Vymezení pojmu nakládání s majetkovou podstatou a její správa

6.2.1

Vymezení pojmu nakládání s majetkovou podstatou a její správa

JUDr. Jolana Maršíková

Vlastník realizuje své vlastnické právo prostřednictvím dílčích oprávnění.

Jedná se o

a) oprávnění věc držet (ius possidendi),

b) oprávnění věc užívat (ius utendi),

c) oprávnění věc požívat (ius fruendi) a

d) oprávnění s věcí nakládat (ius disponendi).

Oprávnění věc držet je základním předpokladem k realizaci ostatních shora uvedených oprávnění.

Oprávnění věc užívat spočívá ve využívání užitných vlastností věci za účelem uspokojování zájmů nebo potřeb vlastníka věci. Není vyloučeno, aby vlastník přenechal toto oprávnění za úplatu nebo i bezplatně, na základě smluvním či bezesmluvním třetí osobě.

Oprávnění věc požívat spočívá v oprávnění brát z věci plody nebo její užitky. Může jít jak o plody přirozené (ovoce ze stromu, mláďata zvířat), tak o užitky civilní (typicky úroky z vkladu).

Oprávnění s věcí nakládat realizuje vlastník prostřednictvím právních úkonů (právního jednání) a toto oprávnění umožňuje vlastníkovi věc pronajmout, zřídit k ní služebnost nebo reálné břemeno, zatížit ji zástavním právem, darovat, směnit za jinou věc či ji prodat.

Podle ust. § 228 IZ se v zákoně užívaným pojmem "nakládání s majetkovou podstatou rozumějí zejména:

1. právní úkony, které se týkají majetku náležejícího do majetkové podstaty,
2. výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě akciové společnosti,
3. výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dlužníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti,
4. výkon členských práv a povinností člena družstva,
5. rozhodování o výrobních, provozních a obchodních záležitostech podniku v majetkové podstatě, včetně úvěrového financování a jiných úkonů potřebných k zajištění financování podniku,
6. výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dlužníka,
7. výkon průmyslových práv,
8. rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti,
9. plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakož i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním pojištění,
10. vedení účetnictví,
11. plnění evidenčních povinností,
12. výkon dalších práv a povinností, jestliže se týkají majetkové podstaty.

Pokud je do majetkové podstaty zahrnut majetek ve vlastnictví osoby odlišné od dlužníka, pak právo této osoby s takovým majetkem nakládat lze omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu (§ 229 odst. 2 IZ).

Podle § 230 odst. 1 IZ se v zákoně užívaným pojmem "správa majetkové podstaty" rozumějí zejména činnosti, jakož i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřují k tomu, aby

1. nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží (např. údržba, ostraha),
2. majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti (vlastní využití v případě dalšího provozování podniku dlužníka, vhodný pronájem...),
3. se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním příležitostem (typicky úroky z vkladů finančních prostředků u peněžního ústavu),
4. byly vymoženy pohledávky dlužníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů (§ 231 a násl. IZ).

Podle § 230 odst. 2 IZ jde-li o věci, práva, pohledávky či jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění pohledávky, pak osoba s dispozičními oprávněními (kterou je insolvenční správce jen po dobu konkursu, jinak je touto osobou dlužník – část Osoba s dispozičními oprávněními) je vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě tohoto majetku.

Režim udělování pokynů ke správě majetku, který je předmětem zajištění, obsažený v § 230 IZ (do 31. 12. 2013 pouze v jeho odstavci 2), doznal zásadních změn s účinností od 1. 1. 2014, pokud jde o pokyny více zajištěných věřitelů (tj. svědčí-li právo na uspokojení ze zpeněžení téhož zajištění vícerým věřitelům).

Zatímco ve znění účinném do 31. 12. 2013 byli tito zajištění věřitelé povinni udělit pokyny insolvenčnímu správci společně (aniž by byl speciálně řešen případný postup při konfliktu – nedosažení shody – těchto jejich pokynů), podle § 230 odst. 2 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, při existenci vícerých zajištěných věřitelů pokyny směřující…