dnes je 29.3.2024

Input:

Způsoby oddlužení

12.11.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.8.4.1
Způsoby oddlužení

Způsoby oddlužení

 

Oddlužení lze provést jedním ze dvou níže uvedených způsobů:

A) zpeněžením majetkové podstaty ( § 398 odst. 2 IZ),

Při tomto způsobu se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení majetkové podstaty v konkursu, jen s tím rozdílem, že není-li dále stanoveno jinak, do majetkové podstaty nenáleží majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení. (viz část 9/5.1.1).

Nezajištění věřitelé se při tomto způsobu oddlužení uspokojují zpeněžení majetku podléhajícího oddlužení obdobně jako v konkursu (podrobněji viz část 9/5 a 9/5.1.1).

Zajištění věřitelé se uspokojují v režimu popsaném v dalším textu této části.

 

Přihlášení věřitelé - tj. zajištění věřitelé (věřitelé s pohledávkami zajištěnými některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ - část 2/1.2) i nezajištění věřitelé - se při tomto způsobu oddlužení (jsou-li jejich nároky zjištěny) uspokojují obdobně jako v konkursu (podrobněji viz 9/5 a 9/5.1.1);

 

B) plněním splátkového kalendáře ( § 398 odst. 3 IZ),

Při tomto způsobu je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo exekuci uspokojeny přednostní pohledávky; tato částka - ZÁKONEM URČENÁ MĚSÍČNÍ SPLÁTKA - se rozvrhne mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení (viz § 406 odst. 3 IZ a část 9/5). Při splátkovém kalendáři schváleném soudem ode dne 20. 7.2009, kdy nabyla účinnosti novela IZ provedená zákonem č. 217/2009 Sb., rozvrhuje dlužník určené měsíční splátky vždy prostřednictvím insolvenčního správce (viz VYSVĚTLIVKY“ /5).

S účinností od zmíněné novely IZ, dle nového § 398 odst. 4 IZ, může soud na dlužníkovu žádost určit jinou (nižší) měsíční splátku, než kolik činí zákonem určená částka (k tomu viz níže uvedený podrobný výklad pod heslem „Soudem určené nižší splátky“).

 

Zajištění věřitelé se uspokojují v režimu popsaném v dalším textu této části.

 

K souvislostem splátkového kalendáře a rozhodnutí o něm (vč. určení rozsahu postižitelné části příjmů dle § 277 § 279 OSŘ, uspokojení přednostních nároků a s tím související výše částky, jež na nezajištěné věřitele připadne) viz podrobný výklad v části 9/5 a v tam uvedené „vysvětlivky“, a dále viz též část 9/5.1.2.

 

Uspokojování zajištěných věřitelů

Zajištěnými věřiteli jsou přihlášení věřitelé s pohledávkami zajištěnými majetkem náležejícím do majetkové podstaty některým ze způsobů uvedených v § 2 písm. g) IZ (část 2/1.2).

 

Judikatura dovozuje, že pokud věřitel v insolvenčním řízení (do skončení lhůty k podávání přihlášek stanovené v rozhodnutí o úpadku) uplatnil právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění, nemůže být tato jeho pohledávka - je-li úpadek dlužníka řešen oddlužením - nikdy uspokojována jako nezajištěná (ani kdyby se věřitel práva na uspokojení ze zajištění vzdal nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno) a s tímto věřitelem bude v oddlužení zacházeno pouze jako se zajištěným (samozřejmě jen ohledně pohledávky s uplatněným zajištěním). Současně platí, že zajištěný věřitel má v oddlužení v obou jeho formách právo na uspokojení pouze ze zajištění; z ostatního majetku náležejícího do podstaty uspokojován být nemůže.

 

K tomu viz např. závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSHK 45 INS 1677/2012, 3 VSPH 154/2013-B ze dne 2. 4. 2013 (citace z odůvodnění):

„Pokud věřitel v insolvenčním řízení právo na uspokojení své pohledávky ze zajištění včas uplatní (jako je tomu v případě pohledávek P4/2 a P11), pak pro případ řešení úpadku dlužníka oddlužením s ním bude (ohledně pohledávky s uplatněným zajištěním) zacházeno jako se zajištěným věřitelem ( § 2 písm. g) a § 167 IZ), který má v oddlužení právo na uspokojení jedině z výtěžku zpeněžení zajištění (k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012-B ze dne 22. 10. 2012). Věřitel, který se přihlásil jako věřitel zajištěný, nemůže být v rámci oddlužení uspokojován jako věřitel s nezajištěnou pohledávkou ani, kdyby se později uplatněného práva na upokojení ze zajištění vzdal, nebo kdyby toto jeho právo nebylo zjištěno. Jde o závěry vyplývající z koncepce oddlužení, která je založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a že oddlužení je tak vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit, tedy pro uspokojení nezajištěných věřitelů, kteří jediní mají právo hlasovat o způsobu oddlužení (viz § 402 IZ) či namítat nesplnění podmínek pro schválení oddlužení ( § 403 odst. 2 IZ) a jimž musí dlužníkova ekonomická nabídka zajistit v oddlužení alespoň zákonnou minimální míru uspokojení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ.“

 

V případě schváleného oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se majetek sloužící k zajištění pohledávky zajištěného věřitele vždy zpeněží (viz výklad v části 9/5.1.1.). Při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu (viz § 293 IZ a část 7/5.1).

 

V případě schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se podle § 409 odst. 3, s účinností od 20. 7. 2009 (viz výše zmíněná novela IZ) majetek sloužící k zajištění pohledávky zajištěného věřitele zpeněží (a k jeho uspokojení užije) jen pokud o to zajištěný věřitel po schválení tohoto oddlužení požádá (podrobněji část 9/5.1.2). Zpeněžení se pak opět provede jako při konkursu. Pokud zajištění věřitel o zpeněžení nepožádá, zůstává mu zachováno právo domáhat se (mimo rámec insolvenčního řízení) uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení tohoto majetku (viz nový § 414 odst. 4 IZ, část 9/6.2).

 

Jestliže v rámci oddlužení ke zpeněžení předmětu zajištění došlo (neboť je prováděno formou zpeněžení majetkové podstaty anebo o to zajištěný věřitel v rámci splátkového kalendáře požádal), a jestliže pohledávka zajištěného věřitele s uplatněným právem na uspokojení ze zajištění byla zjištěna, výtěžek se k jejímu uspokojení zajištěnému věřiteli vydá - jako v konkursu - postupem dle § 298 a 299 IZ (část 7/6.2). K vydání výtěžku zajištěnému věřiteli v rámci splátkového kalendáře viz usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPL 20 INS 3876/2010, 2 VSPH 1181/2011-B ze dne 10. 1. 2012 zařazené /5.1.2.

 

Případný přebytek výtěžku ze zpeněžení předmětu zajištění pozůstávající po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele - hyperocha - se

- v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty použije k uspokojení nezajištěných věřitelů, zatímco

- v případě oddlužení splátkovým kalendářem se vrátí dlužníku, tedy k uspokojení nezajištěných věřitelů ji nikterak použít nelze

K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSPL 20 INS 3876/2010, 1 VSPH 175/2012-B-30 ze dne 28. 2. 2012). Případný zbytek zajištěné pohledávky neuspokojený vydáním výtěžku z ostatního majetku podstaty uspokojovat nelze.

 

Ručení, spoludlužnictví, finanční pomoc třetí osoby

K otázce ručení za splnění oddlužení a k otázce dalších „zdrojů“ pro plnění oddlužení ve formě spoludlužnictví a smluvního závazku třetí osoby k poskytování peněžitého plnění dlužníku pro plnění oddlužení splátkovým kalendářem viz výklad /2.2 a tam uvedenou judikaturu.

 

 

Specifika oddlužení manželů s majetkem a závazky náležejícími do SJM

a) Při oddlužení provedeném splátkovým kalendářem
Jestliže s insolvenčním návrhem podali návrh na povolení oddlužení - jako dlužníci - oba manželé,
jejichž majetek a závazky náležejí do SJM, insolvenční soud tyto návrhy posoudí a projedná společně (jsou-li podány zvlášť, řízení o nich spojí) a společně o nich rozhodne v jediném řízení završeném společným splátkovým kalendářem obou dlužníků-manželů. K tomu viz zejména zásadní shrnující závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011 uvedené v úvodu k heslu „Společné oddlužení manželů se SJM“, další jeho závěry jsou prezentovány /5.1.2 u tématu změny schváleného splátkového kalendáře a v části 9/5.1.3 o přezkoumání pohledávek.

 

Jestliže návrh na oddlužení podal jako dlužník jen jeden z manželů, a druhý s ním dle § 392 odst. 3 IZ vyslovil souhlas, pak z ustálené judikatury (viz část 9/2.2.1, a dále např. část 9/6.2 či závěry judikátu 1 /7) - ve světle náhledu prezentovaného v usnesení Vrchního soudu v Praze sp.zn. KSLB 76 INS 12605/2010, 3 VSPH 76/2011-A ze dne 29. 6. 2011 (viz závěr části 9/2.2.1,, ad B) pod heslem „další vývoj judikatury“) - lze dovodit, že pokud dlužníkův manžel svým souhlasem s oddlužením dal najevo, že se obdobně jako dlužník hodlá podrobit plnění splátkového kalendáře - ohledně závazků náležejících do SJM - a dosáhnout tak (v uvedeném rozsahu) i vůči své osobě osvobození od placení zbytku dluhů dle § 414 a násl. IZ, zavázal se tím poskytovat po celou dobu splátkového kalendáře na uspokojení závazků ze SJM plnění v obdobném rozsahu, v jakém jsou postiženy příjmy dlužníka, a podrobit se tomuto oddlužení i co do plnění ostatních povinností, k nimž je jinak zavázán jen dlužník, včetně přiměřené aplikace režimu § 412 IZ. Dosavadní judikatura dovozovala, že v takovémto případě musí insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení splátkovým kalendářem zavázat k jeho plnění obdobně jako dlužníka i jeho manžela. Závěry zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 3 VSPH 76/2011-A (pokud se prosadí) však vedou k závěru, že plnění dlužníkova manžela (byť musí být dáno ve stejném rozsahu, k němuž je povinen sám dlužník) tu bude poskytováno dobrovolně.

K oběma uvedeným případům viz též shrnující poznámku v závěru části 9/5.1.2.1.

b) Při oddlužení provedeném zpeněžením majetkové podstaty

Z judikatorních závěrů zmíněných v části 9/2.2.1, vyplývá, že právní úprava majetkové podstaty v § 205 IZ stojí na zásadě, že majetek, který je ve SJM dlužníka a jeho manžela (viz § 143 odst. 1 písm. a/ ObčZ), náleží do majetkové podstaty. Jde-li o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty ( § 398 odst. 2 IZ), pak dlužníkův majetek spadající do SJM patří podle výše uvedených zásad do majetkové podstaty a jako takový obecně při tomto způsobu oddlužení podléhá zpeněžení (spolu s ostatním, výlučným majetkem dlužníka náležejícím mu v době schválení tohoto oddlužení - § 408 odst. 1 IZ). V případě očekávaného oddlužení touto formou (resp. nelze-li ji zatím vyloučit) není možno oddlužení povolit (takovému návrhu vyhovět) bez toho, že by manžel dlužníka dle § 392 odst. 3 IZ (viz část 9/2.2) jeho návrh na povolení oddlužení podepsal a vyslovil s navrženým oddlužením souhlas. Tím dá souhlas k tomu, aby pro účely oddlužení byl veškerý majetek ve společném jmění jeho a dlužníka použit, tedy při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty majetek náležející do SJM v rozsahu vymezeném v § 408 odst. 1 IZ. Ve smyslu těchto závěrů nutno dovodit, že při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty se z účinků konkursu, jež se jinak se schválením této formy oddlužení pojí, neuplatní ten, jenž spočívá v zániku SJM dlužníka a jeho manžela s jeho následným vypořádáním ( § 268 a násl. IZ). To samozřejmě platí i pro shora uvedený případ spojeného řízení manželů - dlužníků.

 

Podmínka 30% uspokojení nezajištěných věřitelů

K podmínce 30% rozsahu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rámci oddlužení (v obou jeho formách) dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ viz část 9/3.1 a „VYSVĚTLIVKY“ /5, jež se týká placení výživného či nároků správce v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře, a též výše zmíněné problematiky společného oddlužení manželů.

 

Soudem určené nižší splátky

S účinností od 20. 7. 2009 (viz výše zmíněná novela IZ) je novým § 398 odst. 4 IZ (ve spojení s novým § 391 odst. 2 a dalšími) zavedena možnost nižších splátek při splátkovém kalendáři, než jaké odpovídají shora uvedené zákonem určené měsíční splátce (postižitelné části mzdy dle § 277 § 279 OSŘ). Tato úprava je určena pro dlužníky s vyššími příjmy, u niž by zákonem určená splátka představovala pro nezajištěné věřitele celkové plnění podstatně většího rozsahu, než kolik činí předepsaný minimální třicetiprocentní limit ( § 395 odst. 1 písm. b), část 9/3.1), a dokonce by představovala vyšší než padesátiprocentní uspokojení. V takovém případě může insolvenční soud dle § 398 odst. 4 IZ v rozhodnutí o oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz část 9/5), určit dlužníku - na jeho žádost (viz nové znění § 391 odst. 2 IZ, část 9/2.2 o podání a náležitostech žádosti) - nižší než zákonem určené měsíční splátky, a to za níže uvedených podmínek.

 

 

Podmínky pro určení nižších splátek

Z nové úpravy § 391 odst. 2 (část. 9/2.2) a 398 odst. 4 IZ vyplývá, že

žádost o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek

a) musí být obsažena již v návrhu na povolení oddlužení, v němž dlužník navrhl jeho provedení plněním splátkového kalendáře; k později podané žádosti insolvenční soud nepřihlíží (s výjimkou vysvětlenou níže - neúplnost formuláře),

b) může být úspěšná jen pokud lze se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší

- než 50% jejich pohledávek, anebo

- než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli.

Při posouzení žádosti soud dále přihlédne

a) k důvodům, které vedly k dlužníkově úpadku,

b) k celkové výši dlužníkových závazků,

c) k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů,

d) k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a

e) k doporučení věřitelů (viz další výklad).

 

 

K podstatě institutu nižších splátek viz výklad podaný v usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B ze dne 28. 6. 2013 citovaném níže.

 

Včasnost žádosti při neúplnosti formuláře

Jak již řečeno, není-li žádost o stanovení nižších než zákonem určených splátek uplatněna již v návrhu na povolení na oddlužení (prostřednictvím k tomu určené kolonky č. 15 formuláře tohoto návrhu), insolvenční soud k ní nikterak nepřihlíží.

Nutno nicméně dodat, že teprve od dubna 2011 je zveřejněna nová podoba formuláře návrhu na povolení oddlužení, v němž je již příslušná kolonka určená k podání žádosti o nižší splátky obsažena.

Do té doby předepsaný zveřejněný formulář návrhu na povolení oddlužení zákonnou úpravu § 391 odst. 2 IZ účinnou od 20. 7. 2009 vůbec nereflektoval, a s podáním žádosti o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek nijak nepočítal - prostor k jejímu uplatnění dlužníku nedával ani ho o možnosti takového požadavku nepoučoval, přestože ona žádost má být do návrhu na povolení oddlužení podaného na předepsaném formuláři vtělena.

Za této situace - ve vztahu k žádostem podávaným za trvání neúplnosti formuláře návrhu -

Vrchní soud v Praze dospěl v usnesení sp.zn. MSPH 60 INS 6105/2010, 3 VSPH 1061/2010-B ze dne 17.12.2010 k závěrům, jež lze shrnout následovně:

Jestliže návrh na povolení oddlužení lze podat jen ve formě předepsaného formuláře (§ 391 odst. 3 IZ), a jestliže dlužník podle § 391 odst. 2 IZ je povinen právě v tomto návrhu uplatnit požadavek, aby mu insolvenční soud stanovil nižší měsíční splátky než ty, k nimž by byl jinak při oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 398 odst. 3 IZ povinen, pak je tím současně předurčena jak forma uplatnění tohoto práva (jež může být naplněna jen vtělením podání - žádosti - do určené části formuláře), tak i čas, kdy se tak má stát. Tato zákonná omezení při uplatnění práva na stanovení jiné výše měsíčních splátek se dlužníku nekladou v případě, že zákon ( § 391 odst. 2 IZ) není uveden v život náležitostmi předepsaného formuláře, a dlužník tak nemůže zákonnému předpisu vyhovět. Pak je dlužník oprávněn uplatnit žádost o stanovení jiné výše splátek jakoukoliv ze způsobilých forem podání uvedených v § 42 odst. 1 OSŘ a může tak učinit kdykoliv, dokud soud nerozhodne podle § 406 odst. 3 IZ o schválení oddlužení provedeného splátkovým kalendářem, případně (nejpozději) v odvolání proti tomuto usnesení, jestliže se mu dříve nedostalo odpovídajícího poučení insolvenčním soudem.

 

Opožděná žádost

Pokud ovšem dlužník podal návrh na povolení na novém formuláři (v době, kdy již byla jeho nová podoba ministerstvem na jeho webových stránkách zveřejněna), a o stanovení jiné výše měsíčních splátek v tomto návrhu (v kolonce 15 formuláře) nepožádal, ohledně jeho později podané žádosti platí bez dalšího (aniž by bylo třeba o tom jakkoli rozhodovat) zákonný následek, že k ní soud nepřihlíží ( § 398 odst. 4 IZ). Není nicméně vyloučeno, aby insolvenční soud v zájmu právní jistoty vyjádřil tento zákonný následek rozhodnutím, v němž vysloví, že k dlužníkově opožděné žádosti nepřihlíží. Pak jde o rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné - viz usnesení Vrchní soudu v Praze sp. zn. KSUL 77 INS 23837/20112 VSPH 796/2012-B-23 ze dne 25. 6. 2012. Tím není dotčeno právo dlužníka domáhat se revize tohoto stanoviska insolvenčního soudu (tj. prosazovat projednání žádosti, již má dlužník za včasnou) prostřednictvím odvolání proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (viz další výklad), ve kterém tato jeho žádost - k níž soud z uvedeného důvodu nepřihlížel - nebyla zohledněna.

 

Projednání žádosti

Pokud byla dlužníkova žádost o určení nižších než zákonných měsíčních splátek včas podána (nebo se na ni dle předchozího výkladu pohlíží jako na včasnou), musí ji insolvenční soud zákonem předpokládaným způsobem projednat. Vykazuje-li žádost nějaké nedostatky z hlediska obsahových náležitostí vyžadovaných v § 391 odst. 2 a § 398 odst. 4 IZ, soud nejprve dlužníka vyzve k jejímu doplnění. Po odstranění těchto nedostatků (pokud se tak stane) soud tuto řádnou žádost na schůzi věřitelů za tím účelem svolané předloží věřitelům k hlasování o tom, zda jí doporučují vyhovět, a ve smyslu § 398 odst. 4 IZ o ní pak v rámci schválení oddlužení splátkovým kalendářem rozhodne. Při běžném běhu věci - je-li žádost podána již spolu s návrhem na oddlužení - tedy soud u schůze věřitelů svolané při povolení oddlužení (jež je zásadně určena k projednání způsobu oddlužení) zařadí i tuto záležitost na pořad jejího jednání.O hlasování věřitelů o dlužníkově žádosti dle § 399 a násl. IZ viz část 9/4.2. Stanoviskem věřitelů přijatým hlasováním na jejich schůzi nicméně není insolvenční soud při posouzení dlužníkovy žádosti o nižší splátky vázán, neboť věřitelé se k tomu, zda žádosti vyhovět, vyslovují pouze formou doporučení. Jde tedy toliko o jednu z okolností, z nich insolvenční soud při svém rozhodování o žádosti vychází.

 

Určení konkrétní výše nižší splátky

Jak řečeno shora, možnost určení nižší splátky při splátkovém kalendáři se principielně týká dlužníka, při jehož příjmech by zákonem určená splátka (postižitelná část příjmů) představovala pro nezajištěné věřitele ve výsledku celkové uspokojení jejich pohledávek v rozsahu přesahujícím 50%. Dlužníkovým návrhem na konkrétní jinou (nižší) výši měsíčních splátek ovšem není insolvenční soud vázán (k tomu viz např. níže citované usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 32068/2012, 3 VSPH 555/2013-B ze dne 19. 8. 2013). To znamená, že shledá-li podmínky pro určení nižších splátek vymezené v § 398 odst. 4 IZ splněnými, může v intencích okolností, jež jsou pro posouzení této žádosti podstatné, v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit měsíční splátku v jiné výši, než jakou dlužník v návrhu na povolení oddlužení navrhl (viz § 391 odst. 2). To však vždy minimálně ve výši, jež (při respektování úplného placení přednostních nároků, viz část 9/5 a její „vysvětlivky“) zajistí uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v rozsahu 50 % (či v jiné minimální výši, na níž se s dlužníkem dohodli). Fakticky tak půjde o splátku, již insolvenční soud - s přihlédnutím k rozhodným okolnostem - určí konkrétní „fixní“ částkou, jež odpovídá takové (procentní) míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, kterou (v rozmezí zákonného minimálního padesátiprocentního limitu a míry uspokojení odpovídající zákonné splátce z dlužníkových příjmů) shledal být jako věci odpovídající. Jinak řečeno, soud (popsanou úvahou) určí v daném rozmezí míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů (např. 65 %), a podle ní stanoví konkrétní pevnou měsíční splátku, jež takový rozsah uspokojení (vč. plné úhrady přednostních nároků) za 60 měsíců trvání splátkového kalendáře naplní.

K možnosti změny výše splátek v závislosti na změně okolností, jež jsou pro určení jejich výše a jejich další trvání rozhodné a jež nastaly až po schválení splátkového kalendáře, viz § 407 odst. 3 IZ a výklad k němu /5 a především /5.1.2 o účincích schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu k dané problematice se tato úprava může týkat např. situace, kdy byla soudem určena jiná měsíční splátka, ale příjmy dlužníka se posléze snížily natolik, že jim odpovídající zákonná splátka poklesla pod onu soudem určenou splátku, která tak nemůže být nadále poskytována.

 

 

Nové znění § 391 odst. 2 IZ výslovně uvádí, že předmětnou úpravou možných nižších než zákonem určených splátek při plnění splátkového kalendáře není dotčeno ustanovení § 395 IZ. To podle našeho názoru neznamená nic jiného, než že bez ohledu na případné podání dlužníkovy žádosti o nižší splátky, vždy bude insolvenční soud při rozhodování o návrhu na povolení oddlužení posuzovat jeho přípustnost (jakožto celku) z hlediska důvodů pro jeho zamítnutí, jež vymezuje § 395 IZ (viz část 9/3.1), tj. stran absence nepoctivosti dlužníkova záměru a předpokladu uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení minimálně v rozsahu 30 %.

 

 

Nevyhovění žádosti

Pokud insolvenční soud nevyhoví žádosti dlužníka o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, v usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře uloží dlužníkovi, aby po dobu pěti let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelům zákonem určenou, a nikoli dlužníkem navrženou měsíční splátku. Insolvenční soud ovšem může vyhovět této dlužníkově žádosti jen zčásti, tj. může mu ve splátkovém kalendáři určit splátku sice nižší než zákonnou, avšak vyšší, než jakou dlužník požadoval. Důvody nevyhovění dlužníkově žádosti o nižší než zákonné splátky soud vyloží v odůvodnění tohoto usnesení.

 

Nižší splátky při společném oddlužení manželů

I v souvislosti s žádostí o nižší splátky při splátkovém kalendáři zvlášť poukazujeme na judikatorní závěry týkající se problematiky oddlužení manželů, jejichž majetek a závazky patří do SJM, jež jsou prezentovány v části 9/2.2.1 a v dalších částech např. 9/5) a jež jsou zmíněny i v úvodu této části. Je zřejmé, že pokud jde o společné (spojené) řízení obou manželů-dlužníků, v němž by v rámci splátkového kalendáře měly zákonné splátky z jejich příjmů představovat ve výsledku výrazně vyšší než 50 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, jež odpovídají závazkům manželů patřícím do SJM, byl by tu patrně důvod pro žádost o nižší splátky manželů. Taková žádost by nejspíš byla možná i v případě, že oddlužení má být vedeno jen na návrh jednoho z manželů a příjmy druhého manžela mají být obdobně postiženy - k uspokojování závazků náležejících do SJM - na základě jeho souhlasu s oddlužením.

 

 

Právo odvolání

Dlužník, jehož žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek insolvenční soud (zčásti nebo vůbec) nevyhověl, anebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výše měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval, právo podat proti rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře odvolání (viz nové znění § 406 odst. 4 IZ a část 9/5).

 

Nižší splátky - judikatura

K podstatě institutu nižších splátek a k okolnostem, za nichž lze mít za včasnou (akceptovatelnou a projednatelnou) i žádost o nižší splátky uplatněnou později než v návrhu na povolení oddlužení viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 81 INS 16496/2012, 3 VSPH 321/2013-B ze dne 28. 6. 2013 (citace z odůvodnění):

„Předpoklad, z něhož vyšel soud prvního stupně, totiž, že skutečnosti dlužnicí uvedené v žádosti o stanovení nižších splátek, nezakládají (posuzováno obsahově) změnu poměrů ve smyslu ustanovení § 407 odst. 3 a tudíž důvod ke změně rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, je správný. V okolnostech rozhodných pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek totiž ke změně nedošlo, tím méně ke změně podstatné. Dlužnice svou žádost odůvodnila tím, že oproti příslibu pomoci od příbuzných, danému jí před zahájením insolvenčního řízení, nese břímě splátek zcela sama. Tento „příslib“ ovšem nebyl vyjádřen v návrhu na povolení oddlužení některou z možných právních forem spoludlužnictví či ručení ve smyslu ustanovení § 392 odst. 3 IZ, a ani nebyl doložen jiným právním titulem, od něhož by se případně též odvíjely očekávané příjmy dlužnice ve smyslu ustanovení § 398 odst. 3 IZ (srov. Usnesení VS ze dne 7. 10. 2010, sp.zn. KSUL 77 INS 4589/2010, 3 VSPH 408/2010-A).

Příslib finanční pomoci, jež má podobu jakéhosi morálního závazku, v insolvenčním řízení však závazně neprojevený, nemůže být okolností rozhodnou pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek. Ostatně nelze přehlédnout, že případné dary či jinou formu finanční pomoci získanou za trvání účinků oddlužení plněním splátkového kalendáře, je dlužník povinen použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře ( § 412 odst. 1 písm. b IZ), nikoliv pro zlepšení své sociální situace.

Z uvedeného plyne, že výdělkové poměry a jimi předurčená sociální situace dlužnice byla a je nyní stejná jako v době, kdy soud schválil způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře (říjen 2012). Tento závěr se promítá do posouzení žádosti dlužnice o stanovení jiné (než zákonné) výše měsíčních splátek, jež nebyla podána v návrhu na povolení oddlužení. Dlužnice v kolonce č. 15 zaškrtla odpověď „ne“ na otázku, zda navrhuje, aby soud určil nižší splátky. Současně však v tomto návrhu uvedla tytéž informace o svých příjmech a pravidelných výdajích, jako v posléze podané - a na první pohled opožděné - žádosti o stanovení nižších splátek. Z nich již tehdy skutečně vyplývalo, že na nákup potravin (o jiných výdajích ani nemůže být řeči) dlužnici měsíčně zbývá necelých 1000 Kč, z čehož hradí i potřeby studující dcery. Jinak řečeno již z vylíčení rozhodujících skutečností dlužnicí vyplývalo, že objektivně vzato tu důvody pro stanovení nižších splátek byly již v době zahájení insolvenčního řízení. Jestliže tedy soud stanovil splátkový kalendář dlužnice na základě předpokladu, že z jejího příjmu budou sráženy částky v zákonem předpokládané výši, pak tak činil s vědomím, že takovému závazku sotva dlužnice může dostát, aniž by se ocitla ve stavu hmotné nouze.

Je zřejmé, že dlužnice ve svých sociálních poměrech nedocenila, do jaké situace ji může přivést snaha vedená zjevně poctivým záměrem uspokojit splátkovým kalendářem pohledávky přihlášených věřitelů v plné výši. To by jí však nemělo být přičteno k tíži. Insolvenční zákon trestá nepoctivost; poctivost odměňuje při oddlužení osvobozením dlužníka od placení pohledávek ( § 414 ). Smyslem institutu nižších splátek je umožnit dosáhnout osvobození od placení pohledávek typicky těm dlužníkům, v jejichž poměrech by zákonné splátky nutně nastolily sociální situaci neřešitelnou v konečném důsledku jinak než konkursem. To nemusí být jen dlužníci s nadstandartně vysokými příjmy; za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek věřitelů zákon zjevně dává přednost zachování základního sociálního statusu též u dlužníka, který by se plněním zákonných splátek dostal do hmotné nouze.

Právě stavem hmotné nouze lze situaci dlužnice předběžně označit. Zákon č. 111/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů totiž v ustanovení § 2 odst. 2 za osobu nacházející se v hmotné nouzi považuje každého, u něhož je vážně ohroženo zabezpečení základních životních podmínek, jelikož jehož příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje po odečtení přiměřených nákladů na bydlení částky živobytí, za předpokladu že si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

Oddlužení je institutem nikoliv toliko ekonomickým, nýbrž též - a to spíše - sociálním; odvolací soud je přesvědčen, že posuzovat opodstatněnost dlužníkovy žádosti o stanovení jiné výše splátek jen podle toho, zda byla z hlediska slov užitých v § 398 odst. 4 IZ podána včas, možné není. Hodnota dosažitelná tím, že v odůvodněných případech bude zachován základní sociální status dlužníka při splnění požadavku, že nezajištění věřitelé obdrží minimálně 50 % svých pohledávek, je vyšší, než ulpívání na svým způsobem samoúčelném východisku, že pro žádost o stanovení jiné výše splátek je vyhrazen jen sám návrh

Nahrávám...
Nahrávám...