Vztah
trestního řízení a insolvenčního řízení
Obecně
k tomuto vztahu
Trestní
řízení vedou orgány činné v trestním řízení proti osobě, kterou důvodně
podezírají ze spáchání trestného činu, přičemž postupují zejména podle zákona č.
141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále ve
zkratce TrŘ). Příslušné právní předpisy - až na výjimky - výslovně
neupravují vztah mezi trestním řízením a insolvenčním řízením. Z těchto
výjimek je třeba zmínit zejména ustanovení § 266 odst. 1 písm. a) IZ, podle něhož se prohlášením konkursu nepřerušuje trestní
řízení, v kterém pak lze rozhodnout též o náhradě škody nebo nemajetkové
újmy způsobené trestným činem, popřípadě o vydání bezdůvodného obohacení
získaného trestným činem ( § 43 odst. 3, § 228 TrŘ)), pokud tyto nároky pošozeného souvisejí s majetkem patřícím do majetkové
podstaty (neplatí již omezení podle § 14 odst. 1 písm. c) ZKV]. Další
souvislost vyplývá např. z ustanovení § 225 a § 226 TrZ, protože trestné činy porušení povinnosti v insolvenčním řízení a
pletichy v insolvenčním řízení lze spáchat - jak vyplývá již z jejich
pojmenování - jen v insolvenčním řízení. Podobně spáchání trestného činu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 TrZ je vázáno - mimo jiné - na řízení před soudem nebo jiným orgánem veřejné
moci, tj. i na insolvenční řízení, v němž se týká povinnosti dlužníka
podle § 214 a § 215 IZ. Odpovědnost pachatele za trestné činy zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ a způsobení úpadku podle § 224 TrZ je vázána na stav úpadku určitého věřitele, který se posuzuje
zejména podle toho, jak týž stav vymezuje ustanovení § 3 IZ.
Trestní
řízení i insolvenční řízení mohou probíhat souběžně, ale obě řízení nejsou
na sobě přímo závislá. Proto např. trestní stíhání pachatele za trestné činy
poškození věřitele podle § 222 TrZ nebo zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ nevyžaduje, aby již bylo zahájeno insolvenční řízení, nebo aby vůbec
bylo vedeno insolvenční řízení. Výsledky insolvenčního řízení mohou mít určitý
vliv na rozhodnutí v trestním (adhezním) řízení o nároku na náhradu škody způsobené některými úpadkovými trestnými činy, popřípadě o nároku na náhradu nemajetkové
újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem.
V soudní
praxi byly výsledky insolvenčního (konkursního) řízení posuzovány např. z toho
hlediska, zda a jaký majetek byl podle § 233 a
násl. IZ (resp. podle § 15 odst. 2 ZKV) vydán z neplatných nebo neúčinných právních úkonů do majetkové
(konkursní) podstaty a použit k uspokojení pohledávek poškozených věřitelů.
To pak mělo význam pro přiznání nároku na náhradu škody způsobené trestným činem
poškozeným věřitelům podle § 228 TrŘ, resp. na výši tohoto nároku.
Posuzování
předběžných otázek v trestním řízení
Relativní
samostatnost trestního řízení a jeho nezávislost na insolvenčním řízení se
projevuje i při řešení předběžných otázek podle § 9 TrŘ.
Zde totiž platí, že orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné
otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové
otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud
nejde o posouzení viny obviněného. Orgány činné v trestním řízení nejsou
oprávněny řešit samostatně předběžné otázky týkající se osobního stavu, o
nichž se rozhoduje v řízení ve věcech občanskoprávních. Jestliže rozhodnutí o
takové otázce nebylo ještě vydáno, vyčkají jeho vydání.
Proto
např. orgány činné v trestním řízení posuzují samostatně a nezávisle na
výsledku případně probíhajícího insolvenčního řízení, jestli byl určitý dlužník
ve stavu úpadku, jde-li o trestné činy zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ nebo způsobení úpadku podle § 224 odst. 2 TrZ, nebo zda se dlužník dostal do stavu úpadku, jde-li o
trestný čin způsobení úpadku podle § 224 odst. 1 TrZ, anebo jestli dlužník v
úpadku zvýhodnil určitého věřitele na úkor jiného svého věřitele, jde-li
o trestný čin zvýhodnění věřitele podle § 223 TrZ, popřípadě zda a v jaké výši
byla způsobena škoda zmíněnými trestnými činy. Podobně se posuzuje vůbec
samotná existence závazkového právního vztahu mezi věřitelem a dlužníkem,
který je zpravidla předpokladem spáchaní většiny tzv. úpadkových trestných činů.
Ve všech těchto případech totiž jde o otázku viny obviněného ve
smyslu § 9 odst. 1 TrŘ, tj. o otázku, zda obviněný spáchal některý z trestných činů naplněním všech znaků jeho skutkové podstaty, mezi něž patří i otázka existence
závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, stavu úpadku dlužníka, způsobení
a výše škody atd. Takže i kdyby předtím učinil soud v insolvenčním řízení nějaké
rozhodnutí v uvedeném směru,…
