ze dne 13. 5. 2011 (citace z odůvodnění):

„Insolvenční soud nepostupoval správně, pokud v usnesení o uspokojení pohledávek za podstatou stanovil správkyni kratší lhůtu k oznámení o provedení výplaty (tří dnů od právní moci usnesení) než byla lhůta stanovená k provedení výplaty (pět dnů od právní moci usnesení). Z logiky věci je totiž zřejmé, že oznámení o provedení úkonu nemůže být učiněno dříve, než je úkon proveden.

Odvolací soud se ztotožňuje i s tou částí odvolací argumentace, z níž plyne, že správkyně podala insolvenčnímu soudu včas…