dnes je 27.11.2022

Input:

Úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku

4.10.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer

15.12.4.1
Úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku

Úmyslné porušení povinnosti při správě cizího majetku

 

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1 TrZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 2 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou.

 

Přísnější trest v podobě odnětí svobody na 6 měsíců až 5 let nebo peněžitý trest hrozí podle § 220 odst. 2 TrZ pachateli, který

a) spáchá čin uvedený v § 220 odst. 1 TrZ jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného, nebo

b) způsobí takovým činem značnou škodu.

 

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 2 roky až 8 let může být podle § 220 odst. 3 TrZ pachatel potrestán, pokud způsobí činem uvedeným v § 220 odst. 1 TrZ škodu velkého rozsahu.

 

B) Výklad zákonných znaků

Podstatou trestného činu podle § 220 TrZ je jednání (konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Obohacení nebo získání jiné výhody může být vyjádřeno buď odlišnou právní kvalifikací (např. jako trestný čin zpronevěry podle § 206 TrZ, jestliže si pachatel přisvojí věc nebo jinou majetkovou hodnotu z cizího opatrovaného nebo spravovaného majetku), anebo souběhem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 TrZ s dalšími trestnými činy (např. s porušením předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 TrZ, se zneužitím informace a postavení v obchodním styku podle § 255 TrZ apod.). Majetkem se zde rozumí souhrn všech majetkových hodnot, tj. věcí, pohledávek a jiných práv a penězi ocenitelných jiných hodnot (viz § 118 a násl. ObčZ, § 6 odst. 1 ObchZ). Do majetku v tomto smyslu tedy patří nejen movité a nemovité věci, včetně jejich součástí a příslušenství, ale i cenné papíry atd. Zpravidla je majetek tvořen souhrnem všech aktiv určitého právního subjektu, přičemž nezáleží na tom, zda jsou tyto majetkové hodnoty vedeny v účetnictví nebo v jiné evidenci, či nikoli. Může jít i o majetek, který je ve spoluvlastnictví pachatele a jiných osob (např. věci v podílovém spoluvlastnictví podle § 136 a násl. ObčZ), nebo o majetek obchodní společnosti, jejímž společníkem je na základě majetkového vkladu též pachatel (§ 6 ObchZ).

 

Cizí majetek jako předmět útoku

Předmětem útoku u trestného činu podle § 220 TrZ je cizí majetek, tj. takový, který nepatří vůbec nebo zčásti pachateli. Jde-li o věc, považuje se za cizí ve vztahu k pachateli, jestliže ten není jejím vlastníkem, popřípadě výlučným vlastníkem ( § 123 ObčZ). V případě jiných majetkových hodnot půjde o cizí majetek ve vztahu k pachateli, pokud mu výlučně nepatří, resp. je-li oprávněnou osobou z takových majetkových práv jiná osoba než pachatel. Cizím majetkem je proto např. i majetek akciové společnosti ve vztahu k akcionářům téže akciové společnosti, protože tato je samostatnou právnickou osobou s vlastním majetkem odlišným od majetku akcionářů ( § 6 odst. 1, § 60 odst. 1, § 178 a § 179 odst. 2 ObchZ); akcionáře vzhledem k právní konstrukci vztahu mezi nimi a akciovou společností nelze považovat za podílové „spoluvlastníky“ či „spolumajitele“ majetku patřícího akciové společnosti. Podobně to platí též o majetku společnosti s ručením omezeným či družstva ve vztahu k jejich společníkům či členům.

 

Škodlivý následek

K trestní odpovědnosti se vyžaduje způsobení škody nikoli malé; tou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč ( § 138 odst. 1 TrZ). Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez nichž by škoda nevznikla buď vůbec, nebo nikoli v takové výši, v jaké k tomu došlo.

 

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatné je, že jejím obsahem je to, co se rozumí opatrováním nebo správou cizího majetku. Povinnost může být formulována též jako péče o majetek, péče řádného hospodáře, odborná péče, náležitá péče, obhospodařování majetku, nakládání nebo hospodaření s majetkem, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním, investovat ho atd. Vznik uvedené povinnosti, zejména nastává-li přímo ze zákona, není podmíněn svěřením majetku zvláštním aktem do péče (dispozice) pachatele.

 

Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek stanovená zákonem

Podle zákona má uloženu povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek řada osob na podkladě různých právních předpisů. Takovou zákonem uloženou povinnost lze dovodit v souvislosti s úpadkovými delikty a s insolvenčním řízením např. u těchto osob:

a) u člena statutárního orgánu obchodní společnosti nebo družstva ve vztahu k majetku této obchodní společnosti nebo družstva ( § 66 odst. 2, § 567 a 570 ObchZ); dále viz též § 79a , § 93 odst. 4, § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 a § 243 odst. 8 ObchZ, z nichž vyplývá povinnost členů statutárních orgánů vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře,

b) u zaměstnance nebo vedoucího zaměstnance ve vztahu k majetku jeho zaměstnavatele v rámci pracovněprávních vztahů ( § 301 písm. d) a § 302 písm. g) ZP); to platí i ve vztahu k zaměstnanci, který je v pracovním (služebním) poměru ke státu, resp. ke státnímu orgánu, nebo je zaměstnancem krajské či obecní samosprávy, a jemuž je svěřeno hospodaření s majetkem státu, kraje či obce,

c) u likvidátora obchodní společnosti nebo družstva ve vztahu k majetku likvidované obchodní společnosti nebo družstva ( § 70 a násl. ObchZ),

d) u insolvenčního správce (ZIS, § 21 a násl. IZ), na něhož přecházejí oprávnění nakládat s majetkovou podstatou (např. podle § 140 odst. 1, § 246 odst. 1 atd. IZ); podle § 128 TrZ se insolvenčním správcem rozumí i další správci vystupující v insolvenčním řízení a také správce konkursní podstaty nebo vyrovnací správce. Je-li insolvenčním správcem

Nahrávám...
Nahrávám...