Výhrada vlastnictví

7.3.7

Výhrada vlastnictví

Mgr. Ivana Mlejnková

V § 260 odst. 1 a 2 IZ je řešena výhrada vlastnictví (vlastnického práva), která představuje vedlejší ujednání při kupní smlouvě (§ 2132 až § 2134 NOZ, do 31. 12. 2013 šlo o úpravu § 601 ObčZ), jehož podstatou je ujednání smluvních stran o tom, že vlastnické právo k movité věci přechází na kupujícího – bez ohledu na dobu odevzdání věci (popř. jiná ujednání) – až po zaplacení celé kupní ceny. Výhrada vlastnictví fakticky plní funkci zajištění pohledávky prodávajícího (pohledávky zaplacení kupní ceny).

Ustanovení § 260 IZ řeší výhrady vlastnictví zvlášť pro případ, kdy dlužník:

• - je prodávajícím,
• - je kupujícím.

Pro první případ stanoví, že pokud dlužník před prohlášením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a kupujícímu ji předal, může kupující zvolit, zda

1. věc vrátí, nebo
2. bude na smlouvě (na jejím splnění) trvat a kupní cenu zaplatí.

Pokud naopak dlužník před prohlášením konkursu koupil a převzal věc s výhradou vlastnictví, aniž by k ní nabyl vlastnické právo (tj. aniž by zcela uhradil kupní cenu), nemůže prodávající uplatňovat vrácení věci, jestliže insolvenční správce splní povinnosti podle smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byl prodávajícím vyzván.

K tématu odkazujeme na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 42 ICm 4945/2017, 101 VSPH 462/2018-74 (KSCB 41 INS 18021/2016) ze dne 22. 11. 2018, které lze shrnout takto:

Právním důvodem pro vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka není sama o sobě výhrada vlastnického práva sjednaná v kupní smlouvě mezi prodávajícím (žalobcem) a kupujícím dlužníkem (insolvenční dlužník), jestliže v době rozhodování soudu o vylučovací žalobě (žalobě podle § 225 IZ) nepůsobí sjednaná výhrada vlastnictví i vůči věřitelům kupujícího dlužníka z důvodů uvedených v § 2134 NOZ.

Věřitelé kupujícího dlužníka mají v insolvenčním řízení právo, aby i věci, jichž se výhrada vlastnictví týká, ale vůči nim ze zákona nepůsobí, byly sepsány do majetkové podstaty dlužníka podle § 205 odst. 4 IZ, a aby byly insolvenčním správcem zpeněženy a použity na uspokojení věřitelů dlužníka přihlášených do insolvenčního řízení.

Citace z odůvodnění (v textu užitý termín občanský zákoník či zkraka OZ = NOZ):

"Ke sjednanému platnému ujednání o výhradě vlastnického práva ke sporným věcem mezi žalobcem a insolvenčním dlužníkem jako právnímu důvodu pro vyloučení sporných věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, odvolací soud uvádí, že nesdílí právní názor soudu prvního stupně, že žalobcem uplatněná výhrada vlastnictví ke sporným věcem zapsaným žalovaných do soupisu majetkové podstaty dlužníka, je sama o sobě právním důvodem pro vyloučení těchto sporných věcí ze soupisu majetku, a tudíž je právním důvodem pro vyhovění vylučovací žalobě podle § 225 IZ. Tento svůj právní názor odvolací soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 25.10.2018, č.j. 101 VSPH 568/2018-95, kde řešil, zda sjednaná výhrada vlastnického práva může být sama o sobě právním důvodem pro vyloučení sporných věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, aniž současně žalobce od kupní smlouvy odstoupil a aniž výhrada vlastnictví působila vůči věřitelům dlužníka. U vědomí toho, že ve stejném insolvenčním řízení senát 104 VSPH Vrchního soudu v Praze zaujal ke stejné skutkové i právní problematice názor opačný (sp.zn. 104 VSPH 760/2018, 104 VSPH 553/2018 a 104 VSPH 516/2018) považuje odvolací soud za potřebné svou právní argumentaci rozvést následovně:

Výhrada vlastnického práva byla mezi žalobcem (prodávajícím) a insolvenčním dlužníkem (kupujícím) sjednána (dohodnuta) v rámcové kupní smlouvě z 16.5.2014 tak, že vlastnické právo k prodaným věcem dlužník nabude až úplným zaplacením kupní ceny, což se nestalo.

Je…