Způsoby
zpeněžení majetkové podstaty
Podle § 286 odst. 1 IZ lze majetkovou podstatu zpeněžit:
a) veřejnou
dražbou podle zvláštního právního předpisu (dle zák. č. 26/2000 Sb. ,
o veřejných dražbách),
b) prodejem
movitých věcí a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu
rozhodnutí,
c) prodejem majetku mimo dražbu.
Souhlas
věřitelského orgánu se způsobem zpeněžení
Způsoby
zpeněžení majetkové podstaty jsou vymezeny shodně jako v předchozí úpravě
(srovnej § 27 odst. 1 ZKV). Oproti předcházející úpravě ovšem IZ k posílení vlivu věřitelů v insolvenčním
řízení zakotvuje zásadní změnu, jež spočívá v tom, že dle ( § 286 odst. 2 IZ je insolvenční správce oprávněn zpeněžit majetkovou
podstatu jen způsobem, k němuž dal souhlas věřitelský orgán (věřitelský
výbor či zástupce věřitelů). Jeho ingerence se přitom prosadí i v rámci již
zvoleného způsobu zpeněžení (viz např. § 287 odst. 2 o účinnosti smlouvy o provedení veřejné dražby či úprava prodeje mimo
dražbu dle § 289 odst. 1 a § 290 odst. 1 IZ).
Nutno
dodat, že schůze věřitelů jako nejvyšší orgán věřitelů je oprávněna
atrahovat na sebe rozhodování o kterékoli záležitosti, která jinak patří do působnosti
věřitelského orgánu (viz § 46 odst. 2 a § 46 odst. 3 IZ, část 3/6.1). Proto si může vyhradit i právo rozhodnout
namísto věřitelského orgánu o způsobu zpeněžení majetku podstaty, nebo o
jiné záležitosti, která je v tom směru jinak svěřena výlučně věřitelskému
orgánu.
Souhlas
soudu s prodejem mimo dražbu
K tomu, aby majetek náležející do podstaty (věci, práva, pohledávky či jiné
majetkové hodnoty, včetně podniku dlužníka či jeho části), mohl být zpeněžen
prodejem mimo dražbu je však navíc třeba vždy i souhlasu insolvenčního
soudu ( § 289 odst. 1 IZ). K tomu viz výklad v části /5.1.3 a 7/5.1.3.1.
Pokyny
zajištěných věřitelů ke zpeněžení
Podle § 293 IZ má-li být zpeněžován majetek (věci, práva, pohledávky nebo
jiné majetkové hodnoty), který slouží k zajištění pohledávky stanoví,
je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele (viz § 2 písm. g) IZ, část 2/1.2) směřujícími ke zpeněžení.
Tyto
pokyny však - jak plyne z usnesení Vrchního soudu v Praze
sp. zn. KSCB 26 INS 4392/2008,1 VSPH 194/2012-B ze dne 12. 3. 2012, citovaného
/5.1.3 - nikterak nenahrazují souhlas věřitelského orgánu tam,
kde je jeho souhlas zákonem předepsán ( § 287 odst. 2, § 289 odst. 1 a § 290 odst. 1 IZ), natož předepsaný souhlas insolvenčního soudu. Určují pouze
konkrétní postup správce při zvoleném způsobu zpeněžení předmětu zajištění.
Přitom patrně není vyloučeno, aby pokyny insolvenčnímu správci uděloval zajištěný
věřitel i v průběhu zpeněžování. To však samozřejmě za předpokladu, že jsou
vzhledem k momentálnímu stavu procesu zpeněžení realizovatelné.
K doplnění
důvodů zmíněného judikátu považujeme za nutné vyjádřit přesvědčení, že nemá
dostatečné opodstatnění argumentace, podle níž zpeněžení předmětu zajištění je
pouze věcí zajištěného věřitele, a že proto není důvodu, aby v té věci
jakkoli ingeroval i věřitelský orgán, a aby k případnému prodeji mimo dražbu
byl nutný i souhlas insolvenčního soudu. Předně nelze pouštět ze zřetele, že
náklady zpeněžení předmětu zajištění mohou být dle zvoleného způsobu zpeněžení
různé, přičemž výše, v jaké je lze od výtěžku vydávaného zajištěnému věřiteli
odečíst (tedy v jaké nese tyto náklady sám zajištěný věřitel a v jaké
se tedy nedotýkají uspokojování ostatních věřitelů) je v § 298 IZ limitována, ledaže zajištěný věřitel souhlasí se svým větším podílem na těchto
nákladech (viz výklad /6.2). Současně je třeba vzít v úvahu
i okolnost, že zpeněžením předmětu zajištění může být dosaženo takového výtěžku,
který (vzhledem k výši pohledávky zajištěného věřitele) nebude spotřebován
na uspokojení tohoto zajištěného věřitele, takže jeho přebytek (hyperochu) bude
možno použít i k uspokojování ostatních nezajištěných věřitelů, kteří
takto mohou na výtěžku také participovat. Specifická situace pak může nastat v případě
zajištěného věřitele, který má právo na uspokojení jen ze zajištění dle § 166 věty
druhé IZ, tedy jemuž je dlužník jen zástavním dlužníkem, nikoli dlužníkem
osobním. Protože takový zajištěný věřitel nebude nijak participovat na rozvrhu
(tedy ani na případném přebytku výtěžku ze zástavy), lze si snadno představit, že
bude spokojen s výtěžkem, který postačí k jeho uspokojení, a žádnými "náročnějšími
pokyny nebude správce zatěžovat. Dlužno dodat, že insolvenční zákon nepřijal
(možnou) konstrukci, podle které by se majetek sloužící k zajištění režimu
majetkové podstaty vůbec nepodrobil; místo toho…