Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů

Uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů

 

Stejně jako úprava uspokojování pohledávek za majetkovou podstatou, i úprava uspokojování pohledávek zajištěných věřitelů obsahově odpovídá předchozí úpravě (srovnej § 28 ZKV). I v insolvenčním řízení platí, že v konkursu jsou pohledávky zajištěných věřitelů primárně uspokojovány v průběhu konkursu z výtěžku předmětu zajištění jejich pohledávek, a teprve jejich části, jež nejsou uspokojeny tímto způsobem, se uspokojují (spolu s ostatními nezajištěnými pohledávkami) při rozvrhu.

 

Definice zajištěných věřitelů

Zajištěné věřitele definuje § 2 písm. g) IZ (obdobně jako § 28 odst. 1 ZKV) tak, že se jimi rozumí věřitelé, jejichž pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční úpravy (k tomu viz části 2/1.2 a 5/1.4). Přitom není rozhodné, zda uvedené zajištění slouží k zajištění pohledávky věřitele za dlužníkem samým (kdy tedy je dlužník jeho dlužníkem zástavním i osobním, a kdy tento zajištěný věřitel může posléze s případnou částí své pohledávky neuspokojené vydáním výtěžku participovat na rozvrhu), anebo zda toto zajištění slouží k zajištění pohledávky za jinou osobou (kdy tedy dlužník je jen zástavcem, nikoli i osobním dlužníkem věřitele, a kdy pak tento zajištěný věřitel má v insolvenčním řízení jen právo na uspokojení z předmětného zajištění). K tomu viz § 166 IZ a výklad v části 5/1.4.

Nutno zdůraznit, že insolvenční zákon neobsahuje úpravu odpovídající úpravě obsažené v § 27 odst. 5 ZKV, podle níž byl správce povinen realizovat ve prospěch majetkové podstaty i zajištění závazků úpadce, jež se vztahovalo nikoli k jeho majetku, ale k majetku třetí osoby, a zajištěnými (oddělenými) věřiteli dle § 28 ZKV byli tedy i ti věřitelé, jejichž zajištění se vztahovalo k majetku jiné osoby než úpadce. Dle § 183 IZ jsou v insolvenčním řízení osoby, jejichž majetek je předmětem zajištění závazků dlužníka, povinny plnit z tohoto titulu nikoli do majetkové podstaty, ale přímo zajištěnému věřiteli. Tyto osoby, od nichž lze uvedené plnění požadovat, mohou proto do insolvenčního řízení přihlásit podmíněně pohledávku, která jim vůči dlužníkovi vznikne, jestliže budou plnit místo něho (k tomu viz část 5/2.1).

 

Právo na uspokojení ze zajištění

Zajištění věřitelé uplatňují v insolvenčním řízení své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění ( § 167 odst. 1 IZ) a opatřit ji dalšími náležitostmi dle § 165 a násl. IZ (viz část 5/2.1). Ke změnám výše přihlášené pohledávky zajištěného věřitele v důsledku jejího dalšího úročení viz § 171 , § 157 odst. 2 IZ (část 5/1.4). Zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla v konkursu uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna ( § 298 odst. 1 IZ). To ovšem za předpokladu, že jejich přihlášená pohledávka byla i s právem na uspokojení ze zajištění v insolvenčním řízení zjištěna (viz část 5/3) a že zde nejsou ani jiné překážky, jež by toto uspokojení nedovolovaly (viz další odstavec).

 

Překážky uspokojení pohledávky ze zajištění

Právo na uspokojení pohledávky z předmětu jejího zajištění nelze v konkursu realizovat - tj. výtěžek nelze zajištěnému věřiteli níže popsaným postupem dle § 298, § 299 odst. 1 IZ vydat - v případě, že se uplatněné právo na uspokojení ze zajištění týká majetkové podstaty a dlužníkův věřitel je získal poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení. Takové právo se totiž (s výjimkou zajištění poskytnutého podle § 41 IZ) stává dle § 248 odst. 2 IZ prohlášením konkursu neúčinným; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech (k tomu viz část 7/3.2). Podobný důsledek je spojen i s dopadem specifické (a velmi tvrdé) sankce za přihlášení nadhodnocené pohledávky, nadhodnoceného zajištění či jeho lepšího pořadí, než jaké věřiteli přísluší, zakotvené v § 179 IZ. Podle něj bude-li přihlášená pohledávka zjištěna tak, že věřitel má právo na uspokojení ze zajištění z přihlášené pohledávky v rozsahu menším než 50 % hodnoty zajištění uvedeného v přihlášce nebo že má právo na uspokojení ze zajištění v pořadí horším, než uvedl v přihlášce k jeho právu na uspokojení této pohledávky, se v insolvenčním řízení nepřihlíží. (Podrobněji viz část 5/3.4.) V obou výše uvedených případech nelze zajištěnému věřiteli výtěžek ze zpeněžení předmětu zajištění jeho pohledávky níže popsaným postupem dle § 298 IZ vydat a tato pohledávka bude uspokojována jako ostatní nezajištěné pohledávky při rozvrhu, přičemž zajištění pohledávky zajištěného věřitele zpeněžením předmětu zajištění i v těchto případech dle § 299 odst. 2 IZ zaniká.

 

Zpeněžení neschválené soudem a věřitelským orgánem

Z usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 26 INS 4392/2008,1 VSPH 194/2012-B ze dne 12. 3. 2012 či z jeho usnesení sp. zn. MSPH 94 INS 12509/20P10, 1 VSPH 708/2012-B ze dne 12. 6. 2012 (prezentovaných i s odůvodněním v části 7/5.1.3) plyne závěr, že také při zpeněžení majetku, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů, prodejem mimo dražbu - nejde-li o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením či o věci běžně zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku - je podmínkou účinnosti smlouvy o prodeji souhlas insolvenčního soudu a věřitelského orgánu ( § 289 odst. 1 IZ). Pokyny zajištěného věřitele ( § 293 IZ) nemohou povinný souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru nahradit, určují pouze konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění. K tomu vrchní soud dále dovodil, že bez tohoto souhlasu tudíž nelze vydat výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli ( § 298 IZ). Proto je-li zpeněžen majetek sloužící k zajištění pohledávky prodejem mimo dražbu jen podle pokynu zajištěného věřitele, tj. bez souhlasu insolvenčního soudu a věřitelského výboru, výtěžek takto získaný zatím nelze použít na uspokojení pohledávek věřitelů.

 

Žaloby na neplatnost zpeněžení nejsou překážkou vydání výtěžku

Judikatura Vrchního soudu v Praze dovozuje, že udělení souhlasu soudu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ nebrání (při splnění ostatních podmínek takového postupu) okolnost, že dosud nebylo skončeno řízení o žalobě na neplatnost právního aktu, kterým došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, ať již jde o řízení o žalobě o neplatnost smlouvy o prodeji mimo dražbu (incidenční spor dle § 289 odst. 3 IZ) - viz usnesení sp.zn. MSPH 60 INS 628/2011, VSPH 230/2012-B ze dne 29. 2. 2012, nebo o řízení o neplatnost veřejné (dobrovolné) dražby - viz usnesení sp. zn. KSPH 38 INS 5460/2009, 3 VSPH 6/2012-B ze dne 18. 6. 2012.

 

K uvedenému citujeme závěry posledně zmíněného usnesení sen. zn. 3 VSPH 6/2012-B ze dne 18. 6. 2012, vztahující se k řízení o neplatnost veřejné dražby:

„ K obdobné problematice se již vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení č.j. MSPH 60 INS 628/2011, 1 VSPH 230/2012-B-740 ze dne 29. 2. 2012 se závěrem, podle nějž při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli dle § 298 IZ insolvenční soud zásadně nepřihlíží k dosud neskončeným řízením o žalobách na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění mimo dražbu ( § 289 odst. 3 IZ). Tento závěr se z povahy věci (z důvodů uvedených v citovaném usnesení) plně uplatní i pro případ, o jaký se jedná v posuzované věci, tedy kdy ke zpeněžení předmětu zajištění došlo v dobrovolné veřejné dražbě ( § 286 odst. 1 písm. a) a § 287 IZ), která byla napadena žalobou na určení její neplatnosti ( § 24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách), o níž dosud nebylo pravomocně rozhodnuto.

Odvolací soud v usnesení ze dne 29. 2. 2012 zdůraznil, že úprava § 289 odst. 3 IZ zavádí (oproti předchozí úpravě provedené zákonem o konkursu vyrovnání nově) právo napadnout u insolvenčního soudu platnost smluv, kterými došlo ke zpeněžení majetkové podstaty mimo dražbu, incidenční žalobou (projednávanou jako incidenční spor), jež musí být podána nejpozději do skončení insolvenčního řízení. Smyslem tohoto ustanovení je zjevně to, aby neplatně uzavřené smlouvy mohly být ještě za trvání insolvenčního řízení odklizeny a mohla být zavčasu zjednána náprava, neboť řízení o takové žalobě podané až po skončení insolvenčního řízení by vyvolávalo stěží reparovatelné důsledky. Právo na určení neplatnosti dobrovolné veřejné dražby (z důvodů uvedených v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách) lze uplatnit žalobou podanou do 3 měsíců ode dne konání dražby, jinak toto právo zaniká. K tomuto řízení je povolán okresní (obvodní) soud místně příslušný dle § 88 písm. t) občanského soudního řádu; nejde o incidenční spor.

Zatímco v případě excindačního řízení (sporu o vyloučení majetku z majetkové podstaty) smí insolvenční správce do jeho pravomocného skončení se sporným majetkem nakládat, a tedy ho i zpeněžit jen za podmínek stanovených v § 225 odst. 4 a 5 IZ, a z výtěžku získaného z takového zpeněžení pak podle § 224 odst. 5 poslední věty IZ mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o excindační žalobě, ustanovení § 289 odst. 3 IZ expressis verbis nezakazuje správci nakládat s výtěžkem zpeněžení po dobu řízení o podané žalobě na neplatnost smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu. Takový zákaz nestanoví insolvenční zákon (či jiný právní předpis) ani pro případ, že ke zpeněžení majetku podstaty došlo ve veřejné dražbě, ohledně níž probíhá řízení o určení její neplatnosti.

Ani § 298 IZ nestanoví jako podmínku vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli to, že veřejná dražba nebo smlouva, kterou došlo ke zpeněžení předmětu zajištění mimo dražbu, nebyla napadena žalobou na určení (vyslovení) její neplatnosti. K podání takových žalob ostatně může dojít až poté, co již byl výtěžek zajištěnému věřiteli vydán, a nelze činit rozdíl mezi situací, kdy v době vydání výtěžku zajištěnému věřiteli již byla žaloba na neplatnost podána, a situací, kdy se tak zatím nestalo, ale v budoucnu k tomu dojít může. Nelze přitom přehlédnout, že zajištěný věřitel ( § 2 písm. g) IZ) má oproti ostatním (nezajištěným) věřitelům privilegované postavení spočívající především v tom, že jeho zajištěná pohledávka se uspokojuje přednostně již v průběhu insolvenčního řízení ( § 204 odst. 1 IZ), ještě tedy před rozvrhem ( § 305 odst. 1 IZ), a to zásadně ihned po zpeněžení předmětu zajištění, pokud je pohledávka s právem na uspokojení z tohoto zajištění v insolvenčním řízení již zjištěna. Zvláštní postavení zajištěného věřitele vyplývá též z dalších ustanovení zákona (např. z § 167 , § 230 odst. 2 nebo § 293 IZ).

Akceptovat neskončené řízení o neplatnost veřejné dražby nebo smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení mimo dražbu, jako okolnost, která bez dalšího brání považovat zpeněžení majetku podstaty provedené na jejich základě za řádně uskutečněné, by fakticky vedlo k zablokování insolvenčního řízení, v němž by (do doby skončení řízení o neplatnost) nebylo možno pokračovat, tedy rozhodnout o použití výtěžku získaného napadeným zpeněžením (ať již vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli nebo rozvrhem) ani projednat a schválit konečnou zprávu. Fakticky by tak došlo k „přerušení“ insolvenčního řízení, které je nepřípustné ( § 84 IZ).

Odvolací soud je proto přesvědčen o tom, že dlužníkem prosazovaný názor, podle nějž podaná žaloba na neplatnost veřejné dražby, jíž došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění, má představovat překážku vydání výtěžku z tohoto zpeněžení zajištěnému věřiteli, nemá v textu osnovy ani v duchu insolvenčního zákona dostatečnou oporu. Naopak by takový postup ve svém důsledku vedl k neospravedlnitelnému poškození práv a právem chráněných zájmů zajištěného věřitele a byl by v rozporu se zásadami insolvenčního řízení ( § 5 písm. a) IZ), dle nichž insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že probíhající řízení o žalobě na neplatnost veřejné dražby, kterou došlo ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění pohledávky zajištěného věřitele, nemůže vytvořit překážku pro vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli.

V daném případě navíc úspěch dlužníkovy žaloby na určení neplatnosti dražby zjevně nelze očekávat, a to již z toho důvodu, že k jejímu podání není věcně legitimován. Dlužník nebyl navrhovatelem napadané dražby ani jejím účastníkem, a nebyl ani v pozici jiné osoby uvedené v § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jež je oprávněna žalobu na neplatnost dobrovolné veřejné dražby podat. Pro úplnost považoval odvolací soud za potřebné dodat, že probíhá-li řízení o této žalobě - jak dlužník tvrdí - u Městského soudu v Praze, jde o soud, který (jak již vysvětleno výše) k takovému řízení není věcně příslušný.“

 

 

Výše výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele - čistý výtěžek

Určení výše výtěžku připadajícího na uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (resp. všech věřitelů, jejichž zajišťovací práva se ke zpeněženému předmětu zajištění upínají) upravuje § 298 odst. 2 a 3 IZ. Z nich plyne, že tyto pohledávky se neuspokojují z celého výtěžku získaného zpeněžením předmětu zajištění, ale k jejich uspokojení náleží výtěžek (čistý výtěžek) pozůstávající po odečtení částky připadající na

a) náklady spojené se správou předmětu zajištění (maximálně však v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení, ledaže zajištěný věřitel souhlasil s odečtením vyšších nákladů), pokud však nejde o náklady, které byly spojeny s provedením pokynů zajištěného věřitele při správě předmětu zajištění dle § 230 odst. 2 IZ, jež ten dle § 230 odst. 3 IZ nese ze svého, a náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění (maximálně však v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení, ledaže zajištěný věřitel souhlasil s odečtením vyšších nákladů), a

b) odměnu insolvenčního správce příslušející mu z tohoto zpeněžení (podle § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb. odměna insolvenčního správce určená z výtěžku zpeněžení připadajícího na zajištěného věřitele je ve vyhlášce stanovena procentním podílem z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli, tj částky vypočtené postupem uvedeným v § 298 odst. 2 a 3 IZ a zde popsaným pod písmeny a) a b); jestliže je insolvenční správce plátcem DPH, jeho odměna (její složka dle § 1 odst. 2 cit. vyhlášky nákladem odečítaným od výtěžku včetně příslušné DPH (k tomu viz § 38 odst. 1 IZ a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 2 VSPH 663/2010-B ze dne 17. 12. 2010 citované v závěru této části pod heslem „Judikáty“);

- podrobněji o této odměně viz část 7/7.1.1, kde je též obsažen příslušný vzorec výpočtu dle úpravy platné do 31. 12. 2012 a k níž jsou dále připojeny automatické kalkulátory této odměny dle nové úpravy v části 7/7.1.1.1 (pro odměnu bez DPH) a v části 7/7.1.1.2 (pro odměnu s 21% DPH).

 

K dalšímu výkladu výše výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele viz řadu rozhodnutí podheslem „Judikáty“ v závěru této části.

 

 

Zajištěný věřitel má právo, aby byl způsobem předepsaným v § 298 a § 299 IZ uspokojován z výtěžku získaného jeho zpeněžením (co majetku náležejícího do majetkové podstaty) kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, tedy získaného nejen po prohlášení konkursu, ale již po nastolení účinků zahájení insolvenčního řízení. Typicky k tomu může dojít v případě zajištění pohledávek věřitele zástavou pohledávek dlužníka, které byly v průběhu insolvenčního řízení jeho dlužníky zaplaceny. Jinou věcí ale je, že v takovémto případě lze kalkulovat jako výtěžek rozhodný pro výpočet odměny insolvenčního správce v konkursu dle § 1 odst. 2 výše cit. vyhlášky jen výtěžek dosažený po prohlášení konkursu, kdy dispoziční oprávnění k majetkové podstatě příslušela insolvenčnímu správci (§ 246 IZ), nikoli i výtěžek dosažený před prohlášením konkursu, tedy v době, kdy osobou s dispozičními oprávněními nebyl správce, ale dlužník. K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 88/2012-B ze dne 14. 8. 2012, které s uvedenými závěry řeší výpočet této (dílčí) odměny správce při výtěžku ze zpeněžení zajištění (zastavených pohledávek dlužníka) dosaženém převážně před prohlášením konkursu (při pokračujícím provozu dlužníkova podniku po vyhlášení moratoria).

 

Vypořádání neuhrazených nákladů znaleckého ocenění

Jestliže zajištěný věřitel (či kterýkoli z více solidárně k tomu zavázaných zajištěných věřitelů) dosud nesplnil svoji povinnost dle § 157 odst. 1 IZ, tj. dosud do majetkové podstaty neuhradil polovinu odměny a hotových výdaje znalce ustanoveného dle § 153 IZ za účelem ocenění majetkové podstaty (k tomu podrobněji viz část 4/6.1.2.1), částka odpovídající tomuto jeho dluhu (popř. neuspokojený zbytek této částky) se od čistého výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele dle § 298 odst. 2 IZ odečte, tj. bude mu vydán výtěžek snížený o tuto částku ( § 298 odst. 4 IZ).

 

 

Vypořádání neuhrazených nákladů na pokyny při správě předmětu zajištění

Souvislost vydání výtěžku zajištěnému věřiteli a splnění jeho povinnosti dle § 230 odst. 3 IZ, tj. jeho povinnosti nést ze svého - sám zcela zapravit - náklady spojené s provedením pokynů, jež dal insolvenčnímu správci ke správě předmětu zajištění jeho pohledávky dle § 230 odst. 2 IZ, řeší § 298 odst. 5 IZ. Jeho dikce je však poněkud nesrozumitelná, když stanoví, že „pro zpeněžení podle § 293 se odstavec 2 použije jen tehdy, jestliže zajištěný věřitel nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3 IZ“. Považujeme za nepřijatelnou interpretaci předmětného ustanovení, podle níž by bylo „použitím odstavce 2“ míněno vydání výtěžku jako takové, a to s tím, že by k němu mohlo dojít jen pokud již zajištěný věřitel náklady spojené s provedením jeho pokynů při správě předmětu zajištění uhradil (byť se v ustanovení zcela opačně uvádí: jen jestliže tuto povinnost dosud nesplnil). Ustanovení zřejmě mělo spíše (a poněkud nadbytečně) mířit k upozornění, že od výtěžku nelze dle odstavce 2 odečíst ty náklady, které vznikly v důsledku pokynů zajištěného věřitele a které již ten (jak byl povinen) zapravil. Vzhledem k interpretační obtížnosti § 298 odst. 5 IZ a s přihlédnutím k tomu, jak je při vydání výtěžku zajištěnému věřiteli v § 298 odst. 4 IZ řešeno jeho prodlení ze zapravením podílu na úhradě nároků znalce dle § 157 odst. 1 IZ, máme za správný výklad, podle nějž má být postupováno obdobně i při nesplnění povinnosti zajištěného věřitele dle § 230 odst. 3, tj. čistý výtěžek mu bude vydán snížený o částku odpovídající jeho dluhu na úhradě nákladů spojených s provedením jeho pokynů ke správě předmětu zajištění.

 

Určení pořadí uspokojení více zajištěných věřitelů

Má-li být z předmětu zajištění uspokojeno více zajištěných věřitelů, je při jejich uspokojení rozhodující pořadí, v jakém vznikl právní důvod zajištění ( § 299 odst. 1 IZ). Uspokojeni budou z té části výtěžku, který na ně takto (dle pořadí jejich zajištění) připadá. Zákon však připouští, aby se písemně dohodli (tj. shodli) na jiném pořadí uspokojení. C:\Users\murnak\Documents\LAW,43044,,182_2006 Sb\§ 299 (20070101)T

 

Užitky ze zástavy

Jak plyne ze závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. MSPH 76 INS 3732/2008, 3 VSPH 142/2012-B ze dne 3. 10. 2012, zástavní věřitel má právo, aby jeho zajištěná pohledávka s příslušenstvím byla v insolvenčním řízení uspokojena též z užitků zástavy - nájemného, jen tehdy, jestliže mu zástavce právo brát užitky ze zástavy zřídil, popřípadě jestliže pohledávky nájemného zastavil. K tomu vrchní soud vysvětlil (citace z odůvodnění):

„Vrchní soud v Praze se v poměrech předchozí právní úpravy podle zákona o konkursu a vyrovnání vyjádřil k otázce nároku odděleného věřitele na vydání nájemného coby užitku zástavy v usnesení ze dne 14. května 2008, sp. zn. 1 Ko 100/2008. Dovodil v něm, že v souladu s uhrazovací funkcí zástavního práva vyplývající z § 152 a § 165 ObčZ má podle § 28 odst. 1 ZKV věřitel pohledávky zajištěné zástavním právem (oddělený věřitel) v konkursu právo na její uspokojení (v rozsahu a pořadí stanoveném v § 28 odst. 2 až 4 ZKV) jen z výtěžku dosaženého zpeněžením zástavy, jemuž podléhá spolu se svým příslušenstvím, přírůstky a neoddělenými plody ( § 153 odst. 2 ObčZ), nikoli též z užitků ze zástavy, např. nájemného z pronájmu zastavené věci, jež byly do podstaty v průběhu konkursu získány.

Třebaže jde o právní závěry v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání, východiska pro posouzení nastolené otázky zůstávají obdobná i se zřetelem k právní úpravě v insolvenčním zákonu. Vrchní soud v Praze v citovaném rozhodnutí vyšel z toho, že nárok věřitele podle § 28 odst. 1 je koncipován v souladu s úpravou uhrazovací funkce zástavního práva vyplývající z § 152 a § 165 odst. 1 ObčZ, jejíž podstatou je právo zástavního věřitele, jehož pohledávka zajištěná zástavním právem nebyla včas splněna, na uspokojení této pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Jen z tohoto zpeněžení, jemuž zástava spolu se svým příslušenstvím, přírůstky a neoddělenými plody podléhá (srovnej § 153 odst. 2 ObčZ), může být nesplněná pohledávka zástavního věřitele uspokojena. K realizaci tohoto práva se zástavní věřitel může domáhat zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě či jejího soudního prodeje( § 165a ObčZ), a byl-li na majetek dlužníka zajištěné pohledávky, či zástavního dlužníka odlišného od osobního dlužníka, prohlášen konkurs, v jehož rámci bude zástava zpeněžena, odpovídá právu zástavního věřitele ze zajištění opět toliko nárok na vydání výtěžku dosaženého tímto zpeněžením, jejž vymezuje ustanovení § 28 ZKV.

Insolvenční zákon v ustanovení § 298 odst. 1 dává zajištěným věřitelům právo na uspokojení jejich pohledávky z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna. Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.

Východiskem úpravy uhrazovací funkce zástavního práva v insolvenčním zákonu je ustanovení § 165 odst. 1 ObčZ, podle které není-li pohledávka zajištěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (totéž právo má zástavní věřitel, jestliže pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně, nebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky). Zástavní právo se nevztahuje jen na samotnou věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, jež byla dána do zástavy, ale ve smyslu ustanovení § 153 odst. 2 ObčZ. též na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.

Právo užívat zástavu, přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky ovšem náleží (zůstává) zástavci. Zástavní věřitel je ve smyslu ustanovení § 162 odst. 2 ObčZ. oprávněn vykonávat tato práva jen se souhlasem zástavce. Nájemné je výnosem, čili užitkem, ze zástavy. Odtud plyne, že zástavnímu věřiteli náleží právo přisvojovat si nájemné jako užitek ze zástavy (pronajaté věci), jen tehdy, jestliže se tak dohodl se zástavcem v zástavní smlouvě, popřípadě jestliže s tím zástavce jinak vyslovil předepsaným způsobem souhlas.

Nájemné, jako právo na plnění, jež vzniká pronajímateli - věřiteli závazkového právního vztahu, je pohledávkou (srov. § 488 ObčZ), a tedy ve smyslu ustanovení § 153 odst. 1 ObčZ též způsobilou zástavou. Jestliže budoucí pohledávky nájemného poskytne pronajímatel jako zástavu (čemuž podle poznatků odvolacího soudu dává praxe přednost před dohodou podle § 162 odst. 2 ObčZ), je z povahy věci vyloučeno, aby zajištěnému věřiteli náleželo (platně vzniklo) právo brát nájemné jako užitek ze zástavy - pronajaté věci.

Při analýze hmotněprávního postavení zástavního věřitele a při posuzování, zda mu náleží právo, aby zajištěná pohledávka byla uspokojena též z užitků pronajaté nemovitosti (zástavy), je proto třeba vždy náležitě rozlišovat všechny tři naznačené situace (tedy včetně té, kdy zástavce…