Možnost
spáchání trestného činu podáním zcela nedůvodného (podvodného) insolvenčního
návrhu a vydáním nezákonného rozhodnutí o úpadku
Možnosti
trestního postihu
Trestní
zákoník neobsahuje žádnou zvláštní skutkovou podstatu trestného činu,
která by snad byla speciálně zaměřena k postihu zcela nedůvodně (či dokonce
podvodně) zahájeného insolvenčního řízení ( § 97 IZ) nebo vydání nezákonného rozhodnutí o
úpadku ( § 136 IZ), resp. činnosti k tomu směřující. Obecně je třeba konstatovat, že trestný
čin lze za určitých okolností spatřovat i v tom, pokud někdo dosáhne
zahájení insolvenčního řízení a popřípadě i vydání rozhodnutí o úpadku bez
splnění zákonných podmínek stanovených zejména insolvenčním zákonem. Odpověď
na otázku, o jaký trestný čin by pak mohlo jít, však záleží na tom, která
osoba se přičinila o neoprávněné zahájení insolvenčního řízení nebo o
vydání nezákonného rozhodnutí o úpadku a jakým jednáním toho dosáhla.
Proto obecně vzato může jít o soudce insolvenčního soudu, některého z věřitelů
určitého dlužníka anebo i o jinou osobu, která vůbec není věřitelem dlužníka,
jehož úpadek nebo hrozící úpadek je tím předstírán.
Spáchání
trestného činu soudcem nebo ve vztahu k soudci insolvenčního soudu
Jde
zejména o situaci, jestliže soudce insolvenčního soudu úmyslně a v
rozporu se zákonem učiní rozhodnutí o úpadku ( § 136 IZ), zejména když nebyl osvědčen nebo prokázán úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka,
vůči němuž směřuje insolvenční návrh. Soudce zde má postavení úřední osoby ( § 127 odst. 1 písm. a) TrZ), a pokud by byl veden úmyslem způsobit jinému škodu
nebo jinou závažnou újmu (např. dlužníkovi, některým věřitelům) anebo opatřit
sobě nebo jinému (např. určitému věřiteli) neoprávněný prospěch a
vykonával by svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu, překročil svou pravomoc nebo nesplnil povinnost vyplývající z této pravomoci (např.
kdyby bez dostatečného osvědčení nebo dokazování úpadku učinil rozhodnutí o
úpadku v rozporu s ustanovením § 136 odst. 1 IZ), spáchal by trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 TrZ.
Jiné
osoby, např. některý z věřitelů či osoby s ním spřízněné, by pak v
takovém případě mohly jednat jako návodci nebo pomocníci ( § 24 odst. 1 písm. b), c) TrZ), jestliže v soudci insolvenčního soudu vzbudily
rozhodnutí spáchat uvedený trestný čin nebo mu k tomu poskytly pomoc,
zejména opatřením různých padělaných listin (obchodních smluv, faktur, výpisů z
účtu apod.), znaleckých posudků či jiných podkladů sloužících k nezákonnému
prohlášení konkursu. Přitom návodce a pomocník je stejně trestně postižitelný jako samotný pachatel trestného činu ( § 24 odst. 2 TrZ). Pokud by jiná osoba chtěla přimět soudce insolvenčního soudu k vydání nezákonného rozhodnutí o
úpadku tím, že by mu poskytla, nabídla nebo slíbila úplatek, mohla by se
dopustit trestného činu podplacení podle § 332 TrZ. Kdyby soudce insolvenčního soudu přijal nebo si dal slíbit takový úplatek,
spáchal by trestný čin přijetí úplatku podle § 331 TrZ, a to případně i v souběhu s již zmíněným trestným činem zneužití
pravomoci úřední osoby podle § 329 TrZ. Jiná osoba (např. budoucí insolvenční správce), která by žádala nebo přijala
úplatek za to, že bude svým vlivem nebo prostřednictvím jiného působit na
soudce insolvenčního soudu, aby vydal nezákonné rozhodnutí o úpadku, by
naplnila znaky skutkové podstaty nepřímého úplatkářství podle § 333 TrZ.
Možnost
trestního postihu padělání a pozměnění veřejné listiny
Kdyby
se ovšem určité osoby snažily dosáhnout vydání nezákonného rozhodnutí o úpadku bez
součinnosti se soudcem insolvenčního soudu a aniž by ten věděl o
nezákonnosti tohoto postupu, je třeba uvažovat o jiných trestných činech.
Samotné padělání nebo pozměnění různých písemností, které mají sloužit
jako podklad k nezákonnému zahájení insolvenčního řízení a vydání rozhodnutí o
úpadku, ale nemají povahu veřejné listiny ve smyslu § 131 TrZ, např. obchodních smluv, faktur, výpisů z bankovních účtů, dlužních
úpisů, znaleckých posudků, udělených plných mocí atd. (a to ani tehdy, jsou-li
podpisy na nich ověřené), nemůže být trestným činem padělání a pozměnění veřejné
listiny podle § 348 TrZ (ke znaleckému posudku viz níže). Tímto trestným činem by naopak mohlo
být padělání a pozměnění jen některých dokumentů, pokud vyhovují
definici veřejné listiny podle § 131 TrZ, a to zejména rozsudků nebo
usnesení soudů, rozhodnutí správních úřadů, občanských průkazů, pasů, živnostenských
listů a koncesních listin, úředních výpisů z obchodního rejstříku (nikoli
získaných např. z internetu), notářských zápisů, výpisů, opisů a kopií z
katastrálního operátu nebo identifikace parcel vyhotovené katastrálním úřadem,
výpisů a opisů z evidence Rejstříku trestů, technických průkazů motorových
vozidel a osvědčení o těchto průkazech apod.
Veřejnou
listinou se ve smyslu § 131 TrZ rozumí listina vydaná soudem České republiky, jiným orgánem veřejné moci
nebo jiným subjektem k tomu pověřeným či zmocněným jiným právním předpisem v
mezích jeho pravomoci, potvrzující, že jde o nařízení nebo prohlášení
orgánu nebo jiného subjektu, který listinu vydal, anebo osvědčující některou
právně významnou skutečnost. Veřejnou listinou je i listina, kterou prohlašuje
za veřejnou jiný právní předpis. Z tohoto důvodu má charakter veřejné
listiny např. i tzv. ověřovací doložka notáře osvědčující shodu kopie
listiny s originálem nebo ověřující podpis na listině ( § 6 , § 72 odst. 2, § 73 a § 74 zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů), byť
samotná listina, kde se nachází taková ověřovací doložka, nemá povahu veřejné
listiny. Proto i padělání nebo pozměnění ověřovací doložky notáře (např.
na listině, která má osvědčovat pohledávku fiktivního věřitele) lze posoudit
jako trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny.
Ochrana
podle § 348 TrZ o trestném činu padělání a pozměnění veřejné listiny se poskytuje i veřejné
listině vydané orgánem veřejné moci nebo jiným k tomu zmocněným subjektem cizího
státu nebo orgánem mezinárodní organizace, pokud má podle mezinárodní
smlouvy účinky na území České republiky.
Neoprávněné
podání insolvenčního návrhu jako projev nekalé soutěže
Podstatu
účelového nebo až šikanózního insolvenčního návrhu a dosažení nezákonného
rozhodnutí o úpadku pak mohou postihovat ustanovení trestního zákoníku o
jiných trestných činech. V úvahu přichází především trestný čin porušení
předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 TrZ ve formě nekalé soutěže spočívající ve zlehčování ve smyslu § 248 odst. 1 písm. f) TrZ a § 50 odst. 1 ObchZ, jestliže cílem účelově podaného insolvenčního návrhu a
nezákonného vydání rozhodnutí o úpadku je mimo jiné též uvádění nebo rozšiřování nepravdivých údajů o majetkových poměrech některého soutěžitele (např. o
jeho platební schopnosti, o množství a výši nesplácených dluhů atd.) Může se
tak stát např. z důvodu, aby dotčeného soutěžitele jiný soutěžitel (pachatel)
jako konkurent tímto způsobem vyřadil z možnosti ucházet se o veřejnou
zakázku [viz § 53 odst. 1 písm. d) zákona č. 137/2006 Sb., o zadávání veřejných
zakázek, ve znění pozdějších předpisů]. Jedním ze základních kvalifikačních předpokladů
dodavatele, který se uchází o veřejnou zakázku, totiž je, že vůči jeho majetku neprobíhá
nebo v posledních 3 letech neproběhlo insolvenční řízení, v němž bylo
vydáno rozhodnutí o úpadku, nebo insolvenční návrh nebyl zamítnut proto, že
majetek nepostačuje k úhradě nákladů insolvenčního řízení, nebo nebyl konkurs
zrušen proto, že majetek byl zcela nepostačující. Takovým nekalosoutěžním
jednáním musí pachatel způsobit ve větším rozsahu jiným soutěžitelům nebo
spotřebitelům nebo opatřit sobě nebo jinému ve značném rozsahu neoprávněné
výhody (jednalo by se např. o vyřazení dodavatele z velmi rozsáhlé a
významné veřejné zakázky spojené s možností dosažení značného zisku) - viz výše
výklad pod bodem 13/4.5.
Spáchání
trestných činů podvodu a poškození věřitele
Důsledkem
nedůvodného a účelově podaného insolvenčního návrhu a nezákonně vydaného
rozhodnutí o úpadku pak může být způsobení škody na majetku toho, kdo se
tímto protiprávním způsobem stal dlužníkem jako účastníkem insolvenčního řízení ve smyslu § 9 písm. b) a § 14 odst. 1 IZ. Možnost vzniku škody zde vyplývá již z těch omezení podnikání spojených se zahájením insolvenčního řízení, jak byla uvedena výše ( § 111 odst. 1 IZ), ale též např. z ustanovení § 140 a § 229 IZ, která upravují účinky rozhodnutí o úpadku a dispoziční oprávnění k
majetkové podstatě, resp. přechod dispozičních oprávnění na insolvenčního
správce po prohlášení konkursu. Není vyloučeno ani to, že dojde k ušlému
zisku způsobenému poškozením dobrého jména takového „dlužníka v úpadku“ a
ztrátou důvěry jeho obchodních partnerů. Způsobení škody na cizím majetku však samo
o sobě není trestným činem. Tím by se mohlo stát uvedené jednání zejména
tehdy, jestliže ten, kdo učinil zcela nedůvodný insolvenční návrh a dosáhl
vydání nezákonného rozhodnutí o úpadku podvodným jednáním (např. předložením
fiktivních dokladů o svých pohledávkách vůči poškozenému „dlužníkovi“, resp. o
jejich přechodu na navrhujícího „věřitele“, nebo o existenci dalších věřitelů a
jejich pohledávek), kterým by uvedl v omyl insolvenčního správce a popřípadě i insolvenční soud, aby se pachatel ke škodě toho, vůči němuž dosáhl
nezákonného vydání rozhodnutí o úpadku, obohatil třeba tím, že by v součinnosti
s insolvenčním správcem dosáhl snadného rozprodání majetku takového „dlužníka“,
a to za nízkou cenu neodpovídající hodnotě majetku. V popsaném způsobu
obohacení pachatele na úkor majetku domnělého „dlužníka v úpadku“ lze spatřovat trestný čin podvodu podle § 209 TrZ (soudní praxe ovšem nepřipouští možnost spáchání podvodu tím, že by byl
uveden v omyl soud podáním takové žaloby k soudu, která se opírá o nepravdivá
tvrzení). Subsidiárně lze uvažovat též o trestném činu poškození věřitele podle § 222 odst. 2 písm. b) TrZ, pokud uvedeným postupem pachatel jako jiná osoba, která vůbec
není…
