Zpeněžení prodejem mimo dražbu
Předmět
prodeje mimo dražbu
Prodej
mimo dražbu upravuje § 289 IZ. Tímto způsobem lze zpeněžit jak věci (včetně podniku úpadce či
jeho části - viz výklad k § 290 až 292 IZ /5.1.3.1), tak pohledávky
úpadce náležející do majetkové podstaty (viz § 283 odst. 1 IZ), které nebudou jejich dlužníky uhrazeny a u nichž nebudou dány podmínky k
jejich uplatnění a vymáhání v soudním řízení (viz § 294 IZ a část 7/5.1.4), či jiná práva nebo majetkové hodnoty náležející do
podstaty.
Souhlas
s prodejem mimo dražbu
Prodej
mimo dražbu může insolvenční správce podle § 289 odst. 1 IZ uskutečnit jen se souhlasem
a) věřitelského
výboru (jde-li o majetek nesloužící k zajištění) anebo zajištěného věřitele (jde-li o majetek sloužící k zajištění) - viz § 286 odst. 2 a § 293 IZ a podrobný výklad o způsobech zpeněžení majetkové podstaty /5.1, a
b) insolvenčního
soudu.
Souhlasu
není třeba
- k prodeji věcí bezprostředně
ohrožených zkázou nebo znehodnocením,
- u věcí běžně
zcizovaných při pokračujícím provozu dlužníkova podniku.
V usnesení sp. zn.
MSPH 94 INS 12509/2010, 1 VSPH 100/2013-B ze dne 30. 1. 2013 pak Vrchní soud v Praze vysvětlil, že usnesení, jímž insolvenční soud
nestandardně „nahradil" souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu,
není rozhodnutím předvídaným § 289 IZ a jako takové - vydané mimo rámec IZ - nemůže mít do průběhu insolvenčního řízení
nebo do poměrů jeho účastníků jakékoliv účinky.
Důsledky
absence souhlasu
Dokud
není souhlas věřitelského výboru a insolvenčního soudu s daným
způsobem zpeněžení (nikoli s konkrétní smlouvou) udělen, a to
alespoň dodatečně, nenabývá smlouva o prodeji mimo dražbu, již insolvenční
správce uzavřel, účinnosti.
Současně
však nelze přehlédnout závěry, jež judikatura přijala k důsledkům absence
souhlasu soudu ke zpeněžení mimo dražbu ve vztahu ke konkursnímu řízení dle
ZKV, a jež se ovšem podle našeho názoru uplatní (protože není dostatečného důvodu,
proč by tomu tak být nemělo) i v poměrech insolvenčního řízení. Jde o závěry
vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 12.2006, sp.zn. 29 Odo
31/2004, uveřejněného pod č. 63/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek s právní větou:
Souhlas
konkursního soudu s tím, aby správce konkursní podstaty zpeněžil
majetek podstaty prodejem mimo dražbu ( § 27 odst. 2 ZKV), není odkládací podmínkou ve smyslu ustanovení § 36 ObčZ,
nýbrž předpokladem platnosti právního úkonu, jímž správce konkursní podstaty
majetek podstaty uvedeným způsobem zpeněží; jeho absence má za následek
absolutní neplatnost takového právního úkonu ( § 39 ObčZ).
Proto
dovozujeme, že bez souhlasu s prodejem majetku podstaty mimo dražbu uděleného insolvenčním soudem a věřitelským orgánem - jde-li o případ, kdy je tento souhlas nutný - správcem uzavřená smlouva nejenže (dle výslovné dikce § 289 odst. 1 IZ) nemůže nabýt účinnosti, ale podle našeho názoru bez
souhlasu insolvenčního soudu tato smlouva ani není platná.
Rovněž podle našeho názoru - jak již zmíněno výše - není důvodu
dovozovat, že vedle souhlasu příslušných procesních subjektů s tím, že majetek
podstaty (jeho část) bude zpeněžen prodejem mimo dražbu (z volné
ruky), a to za podmínek, které k tomu insolvenční soud případně stanoví (viz další výklad), je nutný také jejich souhlas s konkrétní
smlouvou, kterou správce dle tohoto souhlasu uzavřel, nebo že
souhlas dle § 289 odst. 1 IZ se realizuje (má realizovat) teprve až schválením oné konkrétní
smlouvy. Domníváme se, že takový postup (zcela odlišný od aplikace obdobné
úpravy obsažené v § 27 odst. 2 ZKV) nemá žádné opodstatnění; jeho důsledkem by bylo jen bezdůvodné přenášení
odpovědnosti za konkrétní provedení prodeje (za uzavřenou smlouvu)
z insolvenčního správce na insolvenční soud. To zajisté není žádoucí, zvláště
pak za situace, kdy insolvenční řízení je v řadě dalších ohledů přizpůsobeno
tomu, že v něm působí profesionalizovaní insolvenční správci, u nichž je -
novými požadavky pro jejich zápis do seznamu správců - zajištěna jejich dostatečná
kvalifikace pro výkon funkce s potřebnou odbornou erudicí.
Dále poukazujeme na usnesení Vrchního soudu v Praze sp.
zn. MSPH 94 INS 12509/2010, 1 VSPH 100/2013-B ze dne 30. 1. 2013, v němž
dospěl k závěru, že usnesení, jímž insolvenční soud nestandardně „nahradil“
souhlas zástupce věřitelů s prodejem mimo dražbu, není rozhodnutím předvídaným § 289 IZ a jako takové - vydané mimo rámec IZ - nemůže mít do průběhu insolvenčního řízení
nebo do poměrů jeho účastníků jakékoliv účinky. K tomu vrchní soud
vysvětlil, že takovým rozhodnutím soud prvního stupně v žádném případě
nenahradil negativní stanovisko zástupce věřitelů k prodeji mimo dražbu,
což ani nemohl, neboť IZ takové oprávnění insolvenčnímu soudu nesvěřuje a
insolvenční soud není oprávněn si je na úkor věřitelského orgánu atrahovat
(srov. § 66 IZ). Jde tedy o usnesení vydané mimo pravomoc a působnost insolvenčního soudu,
které nemá žádného zákonného podkladu.
Zpeněžení majetku sloužícího k zajištění
Jak již zmíněno /5.1 (viz výklad „Pokyny zajištěného
věřitele ke zpeněžení"), nelze ve světle judikatury Vrchního soudu
v Praze považovat za správný v praxi se vyskytující názor, že
v případě zpeněžení majetku sloužícího k zajištění postačí k jeho
prodeji mimo dražbu jen souhlas zajištěného věřitele, a souhlasu insolvenčního
soudu ani věřitelského orgánu k platnosti a účinnosti smlouvy není zapotřebí.
Z usnesení
Vrchního soudu v Praze sp.zn.KSCB 26 INS 4392/2008,1 VSPH 194/2012-B ze
dne 12. 3. 2012, plyne závěr právě opačný (a dle našeho názoru zcela
správný), a sice že také při zpeněžení majetku, který slouží k zajištění
pohledávek zajištěných věřitelů, prodejem mimo dražbu - nejde-li o věci
bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením či o věci běžně zcizované při
pokračujícím provozu dlužníkova podniku - je podmínkou účinnosti smlouvy o
prodeji souhlas insolvenčního soudu a věřitelského orgánu ( § 289 odst. 1 IZ). Pokyny zajištěného věřitele ( § 293 IZ) nemohou povinný souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru nahradit, určují pouze konkrétní postup správce při zpeněžení předmětu zajištění. K tomu
vrchní soud dále dovodil, že bez tohoto souhlasu tudíž nelze vydat
výtěžek zpeněžení zajištěnému věřiteli ( § 298 IZ).
Své závěry vrchní soud vysvětlil v předmětném
usnesení následovně (citace z odůvodnění):
„Citované
ustanovení /míněno ustanovení § 289 IZ upravuje zpeněžení majetkové podstaty (a to bez ohledu na povahu tohoto
majetku, tedy zda jde o majetek, který slouží k zajištění pohledávek zajištěných
věřitelů, či nikoliv) jedním z možných způsobů, a to prodejem mimo dražbu.
Podmínkou účinnosti (každé) smlouvy o prodeji mimo dražbu - nejde-li
o věci bezprostředně ohrožené zkázou nebo znehodnocením a o věci běžně
zcizované při pokračujícím provozu dlužníkova podniku - je dle textu zákona
souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru, jenž by měl být dán
zásadně předem, event. v odůvodněných případech i následně.
Z uvedeného nutně vyplývá, že bez tohoto souhlasu nelze výtěžek ze zpeněžení
majetkové podstaty použít na uspokojení pohledávek věřitelů. Jinými slovy řečeno,
s výtěžkem zpeněžení lze naložit až v době, kdy je proces zpeněžení
dovršen. Jde-li o prodej mimo dražbu majetku sloužícího k zajištění
pohledávky, je žádoucí, aby insolvenční soud při udělení souhlasu stanovil
správci jako podmínku prodeje též to, aby se správce řídil pokyny zajištěného věřitele
( § 293 IZ).
Podle § 293 IZ jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty,
která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny
zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více,
mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční
správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit
výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání
v rámci dohlédací činnosti.
Uvedené
ustanovení toliko vymezuje některé další povinnosti, resp. postup, jenž musí
insolvenční správce nadto respektovat při zpeněžení té (zvláštní) části
majetkové podstaty, která slouží k zajištění pohledávky, aniž by tím ovšem
byla jakkoliv dotčena shora citovaná ustanovení § 286 a § 289 IZ. Svými pokyny ovlivňuje zajištěný věřitel především konkrétní postup správce
při zpeněžení předmětu zajištění (např. výběr realitní kanceláře, inzerce,
organizace výběrového řízení, kupce, dražební kanceláře apod.). Pokyny zajištěného
věřitele však nemohou nahradit souhlas insolvenčního soudu a věřitelského
výboru vyžadovaný k účinnosti prodeje mimo dražbu ( § 289 odst. 1 IZ). Odvolací soud je toho názoru, že i věci, práva, pohledávky nebo
jiné majetkové hodnoty, které slouží k zajištění…
