Věřitelský výbor
Povinnost ustanovit věřitelský
výbor
Věřitelský výbor je podle § 56 odst. 1 IZ obligatorním věřitelským orgánem, který musí být ustanoven, pokud počet přihlášených
věřitelů převyšuje padesát. Byla-li by jeho existence závislá pouze na vůli
věřitelů či insolvenčního soudu (a jediným obligatorním věřitelským orgánem by
zůstala schůze věřitelů), bylo by to ve většině případů nepraktické a
neekonomické. Při nižším počtu věřitelů lze namísto věřitelského výboru zvolit
zástupce věřitelů ( § 68 IZ) - viz část 3/6.3. Jestliže však počet (přihlášených) věřitelů přesáhne 50 až
v průběhu insolvenčního řízení, je ustavení věřitelského výboru povinné, resp.
je třeba původně zvoleného zástupce věřitelů transformovat ve věřitelský
výbor. Výjimku představuje nepatrný konkurs, při kterém může schůze věřitelů
místo jinak povinného věřitelského výboru (je-li přihlášených více než 50 věřitelů)
ustanovit zástupce věřitelů ( § 315 odst. 1
písm. a) IZ) - viz část 7/10.
Počet členů věřitelského výboru
Věřitelský výbor má podle § 56 odst. 2 IZ nejméně tři a nejvýše sedm členů. Důvodem omezení maximálního počtu členů
výboru je snaha zvýšit jeho operativnost (funkčnost). Každý člen výboru musí
mít svého konkrétního náhradníka, který jej v době nepřítomnosti
zastupuje (místo něj např. hlasuje). Schůze věřitelů může rozhodnout i o vyšším
počtu náhradníků, takže některý z členů (nebo všichni členové) výboru mohou
mít více než jednoho náhradníka - v tom případě je z hlediska § 58 odst. 3 IZ nutné určit pořadí, v jakém jej náhradníci budou zastupovat.
Povinné složení věřitelského výboru
Vnímání věřitelského výboru jako
reprezentanta všech…