Zneužití postavení v obchodním styku

17.12.4.6

Zneužití postavení v obchodním styku

JUDr. František Púry, Ph.D.

A) Zákonné znaky trestného činu

Trestný čin zneužití postavení v obchodním styku podle § 255a odst. 1 TZ spáchá a trestem odnětí svobody až na 4 roky nebo trestem zákazu činnosti bude potrestán, kdo jako podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo více podnikatelů se stejným nebo podobným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více podnikatelů nebo jejich podniků.

Přísnější trest v podobě odnětí svobody na 2 roky až 8 let podle § 255a odst. 2 TZ hrozí pachateli, který získá činem uvedeným v § 255a odst. 1 TZ pro sebe nebo pro jiného značný prospěch.

Ještě přísnějším trestem v podobě odnětí svobody na 5 až 10 let může být podle § 255a odst. 3 TZ pachatel potrestán, získá-li činem uvedeným v § 255a odst. 1 TZ pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu.

Do 12. 8. 2017 šlo o prakticky stejně formulovaná ustanovení § 255 odst. 2, 3 a 4 TZ (trest odnětí svobody bylo možno uložit podle § 255 odst. 2 TZ jen do 3 roků).

B) Výklad zákonných znaků

Ustanovení § 255a odst. 1 TZ bylo vyčleněno novelou provedenou zákonem č. 204/2017 Sb. (s účinností od 13. 8. 2017) z původního ustanovení § 255 TZ a sankcionuje některé případy porušování zákazu konkurence. Zákaz konkurence je stanoven především v ustanoveních § 432 NOZ a § 109, § 199, § 441, § 451, § 710 ZOK. Formulace skutkové podstaty podle § 255a odst. 1 TZ ovšem umožňuje vyvodit trestní odpovědnost – za splnění všech ostatních podmínek – i v jiných případech porušení zákazu konkurence, než na které dopadají citovaná ustanovení NOZ a ZOK, a to jak ve vztahu k dalším osobám, tak i ohledně jiných jednání.

Ustanovení § 255a odst. 1 TZ totiž není skutkovou podstatou s tzv. blanketní či odkazovací dispozicí (jako je tomu např. v § 248 TZ), protože se nedovolává citovaných ustanovení NOZ a ZOK, ale TZ zde obsahuje vlastní znaky charakterizující porušení zákazu konkurence, včetně postavení pachatele, typu jednání a specifického úmyslu. Proto nezáleží na tom, zda pro pachatele platil zákaz konkurence i podle NOZ, ZOK nebo jiného předpisu, resp. podle stanov či společenské smlouvy. Na druhé straně ke spáchání tohoto trestného činu nepostačuje porušení zákazu konkurence podle těchto jiných mimotrestních norem či vnitřních aktů obchodních společností a družstev.

Stejný nebo podobný předmět činnosti, jehož se týká zákaz konkurence, bude třeba dovodit srovnáním předmětů činnosti obou (nebo všech) dotčených podnikatelů (např. u bank a obchodníků s cennými papíry to může být obchodování s cennými papíry), a to zejména podle zápisu v obchodním či živnostenském rejstříku. Je jím zásadně každý předmět činnosti, v němž jsou tyto subjekty oprávněny podnikat, a to bez ohledu na skutečnost, zda v době spáchání trestného činu podle § 255a odst. 1 TZ skutečně podnikají právě ve shodném nebo podobném předmětu činnosti a zda jsou v reálném konkurenčním vztahu na trhu.

Uzavřením smlouvy porušující zákaz konkurence se zde rozumí dosažení dohody o podstatných náležitostech určité smlouvy na základě nabídky jedné smluvní strany a jejího přijetí druhou smluvní stranou (§ 1724 a násl. NOZ). Nezáleží zde na formě smlouvy ani na smluvním typu. Popudem k uzavření smlouvy jsou pak jiné úkony, které mají vést k vlastnímu uzavření smlouvy, a zpravidla ho předcházejí (např. nabídka k uzavření smlouvy nebo tzv. poptávka). Popud může spočívat též v tom, že pachatel sice sám neučiní uvedené úkony, ale vybídne k tomu jinou osobu, která je oprávněna provést je (např. pověří svého zaměstnance nebo společníka, aby sjednal určitou smlouvu).

Smlouva na úkor jednoho nebo více z podnikatelů nebo jejich podniků, v nichž pachatel současně působí, znamená takovou smlouvu, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jednoho podnikatele nebo jeho podnik vůči druhému (je tedy k tíži, resp. v neprospěch některého z nich), přičemž vyjádření tohoto znevýhodnění se nemusí vždy opírat jenom o finanční hledisko, i když právě ono bude zpravidla rozhodující. Nejde však o škodu, kterou by bylo třeba vyčíslovat podle § 138 odst. 1 TZ. V praxi se pak tento trestný čin vyskytuje v podobě, že pachatel smlouvami nevýhodnými ve smyslu § 255a odst. 1 TZ odčerpává majetek jednoho podnikatelského subjektu, který tím přivede do úpadku, ve prospěch jiného, zpravidla nově založeného podnikatelského subjektu, na jehož činnosti poté profituje, nejde-li o případ, kdy je takový majetkový přesun činěn na úkor věřitelů a jen se záměrem neuspokojit jejich pohledávky.

Pachatelem trestného činu podle § 255a odst. 1 TZ může být jen podnikatel, společník, člen orgánu, zaměstnanec nebo účastník na podnikání dvou nebo…