Způsob podání, forma a náležitosti návrhu

17.8.2.2

Způsob podání, forma a náležitosti návrhu

Mgr. Ivana Mlejnková

V části >9.2.1.1 je podrobně komentována právní úprava zavedená s účinností od 1.1.2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) prostřednictvím ustanovení § 390a IZ (ve spojení zejm. s novým zněním § 97 odst. 5 IZ a dalšími novelizovanými ustanoveními), podle které:

• každý dlužníkův návrh na povolení oddlužení (ať již je podán podle § 390 odst. 1 věty druhé IZ samostatně v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem a tedy není spojen s dlužníkovým insolvenčním návrhem, anebo je – v případě insolvenčního řízení zahájeného samotným dlužníkem – podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ podán spolu s jeho insolvenční návrhem),

• též dlužníkův insolvenční návrh, pokud je s ním spojen jeho návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 věty prvé IZ,

může sepsat a podat

a) sám dlužník (§ 390a odst. 2 IZ) jedině pokud je

• - fyzickou osobou, která buď má právnické nebo ekonomické vzdělání v magisterském studijním programu, nebo vykonala zkoušku insolvenčního správce, nebo
• - právnickou osobou, za niž jedná (návrh činí) osoba uvedená v § 21 OSŘ se stejnou kvalifikací

b) jinak jedině některá z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, kterými jsou

• - advokát, notář, insolvenční správce či soudní exekutor (který ale nemůže návrh sepsat a podat za toho dlužníka, proti němuž nebo proti jehož manželu vede exekuční řízení - § 390a odst. 6 IZ), nebo
• - akreditovaná osoba (akreditovanou osobou je právnická osoba, které byla rozhodnutím ministerstva udělena akreditace pro poskytování služeb v oblasti oddlužení podle právní úpravy obsažené v nové části třetí IZ vtělené do tohoto zákona s účinností od 1. 7. 2017 - viz část >9.2.1.1.1),

kdy taková osoba není zástupcem dlužníka pro insolvenčním řízení - nejde tu o klasické procesní zastoupení, nýbrž o zvláštní dílčí zmocnění pouze pro sepis a podání dlužníkova návrhu, a též k případnému odstraňování jeho vad.

Následky nedodržení uvedených požadavků jsou popsány v části >9.2.1.1 pod heslem "DŮSLEDEK NEPODÁNÍ NÁVRHU (NÁVRHŮ) OSOBOU dle § 390a odst. 1 nebo 2 IZ". Tam je vysvětleno, že dle nového znění § 97 odst. 5 IZ (účinného od. 1. 7. 2017) také sám insolvenční návrh dlužníka, s nímž spojil svůj návrh na povolení oddlužení, musí být sepsán a podán jedině některou z kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 nebo 2 IZ, jinak (při nedodržení uvedeného požadavku) se k podanému insolvenčnímu návrhu bez dalšího nepřihlíží, tj. na jeho základě insolvenční řízení vůbec nebude zahájeno a potom bude samozřejmě irelevantní stejná vada - totiž jakákoli vada - stíhající souběžný návrh na povolení oddlužení. To znamená, že užití novelizovaného ust. § 393 odst. 3 IZ, podle kterého insolvenční soud bez dalšího odmítne návrh na povolení oddlužení, který není sepsán a podán příslušnou kvalifikovanou osobou podle § 390a odst. 1 nebo 2 IZ, fakticky přichází v úvahu jen v případě samostatného návrhu na povolení oddlužení podaného dlužníkem dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem.

V části >9.2.1.1 pod heslem "Podání návrhu (návrhů) jinou kvalifikovanou osobou - § 390a odst. 1 IZ" je také vysvětleno, že podává-li dlužníkův návrh na povolení oddlužení společně s jeho insolvenčním návrhem některá z kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, činí tak na základě zvláštní plné moci, na které pak musí být podpis dlužníka (co zmocnitele) úředně ověřen (viz § 97 odst. 2 a 3 IZ), jinak se opět k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží a insolvenční řízení tak vůbec nebude zahájeno. K důsledkům nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu v obou uvedených případech viz též část >4.1 pasáž B).

A) ZPŮSOB A FORMA PODÁNÍ NÁVRHU

Právní úpravou § 80a IZ zavedenou s účinností od 1.7.2017, je

• - pro osoby, jež mají podle zvláštního právního předpisu (zákona č. 300/2008 Sb.) bez žádosti (povinně), zřízenou datovou schránku (odst. 1), a za stejných podmínek i pro jejich zástupce, kteří činí podání (odst. 3),
• - pro akreditované osoby podávající za dlužníka návrh na povolení oddlužení, či též s ním spojený insolvenční návrh, bez ohledu na to, zda mají zřízenu datovou schránku (odst.3),

stanovena povinnost jejich elektronické komunikace se soudem dle § 80a odst. 1 věty prvé IZ, tj. povinnost činit podání – včetně jejich příloh – do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Proto pokud návrh na povolení oddlužení

• činí ve smyslu § 390a odst. 2 IZsám dlužník, který je osobou podléhající dle § 80a IZpovinné elektronické komunikaci, anebo

• činí za dlužníka návrh některá z příslušných kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, jež všechny režimu povinné elektronické komunikaci dle § 80a IZ podléhají (včetně akreditovaných osob),

pak tento návrh a též s ním spojený insolvenční návrh - včetně příloh - musí být podán uvedeným elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ, tj. do datové schránky soudu nebo v elektronické podobě podepsané uznávaným elektronickým podpisem.

Pokud jde o přílohy návrhu na povolení oddlužení, které musejí být opatřeny vlastnoručním podpisem dlužníka či jiné osoby, jako jsou seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dlužníka dle § 104 IZ a dále prohlášení dlužníků-manželů dle § 394a odst. 2 IZ nebo smlouva o důchodu či darovací smlouva dle § 392 odst. 2 IZ, na kterých podpisy stran musejí být dokonce úředně ověřené [viz pasáž ad C)], z hlediska dodržení požadavku elektronického způsobu jejich podání je podstatné jen to, zda byly podány – s návrhem či zvlášť – způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 větě prvé IZ. Jinou věcí je to, v jaké podobě lze mít předloženou listinu za validní z hlediska požadavku jejího vlastnoručního podpisu. V tom smyslu je třeba rozlišovat, zda je u dané listiny nutný úředně ověřený podpis, či nikoli. Zatímco u listiny podepsané bez úředního ověření (tj. není-li toto ověření povinné) zřejmě vesměs lze akceptovat, pokud tato listina bude insolvenčnímu soudu předložena předepsaným elektronickým způsobem v  prosté kopii (tedy scan její listinné podoby), u listiny s podpisy úředně ověřenými (u které je toto ověření povinné) bude nutno předložit autorizovanou konverzi této listiny do její elektronické podoby [§ 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů], s tím, že absenci takové konverze pak náleží řešit jako vadu náležitostí přílohy v režimu § 393 odst. 3 IZ, tj. výzvou k odstranění takového nedostatku, tedy ve výsledku stejným způsobem, jako v případě vady spočívající v nedodržení elektronického způsobu podání [viz pasáž ad A) + B) +C)]. To proto, že absence autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem se v insolvenčním řízení – tak jak tak - neprojevuje jako vada podání z hlediska speciální úpravy § 80a odst. 1 věty prvé IZ, a tedy nepřichází v úvahu řešit ji způsobem a s důsledky plynoucími z § 80a odst. 2 IZ.

K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 53 INS 21840/2017, 2 VSPH 199/2018-P4-9 ze dne 16.2.2018 (citace z odůvodnění):

"Požadavek autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem je tedy důvodný u listiny, jež musí být dle výslovného požadavku zákona opatřena úředně ověřenými podpisy (jak vyžaduje např. ust. § 97 odst. 3 IZ ohledně navrhovatelova podpisu na insolvenčním návrhu či na plné moci jeho zmocněnce, který za něj návrh podepsal, kdy ovšem nesplnění takového požadavku je spojeno se zvláštním následkem nepřihlížení k návrhu dle § 97 odst. 2 IZ), anebo v případě plné moci, u níž o nutnosti ověřených podpisů rozhodl (usnesením, jímž se vede řízení) předseda senátu či samosoudce (§ 28 odst. 4 o.s.ř.), popřípadě vznikne-li pochybnost o pravosti předložené listiny – tehdy její autorizovaná konverze, stejně jako předložení originálu či jeho ověřená kopie, je způsobilá rozptýlit pochybnost o tom, že předkládaný dokument není falzum, tedy že obsah listiny v elektronické podobě odpovídá dokumentu v původní listinné podobě". (...)

Uvedené však nic nemění na tom, že absence autorizované konverze listiny zaslané insolvenčnímu soudu elektronickým způsobem [tedy absence převedení tohoto dokumentu v listinné podobě do dokumentu obsaženého v datové zprávě dle § 22 odst. 1 písm. a) ZEÚ] se v insolvenčním řízení neprojevuje jako vada podání z hlediska speciální úpravy § 80a odst. 1 věty prvé IZ, a tedy nepřichází v úvahu řešit ji způsobem a s důsledky plynoucími z § 80a odst. 2 IZ."

Insolvenční soud podle § 80a odst. 1 věty druhé IZ může výjimečně - v odůvodněných případech - akceptovat podání v listinné podobě, tj. pokud je podatel objektivně (bez své viny) nemohl učinit v předepsané elektronické podobě a takové důvody současně s podáním výslovně uvedl. Rychlé prozkoumání – ověření - důvodů pro danou výjimku v tom kterém případě nicméně bude pro soud zřejmě obtížné, v případě insolvenčního návrhu by k němu muselo dojít fakticky okamžitě s ohledem na to, že při nedodržení tohoto požadavku se podle nového znění § 97 odst. 4 IZ k podanému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží.

Nedodržení předepsaného elektronického způsobu podání (je-li činěno osobou podléhající povinné elektronické komunikaci a není-li dán důvod k akceptaci listinného podání dle předchozího odstavce) představuje podle § 80a odst. 2 ve spojení s § 393 odst. 1 IZ odstranitelnou vadu podání. Takovou závadu (i kdyby se týkala toliko příloh podání) ale přichází v úvahu řešit - postupem soudu popsaným v závěru této části ad A) + B) + C) ), tj. výzvou k nápravě a odmítnutím návrhu v případě neodstranění vytčené závady v určené lhůtě - pouze pokud půjde o dlužníkův samostatný návrh na povolení oddlužení podávaný v insolvenčním řízení zahájeném jeho věřitelem dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ.

V případě tohoto návrhu podávaného dlužníkem společně s jeho insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1 věty prvé IZ, který rovněž nebyl podán předepsaným elektronickým způsobem, totiž nastane ze zákona - podle nového znění § 97 odst. 4 IZ – bez dalšího následek, že se k takovému insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, takže na jeho základě insolvenční řízení vůbec nebude zahájeno, a potom bude irelevantní stejná vada (jakákoli vada) stíhající souběžný návrh na povolení oddlužení.

Dlužno dodat, že stejný následek nastane také v případě, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení podávaný společně s jeho insolvenčním návrhem činí za dlužníka - elektronickým způsobem - některá z příslušných kvalifikovaných osob uvedených v § 390a odst. 1 IZna základě zvláštní plné moci, na které podpis dlužníka (co zmocnitele) není úředně ověřen (viz § 97 odst. 3 IZ), anebo tato zvláštní plná moc s úředně ověřeným podpisem dlužníka není předložena autorizovanou konverzí této listiny do její elektronické podoby. K důsledkům nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu v obou uvedených případech viz též část >4.1 pasáž B).

Podle § 391 odst. 3 IZ lze návrh na povolení oddlužení podat pouze na předepsaném formuláři jehož náležitosti stanoví s účinností od 1. 7. 2017 vyhláška č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení v § 17 (předtím je stanovila vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení). K tomu nutno zdůraznit, že pro návrh na povolení oddlužení není předepsán formulář výhradně elektronický. To znamená, že pokud návrh činí osoba podléhající elektronické komunikaci dle § 80a IZ (je činěn za dlužníka některou z osob uvedených v § 390a odst. 1 IZ, anebo samotným dlužníkem, který je k tomu dle § 390a odst. 2 IZ vybaven potřebnou kvalifikací a současně je osobou, jež má povinně zřízenou datovou schránku), je povinna zaslat insolvenčnímu soudu vyplněný formulář návrhu i jeho přílohy elektronickým způsobem předepsaným v § 80a odst. 1 první větě IZ, ovšem formulář nemusí být takto užit a předložen v jeho interaktivní elektronické podobě, a tedy zřejmě postačí prostá kopie vyplněného formuláře (scan).

Není-li návrh na povolení oddlužení podán na předepsaném formuláři, jde podle § 80a odst. 2 ve spojení s § 393 odst. 1 IZopět o odstranitelnou vadu tohoto podání spočívající v absenci předepsané zvláštní formy podání, která – není-li odstraněna v soudem určené lhůtě - je důvodem k odmítnutí tohoto návrhu (samozřejmě nejde-li o některý z výše uvedených případů, kdy insolvenční řízení dlužníka vůbec nebylo zahájeno pro vadu jeho společného insolvenčního návrhu způsobující následek, že se k němu nepřihlíží). K tomu viz závěr této části ad A) + B) + C).

Ve formuláři jsou níže popsané obsahové náležitosti návrhu stanovené IZ, i další náležitosti formuláře stanovené v uvedené vyhlášce, předepsány v kolonkách (rubrikách), jež podatel návrhu vyplní.

Příslušný formulář s pokyny k jeho vyplnění - v listinné podobě (určené k ručnímu vyplnění) i v elektronické podobě - je uveřejněn na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti – viz www.justice.cz v sekci Formuláře ke stažení, konkrétně pod URL adresou https://isir.justice.cz/isir/common/stat.do?kodStranky=FORMULAR .

Formulář je zpracován tak, aby byl použitelný

• v případě, že dlužník (podle § 106 IZ odst. 1 a § 390 odst. 1 věty první IZ, část 9.2.1 ad B) podává návrh na povolení oddlužení spolu s insolvenčním návrhem – pak dlužník může k podání insolvenčního návrhu použít k tomu určenou kolonku č. 7, v níž musí – v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ – vyznačit nejen petit, tj. uvést, čeho se insolvenčním návrhem domáhá (zda navrhuje vydat rozhodnutí o jeho úpadku nebo hrozícím úpadku), ale také musí uvést důvod tohoto návrhu, tj. vylíčit konkrétní rozhodující skutečnosti, které jeho tvrzený úpadek či hrozící úpadek osvědčují; úvodní označení dlužníka, jeho případného zástupce a závěrečný datovaný podpis jsou pak pro oba návrhy společné s tím, že s ohledem na současně podaný (do formuláře vtělený) insolvenční návrh musí být připojený podpis dlužníka (za něj jednající osoby) úředně ověřený podle § 97 odst. 2 a 3 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014) – k těmto obsahovým náležitostem insolvenčního návrhu viz část >4.2;

[nutno poznamenat, že samotný návrh na povolení oddlužení nemusí být opatřen podpisem úředně ověřeným, a proto podává-li jej dlužník současně s insolvenčním návrhem, který však podává samostatným podáním (nikoli prostřednictvím kolonky 7 návrhu na povolení oddlužení), pak samozřejmě ve formuláři návrhu na povolení oddlužení nemusí svůj podpis nechat úředně ověřit – výjimku představuje prohlášení manželů ve společném návrhu na povolení oddlužení podle § 394 odst. 2 IZ, viz výklad podaný níže],

• v případě, že dlužník podává samostatný návrh na povolení oddlužení dle § 390 odst. 1 věty druhé IZ v insolvenčním řízení zahájeném k návrhu jeho věřitele, což vyznačí v kolonce č. 8,

• v případě, že dlužníci-manželé podávají společný návrh na povolení oddlužení podle § 394a IZ (institut společného oddlužení manželů zavedený s účinností od 1. 1. 2014 novelou IZ provedenou zákonem č. 294/2013 Sb. – výklad v části >9.2.2.1), a to ať již tento společný návrh oba manželé spojují prostřednictvím formuláře návrhu na povolení oddlužení (kolonky č. 7) se svým zde vtěleným – společně formulovaným – insolvenčním návrhem, anebo podávají společný návrh na povolení oddlužení po podání insolvenčního návrhu (podle § 390 IZ odst. 1 věty druhé IZ) směřujícího proti jednomu z manželů nebo proti oběma;

[nutno poznamenat, že společnému návrhu manželů na povolení oddlužení dosud není podoba formuláře dobře uzpůsobena a jistě by bylo žádoucí, aby pro tento případ byl zaveden náležitý zvláštní formulář].

B) POVINNÉ OBSAHOVÉ NÁLEŽITOSTI NÁVRHU

Povinné (obligatorní) obsahové náležitosti návrhu na povolení oddlužení stanoví § 391 odst. 1 IZ tak, že návrh musí – vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 OSŘ) – obsahovat:

1. označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, které podle § 392 odst. 4 IZ musejí být označeny způsobem předepsaným v § 103 odst. 1 IZ (viz část >4.2), tj.

   • fyzická osoba jménem, příjmením, bydlištěm (sídlem); jde-li o podnikatele též identifikačním číslem,

   • právnická osoba obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem,

2. údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících 5 letech,
3. údaje o příjmech dlužníka za poslední 3 roky,
4. návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že dlužník takový návrh nevznáší.

Vyhláška č. 191/2017 Sb. (účinná od 1. 7. 2017) pak v § 17 odst. 1pro formulář návrhu dále rozvádí a doplňuje uvedené obsahové náležitosti, jež náleží vyplnit.

Dodáváme, že k naplnění náležitosti návrhu na povolení oddlužení ad d) shora – dlužníkův návrh způsobu oddlužení nebo sdělení, že takový návrh nevznáší – je v povinném formuláři tohoto návrhu určena kolonka č. 9 "Návrh způsobu oddlužení", která mu předepisuje možnost volby (jen) mezi tím, zda navrhuje oddlužení provést zpeněžením majetkové podstaty, anebo plněním splátkového kalendáře, či zda způsob oddlužení nenavrhuje. Jak vyloženo v části 9.4.1, dle původní právní úpravy platné do 30. 6. 2017 zákon nepřipouštěl provést oddlužení jinak, než buď výhradně formou zpeněžení majetkové podstaty podle § 398 odst. 3 IZ, nebo výhradně formou plnění splátkového kalendáře podle § 398 odst. 2 IZ. S účinností od 1.7.2017 (novelou IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) již podle nového znění § 398 odst. 1 IZ (doplněním jeho druhé věty) je možná kombinace těchto způsobů, totiž provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její určené části, to ovšem jedině k návrhu insolvenčního správce, pokud s tím dlužník výslovně souhlasí. Z uvedeného plyne, že v insolvenčním řízení dlužníka nemůže dojít k přijetí způsobu oddlužení kombinací splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části, pokud to nenavrhnul insolvenční správce. Bezvýznamný by proto byl takový návrh, který by vzešel jen od dlužníka samého. Z toho důvodu s takovým návrhem dlužníka povinný formulář návrhu (a vyhláška č. 191/2017 Sb.) ani nadále nepočítá. Odtud pak také vyplývá, že kombinaci obou způsobu oddlužení lze uvažovat až ve fázi po rozhodnutí o úpadku dlužníka, kdy je již insolvenční správce ustanoven, a proto s ní nelze nijak předem počítat při posuzování přípustnosti oddlužení ve fázi před rozhodnutím o úpadku, tedy z hlediska dosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, která pak může být v dané fázi řízení zkoumána jen ve vztahu k případnému oddlužení ve formě splátkového kalendáře, nebo formou zpeněžení majetkové podstaty, nikoli ve vztahu k nějaké jejich eventuální kombinaci [k tomu viz část 9.3.1 ad B)].

Jestliže dlužníci-manželé společný návrh na povolení oddlužení podle § 394a IZ (zavedeného s účinností od 1. 1. 2014) , viz výklad v části >9.2.2.1, pak

• - jejich označení ve formuláři a vyplnění údajů ad b) a c) musí být provedeno vůči každému z nich, přičemž oba společně pak vyznačí navrhovaný způsob oddlužení; jelikož manželé, kteří podali společný návrh na povolení oddlužení, mají po celou dobu trvání insolvenčního řízení (od 1. 7. 2017 nikoli již jen po dobu trvání řízení o jejich návrhu a po dobu trvání účinků oddlužení) postavení nerozlučných společníků a považují se za jediného dlužníka, je pojmově vyloučeno, aby po tu dobu měli každý odlišného zvoleného zástupce (jehož by označili v návrhu), tj. mohou – pro tuto dobu, jakožto jediný dlužník – zmocnit svým zastupováním jen jednoho shodného (společného) zmocněného zástupce,
• - jejich společný návrh musí obsahovat výslovné prohlášení, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 2 IZ, část 9.4.1) považován za majetek ve společném jmění manželů – podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musejí být úředně ověřeny (§ 394a odst. 2 IZ).

Nutno dodat, že jakkoli posledně zmíněné prohlášení manželů podle § 394a odst. 2 IZ evidentně má být obsahovou náležitostí jejich společného návrhu, uvedená vyhláška a podle ní zpracovaný formulář návrhu s ním stále zacházejí jako s povinnou přílohou návrhu [viz § 17 odst. 2 písm. j) vyhlášky č. 191/2017 Sb.].

K tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 68 INS 5697/20143, 3 VSPH 693/2014-A ze dne 1. 9. 20124 (citace z odůvodnění):

"Požadavek výslovného prohlášení manželů – dlužníků předepsaného v § 394a IZ (že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů) představuje povinnou obsahovou náležitost jejich společného návrhu na povolení oddlužení, nikoli jejich společného insolvenčního návrhu. Tomu zcela neodpovídá stávající formulář návrhu na povolení oddlužení, určený i pro podání takového společného návrhu manželů dle § 394a IZ. Tento formulář totiž není uzpůsoben tak, aby do něj uvedené prohlášení mohlo být jako obsahová součást společného návrhu manželů na povolení oddlužení vtěleno, a místo toho počítá s tímto prohlášením – v rozporu s dikcí § 394a odst. 2 IZ – jako s povinnou přílohou daného návrhu.

To však nic nemění na tom, že prohlášení manželů dle § 394a odst. 2 IZ není náležitostí insolvenčního návrhu, a proto jakkoli v dané věci dlužníci (manželé) toto prohlášení ke svému společnému návrhu na povolení oddlužení ze dne 27.2.2014 spojenému s jejich společným insolvenčním návrhem vskutku nepřipojili, nelze pro tento nedostatek odmítnout jejich insolvenční návrh. Absence daného prohlášení činí neúplným jen společný návrh dlužníků na povolení oddlužení, a takovou závadu – ať již je s předmětným prohlášením zacházeno jako s obsahovou náležitostí daného návrhu nebo jako s jeho povinnou přílohou – je insolvenční soud povinen dlužníkům vytknout postupem dle § 393 IZ a určit jim lhůtu k příslušnému doplnění návrhu."

Pozn.: Se zavedením institutu společného oddlužení manželů byla od 1.1.2014 odstraněna právní úprava, která pro návrh na povolení oddlužení vyžadovala (nešlo-li o zákonem stanovenou výjimku) podpis dlužníkova manžela s výslovným prohlášením, že s dlužníkovým oddlužením souhlasí, a byl též odstraněn institut spoludlužnictví a ručení za splnění oddlužení – k tomu viz archiv II. této části.

Podle § 391 odst. 2 IZnavrhuje-li dlužník oddlužení plněním…